K debatě prezidentských kandidátů na Primě, 11. 1. 2022.

Nevím, jestli jsem byl tak nepozorný, že mi ve včerejší diskusi na Primě uniklo, zdali v ní padla otázka, co si myslí kandidáti na prezidenta paní Nerudová a pan Pavel o osvobozujícím výroku městského soudu v Praze, Ten prezidentskému uchazeči Andreji Babišovi, jenž se opakovaně i této debaty nezúčastnil, otevřel cestu na Hrad a zbavil ho, byť nepravomocně, oderu obžalovaného, a to přesto že v této souvislosti další podezření z jeho trestných činů zůstávají nadále po tolika letech nevyšetřovaná a zahalená hustou justiční mlhou.

Je to o to důležitější, že jsme byli v přímém přenosu svědky, jak pan Metnar, bývalý ministr obrany v Babišově vládě a dnes poslanec ANO a předseda Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny hovořil na ČT24 (11. 1. 2022) o nutnosti příměří. Společně s ním, jeden z autorů výzvy Mír a spravedlnost, imunolog pan Hořejší hořekoval nad tím, jak bylo jednání o Ukrajině krátce po jejím přepadení ruským agresorem blízko příměří. To však mělo proběhnout bez účasti Ukrajiny. Bez ní - o ní.

V takzvané smlouvě Andreje Babiše, kterou rozesílal v těchto dnech poštou voličům nového prezidenta, není o pokračující materiální a vojenské podpoře Ukrajiny Českou republikou, kromě obecného konstatování, že je zastáncem členství v Evropské unii a NATO, ani slovo o podpoře spravedlivé obrany a boje Ukrajiny za její a naši svobodu.

Jen slova plná slibů čirého, cynicky pragmatického populismu, který říká lidem, jen co rádi slyší. Ne co se ve skutečnosti děje kolem nich a co jim hrozí za humny, a co je očekává, opustíme-li Ukrajinu, nebo necháme-li ji napospas nedemokratickým režimům jako je Turecko, které je v této spojitosti zmiňováno jako možný vyjednavač příměří.

O to průhledněji vyplouvá na povrch Babišova chameleonská politika, jak si představuje v uvozovkách chránit bezpečnostní zájmy, svrchovanost a nezávislost naší země. I pro to musí být postoje Babišových protikandidátů pevné, nevyhýbavé a alarmující. Postoje, formované historickou zkušeností po Mnichovské dohodě či zradě - jak je libo - v září 1938, únorovém komunistickém převratu 1948 a invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa, probouzejícího se tehdy z komunistické totality.

Postoje, ručící nejen svou občanskou a politickou odpovědností, ale také připravené a odhodlané společně bránit polistopadovou svobodu z roku 1989 na život na smrt. Slova možná patetická, ale nezbytná pro její zachování a pokračování, Opakovaně zdůrazňovaná a zaznívající ve veřejném prostoru, abychom se znovu nepropadli do bezčasí a strachu, ponižujících symbolů a rituálů otrocké nesvobody.