S Babišem a Okamurou cestou politiky všech azimutů
Ani letos na konci roku 2023 nejsme ušetřeni strašení dalším nárůstem cen energií pro domácnosti v roce 2024. Loňské běsnění Babišovy opozice a Tomia Okamury z konce roku 2022 a věštění konce české ekonomiky se nenaplnilo. I dnes tito čeští národovci v souvislosti s energetickou krizí a podstatně sníženými dodávkami ruského plynu proklínají demokracii a vládu premiéra Petra Fialy a burcují proti ní desítky tisíc lidí.
Na pozadí jejich často nepodložené a laické rétorice, opájející se polopravdami a nepravdami, pokračují přímo (SPD) i nepřímo (ANO) ve svých výzvách k vystoupení z Evropské unie a Severoatlantické aliance. Do omrzení opakovaným mlácením prázdné slámy se postupně snaží delegitimizovat jakékoli kroky Fialovy vlády, včetně jí samotné. Jednoduchá populistická politika v sobě skrývá nezřízenou touhu po moci říkat širší veřejnosti co chce slyšet a co si přeje, ale co naráží na neúprosnou holou řeč čísel dluhové pasti.
Házení hrachu na zeď
Suché komentáře odborníků jsou často jen házením hrachu na zeď, přestože se jejich závěry potvrdily jako v případě loňského komentáře a prognózy, jakými byla například slova Vratislava Ludvíka, kterými charakterizoval v České televizi tehdejší energetický vývoj v oblasti plynárenství: „Tím, jak vlastně klesá dodávka Ruska a jak se rychle omezuje počet zemí, které ruský plyn přijímají a spotřebovávají, tak si myslím, že to pro cenu plynu bude mít, řekl bych velmi blahodárný vliv, a že ta cena půjde dolů, protože ten bod zlomu byl již zkrátka dosažen“.
A na otázku moderátora, zda tehdejší „výčet opatření, která vláda premiéra Petra Fialy podnikla, nám zajišťuje doopravdy dobrou připravenost na zimu 2022/2023, odpověděl: „Ano, zajišťuje. Co je potřeba v této chvíli ještě udělat, zajistit jednu miliardu krychlových metrů plynu potrubní dodávky. Mluvím o situaci, kdyby ruský plyn nebyl vůbec.“
Situace, která byla nebo která nastává teď, měla nastat už před 10 lety
Situace se tentokráte pro změnu opakuje u cen elektřiny pro české domácnosti. Babiš s Okamurou se vezou na vlnách líbivých hesel sociální politiky, za nimiž se skrývá krátkozraká politika zvyšování státního dluhu a vnitřního dluhu i tam, kde v odborné veřejnosti jsou slyšet zcela opačné názory.
A jak ceny energií v českých domácnostech pro rok 2024 vidí například Jíří Beranovský, energetický specialista a ředitel společnosti Ekowatt. Oceňuje, že ERÚ (Energetický regulační úřad) použil všechny možné mechanismy na snížení ceny. Podle něho se žádné překvapení nekonalo.
A vysvětluje i neslyšící části široké veřejnosti některé základní věci: „Regulovaná část se skládá z poplatků za přenos a distribuci. Přenos jsou zrovna ty dlouhé vzdálenosti od výrobce elektřiny. Distribuce je to, co jde k nám přímo do domácnosti a co představuje platbu za jističe, které nám přivádějí elektřinu. Je to vlastně regulace toho příkonu, který máte na hranici té domácnosti. Představuje vlastně největší porci, protože stojí nejvíce peněz. Jde o to, že ERÚ v podstatě pracuje na základě vzorce daného zákonem a ten zákon říká, že distribuční společnosti i ty systémové služby mají nárok na jisté procento kompenzace jejich investic, které se počítá vlastně z těch investic. Ten vzorec je poměrně jasně daný.
Samozřejmě otázkou je, jestli třeba se nedá se vzorcem nějak pracovat. A dále, zdali je ERÚ dostatečně silným partnerem proti těm distribučním společnostem. Je to ale věc, která je poměrně zřetelně daná, a v legislativní úrovni celkem průhledná.
S výpočty lze v podstatě souhlasit, nelze říci, že by ty výpočty byly špatně udělány. Zhruba takto to bude a je možné, že u některých těch zákazníků dojde k poklesu. Někteří zákazníci si třeba nezafixovali tu cenu a jsou na tom podobně jako já. A proto musím pracovat s tím, co je na trhu: sleduji ceny elektřiny a vybírám si dodavatele, který mi dává smysl.
Je pravda, že ceny se nevrátí na úroveň cen roku 2021. Jak distribuční společnosti, tak ty systémové služby, čili ten ČEPS (Česká elektroenergetická přenosová soustava), i od toho je operátor trhu energií, musí reagovat na to, že tam budou zvýšené náklady na distribuci, protože se bude řídit třeba provoz obnovitelných zdrojů online a bude tam třeba investovat do nějakých datových středisek, čili to je věc pravdivá.
Distribuční společnosti a ČEPS už na to nějaké dotace dostaly z Evropské unie. Je otázkou, jestli dostatečně rychle reagovaly na ten trh, který se vyvíjí a jde i o to, že v oblasti řízení flexibility nebo oblasti obnovitelných zdrojů jsme minimálně 5, ale kdoví jestli ne 10 let pozadu.
Čili my tu situaci, která byla nebo která nastává teď, víme, že měla nastat už před 10 lety. A nebyli jsme dostatečně rychlí v tom, abychom to prostě akceptovali a investovali.“, končí svůj komentář Jiří Beranovský.
Hrozba politiky všech azimutů
Stále nás dohání naše předlistopadová komunistická minulost a bohorovná polistopadová nečinnost v oblasti energetiky. Nemůžeme si totiž v dnešní dluhové pasti půjčovat peníze, kterými budeme splácet úroky. Již nyní představují ve státním rozpočtu položku ve výši 100 miliard korun. Ani případné další dluhové nakopnutí hospodářského růstu však nezastaví zvyšování plateb nikoli jen za jistinu, ale i za úroky.
Připomíná mi to hospodářskou politiku bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci, kdy jsme se sice nezadlužovali, měli jsme energetické suroviny za nižší sovětské ceny, ale náš průmysl a jeho export do Sovětského svazu nestačil pokrývat sovětskou poptávku, která byla bezedná. Vývoz byl zaměřen na kvantitu, nikoli na další rozvoj a investice do průmyslu, nemluvě o dalších vícenákladech spojených s touto sovětskou “pomocí“.
A narůstal vnitřní dluh, který byl patrný na nedostatečné úrovni vybavenosti zdravotnictví, dopravní infrastruktury, důchodové a sociální politiky a tak dále, o nových technologiích a vývozu orientovaného do vyspělých západních zemí rovněž nemluvě.
Cílem krátkozraké chaotické politiky Babiše a Okamurovy politiky je “politika“ všech azimutů. Ta z úst pana Tomia, na poslední 84. schůzi (30. 11. 2023) k cenám energií v Poslanecké sněmovně přerostla z jeho úst zcela nezakrytě v protiukrajinskou propagandu:
„Válkou nás neohrožuje Rusko, ale Ukrajina. Prezident Biden prohlásil, že Nord Stream 2 fungovat nebude. Začala válka na Ukrajině a západní média za ustrašeného mlčení těch českých dnes už píšou, že útok na plynovod byla práce ukrajinské rozvědky, a spekuluje se, zdali to bylo s podporou CIA, či nikoliv. To nevíme. Připomeňme, že šlo o bezprecedentní teroristický útok na energetickou infrastrukturu člena NATO a EU.
Tady ve Sněmovně k tomu svorně mlčíte, ale měli bychom si už jednou uvědomit, že žádná mocnost nemá skutečné přátele, ale jen svoje zájmy. Jak už jsem vícekrát opakoval, naposledy Afghánci to mohou dosvědčit.“
Riskujeme, že s Babišem a Okamurou půjdeme cestou politiky všech azimutů a smutnou vazalskou zkušenost si zopakujeme v jiné ruské formě závislosti, avšak stále nebezpečné jako byla ona sovětská v naší komunistické minulosti. I proto spoléhat na nové úvěry a půjčky, které by měly nastartovat konkurenceschopnost českého průmyslu, by skončily dřív či později státním bankrotem. A pravděpodobně i tím, co avizoval slovenský premiér Fico, ,,že se Slovensko musí připravit na období po skončení války na Ukrajině a (jemně řečeno, poznámka autora) na standardizaci slovensko-ruských vztahů."
A Post Skriptum Jindřicha Rosy: „Bez ohledu na takové či oné proklamace, každý musel zaplatit nemalé částky české energetice. A i když se toho nejeden bál, a nakonec to přeci jen "dal", tak to není nic takového, co bychom si přáli, aby trvalo dál, nic z čeho by se jeden běžný občan, žijící ze svého platu, radoval. Energetičtí miliardáři se naopak radují a díky drahým energiím do státního rozpočtu i něco navíc i darují. Obyčejný občan z toho moc nemá, snad jen to "Chromé utěšení", že to: "nebylo až tak děsivé drama".
A moje odpověď: To není ani utěšení, pane Jindřichu. Takhle jsem utěšoval a upozorňoval na vazalskou závislost Česka na Ruské federaci, a to nejen v energetice, pomalu celou dobu od roku 2011, co jsem vlezl na facebook a na blogu dokonce ještě dříve. Teď už jen skuhrám, že nám nic jiného nezbývá, aby se z toho nakonec nestalo, jak správně konstatujete, „děsivé drama".
Snímky pinterest.com