K některým otázkám české zahraniční politiky.

Pan ministr zahraničních věcí Jan Lipavský na otázku České televize v relaci Týden v politice, jak se věci vyvíjejí s případným jmenováním nového velvyslance v Ruské federaci v Moskvě, se vyjádřil, že nemá potřebu to komentovat nad rámec toho, co již k tomu řekl. Otázku či lakonickou vsuvku moderátorky Štěpánky Martanové „Kandidát ale je“, odbyl povinnou diplomatickou frází, že nebude komentovat žádné personálie.

Mezi řádky to mimo jiné znamená, že o jeho budoucnosti sice není jasno, ale jmenování možných kandidátů stále přichází v úvahu. Jen se nyní jaksi nemohou v bermudském alias česko-ruském trojúhelníku, prezident, vláda, ministerstvo dohodnout, s jakými správnými, komunikačně srozumitelnými a logickými důvody takový návrh předložit a obhájit.

A hlavně čas je prý netlačí. Pan ministr tím dal nepřímo najevo, že spojenci jsou s nynější situací okolo Putina a jeho oficiálně nepotvrzenou smrtí nadmíru spokojení. V Rusku Putinovu smrt halasně popírají. A má ji vyvrátit i jeden z několika jeho zdravých dvojníků. Pro jednání na Blízkém Východu se všemi dotčenými arabskými zeměmi mají tak spojenci nečekaný prostor a otevřené dveře. Kdo by totiž v případě Ruské Federace a jeho politického byra vyslal na jednání dvojníka a riskoval jeho zatčení jako mezinárodně hledaného válečného zločince, včetně jeho následného odhalení, že za prezidenta Putina jaksi zaskakuje. Není proto divu, že česká varianta pro Moskvu kulhá na obě nohy, jako že se Chromý jmenuji.


O čtverácích

Jedna cestička, spíše než cesta či zlatá brána, je to vlastně klec a past - kdo do ní vejde, tomu hlava sejde, se tu za branami vládní politiky netrpělivě na ni ale čeká s horlivostí sobě vlastní. Za jejím ozdobným mřížovím už přešlapují nedočkavě adepti všeho schopní. A s jakým krytím? Typicky českým. Pošleme tam chytrou horákyni všemi mastmi mazanou
a vystupující pozitivně, pardon, diplomaticky na obě strany. Nebo že bychom také poslali dvojníka za nového velvyslance, jen abychom se do té Moskvy dostali. Čtveráků, co tu hrají
a počítají s ruskou kartou a jejím falešným žolíkem, kterým je pro ně stále prezident Putin, je v Česku habaděj a u našich slovenských sousedů jakbysmet.


Jeden z těchto eufemisticky nazývaných čtveráků, bývalý premiér Jiří Paroubek, bez ostychu útočí na vládu jakoby už ani nebyla: „Fialova vláda nehraje promyšlenou diplomatickou šachovou partii, ale rozpoutala další hysterický cirkus. Ve válečných konfliktech jsou nezvládnuté emoce důvodem páchaných zvěrstev.“ (https://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-paroubek.php...) Neváhá vedle nich nestydatě dokonce vystavit na pozadí barbarské Putinovy války na Ukrajině účet: „Účet za hysterické reakce Fialovců už platíme. Nekupujeme laciný ruský plyn a ropu, ale vše mnohem dráž od různých překupníků, kteří si na Česku mastí kapsy. …Přestřelujeme vůči arabským zemím, které kontrolují významnou část těžby plynu a ropy. Jinými slovy, zase zchudneme a na dlouho“.

Chci věřit, že bývalý premiér Paroubek se do žádné demokraticky zvolené vlády a jejích orgánů nikdy nedostane.


Koho chleba jíš, toho píseň zpívej


Při první návštěvě České republiky po parlamentních volbách na Slovensku překvapivě dorazil jako první nikoli nově zvolený premiér Robert Fico, ale ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí Slovenska pan Juraj Blanár (6. 11. 2023). Nutno to brát asi jako odpověď na nedávný výrok prezidenta Petra Pavla v New Yorku, že některé Ficovy názory spíše odpovídají ruské propagandě.

Prezident Petr Pavel však neřekl nic, co by se neopíralo o skutečnost, kterou více než výmluvně potvrzuje například Ficův názor, že „válka přichází ze Západu a mír z Východu“.
A prezident Pavel má pravdu i v tom, když se před jeho zvolením jasně vyjádřil, že v případě zvolení Ficovy vlády to do určité míry naruší i vztahy mezi námi, protože bychom se na některé zásadní věci dívali jinak.

Pan ministr Juraj Blanár si na tiskové konferenci neodpustil v narážce připomenout i Pavlův zásadní názor. Tento bývalý pracovník ve stavební firmě Váhostav jen potvrdil pověst, která ho předcházela, že smýšlí jako premiér Fico, a že není schopen se rozhodovat sám a řídit tým. A v podstatě bude jen prodlouženou rukou Ficovy zahraniční politiky, kterou bude vysvětlovat a zmírňovat její dopady v evroasijském a světovém prostředí.

Juraj Blanár tuto mu svěřenou úlohu vzorně demonstroval když o válce na Ukrajině hovořil jako o “aktu“ (!) Ruské federace, který Slovensko odsuzuje jako porušení mezinárodního práva. Hanba mě fackovala za takové oficiální vyjádření na půdě ministerstva zahraničních věcí České republiky. Výše zmíněný pan Paroubek určitě musel být s takovým odsouzením války na Ukrajině spokojený. A nejen on. Robert Fico, aniž tentokrát řekl jediné slovo, politicky bodoval.

Zvláště když pan ministr Blanár představil výčet zemí jako jsou Irák a Kosovo, kde došlo podle něho také k porušení mezinárodního práva a „územní celistvosti“. Pravda, neopomněl zdůraznit, že Slovensko enormním způsobem pomáhalo Ukrajině v humanitární sféře a při odminovávání napadeného ukrajinského území. Avšak dodávky zbraní Slovensko odmítá, protože se musí starat o vlastní bezpečnost, jak to odůvodnil pan ministr Blanár. ČT24 informovala dnes (7. 11. 2023) o vyjádření premiéra Roberta Fica, že odmítání dodávek zbraní se netýká soukromých firem, ale zbraní ministerstva obrany.


Hotová selanka


Pan ministr Jan Lipavský si asi po vlídných slovech o pragmatické spolupráci, která bude pokračovat i ve Visegradské čtyřce musel drbat hlavu, včetně líbezného podotknutí pana ministra Blanára, že si s „Honzou“ náramně rozumějí. Hotová selanka.

A tak pro návštěvu předsedy vlády Slovenska v Česku byly pod stůl zameteny zásadní, jeden by řekl, zbytečné otázky, které by pragmatickou spolupráci a vztahy se sousedem kazily
a narušovaly. Předcházet jí bude ještě návštěva slovenského ministra vnitra českého protějšku, Víta Rakušana. Věřím, že bude lépe připravený a informovaný o tom, co se děje na Slovensku a bude méně familiérní než pan ministr Lipavský. Jinak jsou takové diplomatické návštěvy medvědí službou demokracii.


Ještě že tu máme tedy prezidenta Petra Pavla, který nemlčí a dokazuje, že je v takových choulostivých otázkách a rozporech se sousedem zásadní a čitelný. Kdo by to řekl, že to bude úplně jiný prezident než ten minulý na rozdíl od vlády, jejíž všeobjímajícnost v osobě pana ministra Lipavského začíná být brzdou. Doufám, že nepovede ke dvojkolejnosti, i když jen třeba v podobě bezelstně se tvářícího, cynického pragmatismu.