Poznámka - Proč o Andreji Babišovi mladším, přestaňte s tou propagandou, copak nejsou aktuálnější věci.



Nevím, co by mělo být pro mě aktuálnější než to, jakou životní peripetií, jemně řečeno, si musel projít Andrej Babiš mladší v souvislosti s Andrejem Babišem starším a jeho kauzou Čapí hnízdo. Jedno z dalších selhání justice ale i profesionálů, kteří v této souvislosti postupovali v rozporu s lékařskou etikou, na kterou přísahali a stali se tak spoluodpovědnými za to, že mladý Andrej byl uklizen jeho otcem na Ruskou federací anektovaný Krym.


A syn otce jemné upozorňuje, že jejich role se obrátily. Tím, kdo je tady nemocný s příznaky sociopatie a psychopatie, bájné lhavosti, není junior Babiš, ale jeho otec, bývalý premiér České republiky, předseda Hnutí Ano, poslanec Sněmovny a prezidentský kandidát, pro kterého ve druhém kole voleb hlasovalo více než dva milióny čtyři sta tisíc voličů, našich spoluobčanů.


Mohu se jen domnívat, že slova Andreje jr., která jsem krátce komentoval, upozorňují, varují před zmiňovanými neřešenými skutečnostmi. Možná jsou také osobním voláním o pomoc juniorovi, nebo prosbou
o pomoc otci, a možná také obojím. Dva týdny lživých útoků, absurdních obvinění generála Pavla, kterých jsme byli svědky ve druhém kole v přímém přenosu hned na několika televizních stanicích v této
kampani.Ta místy připomínala neregulovanou stoku, v níž prokázal slušnost a základní parametry, které se kladou na prezidenta, generál Pavel.


Ano, pro mnohé z nás to bylo těžké rozhodování, ale nakonec to byl rozum a pragmatismus většiny české společnosti, která generála Pavla zvolila. Pyrrhovo vítězství.


A třetí kolo této volby nás teprve čeká. Prezident Petr Pavel by v něm měl být tou obrozující silou, která bude chtít, aby česká politika a především její politici ctili a respektovali demokratické instituce, aby sloužily lidem a ne oni jim a bez pardonu se stavěli k justičním selháním, vedli je k nápravě a změnám, aby se neopakovala.To je dnešní realita, o jejíž proměnu, která by měla být naší budoucností, hodlá prezident Petr Pavel usilovat společně s námi. A co je aktuálnější než právě česká, naše společná budoucnost. Chápu a respektuji hlasy, které se vracejí do generálovy minulosti a upozorňují, respektive nevěří některým biografickým údajům, tentokráte ze strany první dámy, na které upozornil důsledný historik Petr Blažek a Jiří Pšenička na webu Seznamu.cz.


Všiml jsem si, respektive byl jsem upozorněn a požádán, abych sdílel příspěvek mnohem mladších lidí na síti, kterým slova Andreje juniora nejsou lhostejná. Vlastně je to ode mne poděkování jim a historikovi Petru Blažkovi. A jen si mohu postesknout, že možnost studovat za totáče mi nebyla několikrát umožněna, přestože šlo o dálkové studium. Po roce 1989 jsme nakonec všichni, kteří za komunismu prošli humanitním vzděláním nebo k němu tíhli, museli začít někdy doslova od nuly, a dohánět všechno to, co jsme nesměli vědět. A že toho bylo dost, co bylo tabuizováno a zapovězeno. Vážím si proto jejich činnosti, protože oběma stranám v této diskusi plné stále ještě faulů, neslušností, vzájemného osočování a hrubých výhrůžek, jde přece (nebo by mělo jít), o jednu velice jednoduchou a myslím pro obě dvě strany tohoto rodícího se vzájemného dialogu, společnou věc. Budoucnost našich potomků. Aby se za nás nemuseli jednou stydět, jak jsme se chovali, nesnášeli a také nenáviděli.

To je to, co mám, respektive co se snažím mít na paměti, když podle svých možností vstupuji do tohoto dialogu o odpovědnosti za budoucnost, která je čeká a nás dohání svou komunistickou minulostí.