Ještě k 17. listopadu 2021 a facebookovým reakcím k Babišově účasti na Národní třídě.

Jan Jelínek: ,,Doufám, že něco tak odporného o našem svátku demokracie už nikdy neuvidím. Výrok toho grázla o tom jak byl poražen polistopadovým demokratickým kartelem, hovoří za všechno."

Ano, a dodávám: Je to příšerné a neodpustitelné, co si tento bývalý soudruh a spolupracovník StB dovoluje. Do Československa se po listopadu 1989 pro jistotu vrátil jako delegát podniku zahraničního obchodu z Maroka až v roce 1990 či až na přelomu roku 90 a 91.

V této souvislosti mě dnes děsí, že by tento soudruh oligarcha rád kandidoval na prezidenta, a že mu k tomu začínají přizvukovat hudci z bývalých Lidových novin zakoupených s touto značkou právě spolupracovníkem Babišem alias Burešem (viz poslední rozhovor s redaktorem Zvěřinou z Babišových novin v Českém rozhlase, v němž byl jeho decentním oponentem Ivan Gabal).

Ano, program antibabiš není programem. To, co čeká mimo jiné novou vládu, je ale inventura Babišovy vlády a jeho činnosti ve vládě za posledních osm let. To se ale s dalším politickým působením Babiše a novou vládou bude obtížně snášet. Již proto, že podle mne Babiš byl a je neřízená střela s nepředvídatelným rozptylem, co do velikosti škod
a chaosu, které způsobil a působí. Nová vláda bude muset mimo jiné nejprve učinit inventuru a vyvodit adresnou odpovědnost za tyto škody. A toho si je velmi dobře vědomý právě Andrej Babiš, když na tuto prezidentskou strunu začíná brnkat. Ve funkci prezidenta vidí svou spásu.

Pokud se s tímto problémem nejen politické odpovědnosti nepopasuje nová vláda podle práva a příslušných zákonů, může, respektive to s její důsledností a důvěrou
u veřejnosti dopadne jako s polistopadovými vládami. Ty označily komunistický režim za zločinný, aby jej pak nechaly s komunisty a materiální základnou a jejími trestně odpovědnými, ale neodsouzenými stranickými a bezpečnostními špičkami politicky přežívat další desetiletí. Uspěli se skrze ně promlčet a promlčet i jejich minulost.

Opakování této hodně drahé a traumatizující zkušenosti by sice v jiných souvislostech, a určitě komplikovanějších z pohledu demokracie, znamenaly ve svém výsledku to, čeho jsme dnes svědky. Velmi nízké a pokleslé důvěry české společnosti v politické špičky, které reprezentovaly a reprezentují demokracii a její ústavní pořádek
a parlamentní systém.




Nepřipomíná Vám obrázek díla Marka Rodei stávájící politickou situaci v Česku?


Psáno pro facebook.