Žasné zprávy: Pan prezident Zeman není v kómatu. V kómatu je demokracie a její Ústava.

Aneb co mimo jiné vyplynulo ze slov senátora Michaela Canova, člena Senátní komise pro ústavu o Miloši Zemanovi (20/7/2021)*



,,Článek 66 Ústavy není o tom, jestli pan prezident koná velezrádně nebo nekoná velezrádně. Článek 66 není o tom, zda hrubě porušuje Ústavu nebo neporušuje Ústavu. Článek 66 Ústavy řeší situace jako například, když by byl prezident unesen teroristy. Nebo kdyby byl v kómatu. Nebo a tato situace byla nyní na stole, je nepříčetný nebo není. Nicméně komisi pro Ústavu nebyly bezpečnostním výborem předloženy jakékoli důkazy o tom, že by tato situace nastala."


Nadsázka, kterou jsem uvedl, funguje proto, že nefungují instituce jako, například Poslanecká sněmovna, a další které mají garantovat demokracii a právní stát,
a v neposlední řadě voliči, kterým vlastizrádné hrátky prezidenta Zemana nevadí, stejně jako Babišovy velké malé dotační domů.


Absurdní nadsázka, v níž ale ve skutečnosti Ústavu již druhé prezidentské období po sobě ohýbá, porušuje a mění v poloprezidentský systém prezident Miloš Zeman. Vina
a právní a politická odpovědnost za to padá ne na prezidenta Zemana, ale na všechny ústavní činitele, kteří nekonají, nebo nám dokazují, že stávající ústavní situace je
pro Miloše Zemana natolik výhodná, že je vlastně ,,neprůstřelný", zatímco demokracie a právní stát jdou do kytek a čeká se naprosto naivně, až skončí Zemanovi prezidentský mandát. To je cesta do pekel, vyhovující parlamentním stranám jako jsou Hnutí ANO, ČSSD, KSČM a SPD, a hrozící tím, že nás čekají daleko horší časy
i po prezidentovi Zemanovi.


Nejmarkantněji to doslova vyhřezlo na povrch při kauze Vrbětice. Politické tragikomedii triumvirátu prezident Zeman, premiér Babiš a ministr Hamáček hrozilo, že se provalí v celé své proruské a pro čínské nahotě svých takzvaných demokratických úmyslů. Proto se mimo jiné nedávno rozhodli pánové Babiš a Hamáček k odvolání ruských důstojníků FSB z ruské ambasády, aby si zachránili své posty. Podařilo se. Byť za mlčenlivého údajného souhlasu prezidenta Zemana, kterému mu se tak vydali (pokolikáté již?) napospas, Však také po týdnu mlčení přišel s několika verzemi, kterými potvrdil svou pro putinovskou roli v české zahraniční politice, a vystavil ji zároveň jak nedůvěře aliančních, tak eurounijních spojenců. Bylo to tak nízké, že se tomu vzepřel i bývalý ministr zahraničních věcí České republiky pan Zaorálek, samozřejmě že ne srdnatě, ale tak trochu na zapřenou. Konečně těch, kteří se ochotně za něj nabízeli, bylo a je stále dost.


A tohle v podstatě platí pro většinu Poslanecké sněmovny v čele s hnutím Ano, KSČM, ČSSD a SPD. Ti v této politické tragikomedii hodlají pokračovat i po volbách
v případné úřednické vládě, když se nepodaří dosáhnout kýženého výsledku, kterým je dosažení ústavní většiny. Ta by jim umožnila dnešní poloprezidentský systém "legitimizovat" v prezidentský a současně se přitom zbavit Senátu jako nepohodlného svědka pokleslé, alibistické, a proto i často až kriminální politiky vlády České republiky a jejích dvou prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana.


Ústavních expertů, kteří tomu již sekundují a budou ochotně sekundovat i nadále, se již dnes najde znovu nejméně tolik jako při posledním jednomyslném schválení vládou České republiky jmenování nejvyšším státním zástupcem bývalého vojenského prokurátora Igora Stříže. Ten ještě v únoru 1989, coby uvědomělý člen KSČ, posílal ,,z mladické nerozvážnosti", jak se vyjádřil, odpírače vojenské služby nemilosrdně před soud a ten bez uzardění do vězení,


Jak je to jen možné po více než třiceti letech od listopadu 1989, napadne mnohé z nás. Řekl bych, že v oné jednohlasnosti se skrývá odpověď Husákových dětí, stejně jako jejich voličů a jejich jará, k demokracii se hlásící, stále živá a svěcenou vodou z Hradu oživovaná normalizační zkušenost. A jak by dodal pan Igor Stříž, vždyť přece všichni jeho kolegové prošli marxismem-leninismem, což platí i pro většinu členů dnešní vlády, a těch několik mladších, kteří to nestihli, se rychle přizpůsobilo.


Zdá se sice, že to nebude tak dlouho trvat a tahle vysoká škola vokovických absolventů a studentů marxismu-leninismu odejde do důchodu. Obávám se však, že ji už dnes střídá jiná univerzita, tentokráte ale bezpáteřní pseudodemokracie z parlamentních Vokovic**.

Psáno pro facebook

*https://www.ceskatelevize.cz/.../1010149.../221411058330720/ (6.33-7.38)

**Vysoká škola politická ústředního výboru KSČ (zkratka VŠP ÚV KSČ, přezdívaná „Vokovická Sorbonna“) byla stranická vysoká škola v Praze (později s pobočkou v Bratislavě). Byla založena roku 1953 na základě usnesení ÚV KSČ. Postupně fungovala pod různými názvy:
• Vysoká stranická škola při ÚV KSČ (1953–61)
• Vysoká stranická škola - Institut společenských věd při ÚV KSČ (1961–65)
• Vysoká škola politická ÚV KSČ (od roku 1966).[4]
Sídlila v Praze 6–Veleslavíně v ulici José Martího 269/31, nynějším sídle FTVS UK (zdroj Wikipedie