Nedemokratická moc autoritářů a populistů
Lepší načasování své prezidentské kampaně si Andrej Babiš tři dny před prvním kolem prezidentské volby více ani nemohl přát. Zproštěn obžaloby po 17 letech, kdy kauza Čapího hnízdo byla ostudou české demokracie, doprovázela a podlamovala její parlamentní politiku a znechucovala českou veřejnost, městský soud v Praze vynesl osvobozující rozsudek také pro Janu Nagyovou.
Můžeme se společně s politickými matadory v čele s Andrejem Babišem a premiérem panem Fialou stokrát utěšovat, že česká justice zůstala nezávislou. Pachuť nad touto letitou skandální tragikomedií a fraškou na pokračování nevrhá stín pouze na českou demokracii, ale prohlubuje ještě více nedůvěru české společnosti v politiku a její aktivní občanské části v právní stát.
Jakoby obloukem se vracíme na konec normalizace do listopadu 1989, kdy na náměstích lidé skandovali: Nejsme jako oni. Aby tak vyjádřili naději, že tu tehdy místo jedné totalitární komunistické státostrany po více než 33 letech demokracie nebudou dnes před přetíženou a často rozporuplnou justiční spravedlností stát oligarchové. A jsou to stále oni, kteří - de facto versus de iure – určují a naplňují, co je v uvozovkách právní stát, respektive jejich založené politické divize, či financované politické strany, mediální domy. Včetně jejich kauz, pod jejichž slupkou, týmy advokátních kanceláří hájí nejen právo na spravedlivý proces, ale velmi často jako v této kauze obhajují nepřímo i přímo nedemokratickou moc autoritářů a populistů.