Ke smrti Petra Uhla.




Zemřel Petr Uhl. Bylo mu 80 let. Měl jsem tu velkou čest s ním spolupracovat po návratu z vězení v letech 1988-1989 na vydávání Informací o Chartě 77, kde jsem byl jedním z členů redakční rady. Když jsem se vrátil z věznice Ostrov nad Ohří má druhá návštěva vedle té první u Havla byla ten samý den u Uhlů, přesněji u Petra a Aničky Šabatové. Byli to oni, kteří pomohli mé ženě, která pro mě bezvýsledně sháněla obhájce. Seděl jsem tehdy ve vazbě obviněn z podvracení státu.

Úzká a osobní spolupráce s Petrem Uhlem pro mne znamenala a znamená dodnes mnoho a ony téměř dva roky společné práce patří v mém životě k těm, na které se nedá zapomenout do konce života. Naučil mě mnohému. Věcnosti, podložené argumentaci, důslednosti. Petrova důslednost, která byla pro některé z nás pichlavá a nepříjemná, nikdy ale - nespravedlivá. Přistihovala nás nepřipravené a nepoučené.

V oblasti lidských práv jako laik převyšoval Petr Uhl svou připraveností a erudicí mnohé právní experty, kteří se otázkami lidských práv zabývali. Devět let ve věznicích nebylo jen přetěžkou zkouškou pro něj a pro jeho rodinu. Přispěla k životní zkušenosti a připravenosti nabyté roky nespravedlivého věznění. A síle, která stmelovala, protože ukazovala cestu ke spravedlnosti.

Jeho život byl pestrý. Od samého začátku se vymykal konvenci, stereotypům myšlení, které předepisovala tehdejší komunistická morálka. Ta však podle něho, jak ho dodnes slyším, žádnou komunistickou morálkou nebyla. Nikdy se proto s tehdejší upadlou a pokleslou tváří československé společnosti neztotožnil. Znamenalo by to rezignovat
na spravedlnost.

Po listopadu 1989 se naše cesty ubíraly každá jiným směrem. Logicky. Petr Uhl se svou šíří a hloubkou poznání byl tehdy dál než kdokoli z nás nepřipravených, nepoučených, včetně mne. Proto se také stal snadným cílem útoků, kterého ho označily za "trockistu", přestože se zločiny Trockého neměl nikdy a ani nemohl mít nic společného. Připisoval se mu údajný trockismus. To, co hájil, bylo v polistopadové demokracii prosazení větší váhy v postavení a činnosti samospráv. Tedy posílení a naplnění demokracie ve smyslu jejího artikulu, že lid je zdrojem veškeré státní moci. A spravedlnosti, kterou má zkoušená a stále obcházená polistopadová demokracie garantovat.

To, co mě s Petrem Uhlem spojovalo a přes různé názory bude spojovat, bylo a je to, v čem zůstává jeho život příkladem. Pracovat na sobě a sebevzdělávání se. Nemlčet
k pokřivování lidských práv a svobod, které jsou jedním z pilířů demokracie. Ne té papírové, proti které se postavil a stál Petr Uhl celý svůj život. A na jejíž neexistující právo, avšak represivní a potlačující svobodu bychom neměli zapomínat. Jinak nás naše mlčení zase odsoudí přežívat v nesvobodě, strachu a ponížení.


Petře, čest Tvé nehynoucí památce!