Symbolicky jsme sice první, ale reálně nechceme být poslední v Moskvě. Ať to stojí Ukrajinu, co to stojí
Po standardizaci vzájemných vztahů se Slovenskem, které, jak oznámil Robert Fico, premiér slovenské vlády, se bude po skončení války na Ukrajině připravovat na standardizaci vzájemných vztahů s Ruskem, nezůstává v pozadu ani Česká republika. Kandidátem na obsazení postu v Rusku má být Daniel Koštoval, bývalý náměstek ministerstva obrany, kam přešel z ministerstva zahraničních věcí. Dnes působí jako bezpečnostní expert
v organizaci CEVRO Institut.
Noty k této otázce měli sladit na schůzce ústavní činitelé prezident Petr Pavel, předseda Senátu Miloš Vystrčil, předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová, premiér Petr Fiala a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský. Ten v podstatě v dojemné shodě s pozdějšími slovy Roberta Fica již dříve potvrdil, cituji: „Trvám na tom, že v rámci diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Ruskem se nemá měnit nastavení zastoupení na úrovni velvyslanců. Dívejme se na to prakticky - z hlediska schopnosti Česka prosazovat své zájmy v Rusku. A to i v budoucím Rusku, které se může velmi dynamicky proměnit, nebo v Rusku, které, a já v to věřím, bude muset jednoho dne jednat o tom, jak nastane mír na Ukrajině.“
Schůzka se však nakonec nekonala pro nemoc premiéra Petra Fialy a proběhla před několika dny. Petr Pavel obratně připustil, že zásadní neshoda o tom, zda obsadit post, nebyla. Řešilo se ale v jakém časovém sledu. A ten rozhodně není na pořadu dne ani teď, ani případně v blízké budoucnosti. Prezidentova slova: „Je normální mít v dalších zemích, se kterými chceme mít nějaké vztahy, velvyslance. Naopak ale není normální, když nějaká země vede agresivní válku proti jiné zemi. To je faktor, který musíme brát v úvahu,“ Pavlova slova jsou jasná.
Neméně zásadní je i postoj Otakara Foltýna, ředitele vojenské kanceláře prezidenta republiky, který na okraj Putinovy války na Ukrajině řekl: „K jednacímu stolu se za války zasedá, když k tomu druhou stranu donutíte. Autoritářský stát to nikdy neudělá ze své dobré vůle. Rusové svému carovi, v tomto případě odpustí cokoli, včetně vraždění, lhaní a zlodějen, ale nikdy ne slabost. Rusové tedy dobrovolně ke stolu nezasednou, protože by tím Putin ohrozil svou moc.“ (Deník.cz, 8. 12. 2023)
Pavel Fischer, senátor a předseda zahraničního výboru Senátu Parlamentu naopak předpokládá, že Putinova válka může trvat i 10 let a proto je třeba i vedle ostatních ambasád
v Moskvě chránit své národní zájmy. Připadá mi to pokrytecké vůči Ukrajině a jejímu statečnému boji za svobodu a nezávislost. Je vidět, že pan senátor se ještě zcela nezbavil diplomatické zátěže z velvyslancování v zahraničí a práce v Černínu, které se nesou stále v duchu, že diplomat je pařez, na kterém se dá štípat dříví. A již vůbec si nejsem jistý, že jeho slova o tom, že si nejdříve musíme zodpovědět otázku, zdali si opravdu přejeme, aby Ukrajina vyhrála válku s Putinem, jsou upřímně míněná za situace, kdy Putinova válka pokračuje.
A my, místo abychom diplomatické vztahy, kdy velvyslanec Pivoňka byl odvolán do České republiky, ponechali na stávající úrovni vedoucího úřadu, se budeme snažit tyto vztahy normalizovat.
I zde nemohu necitovat slova Otakara Foltýna, ředitele vojenské kanceláře prezidenta republiky: „Nemluvme o pohodlnosti a lenosti Západu, začněme u sebe. Děláme dost pro to, abychom byli v Alianci dobrým partnerem? Nebyli jsme náhodou černým pasažérem a pomáháme Ukrajině dost? S historickou zkušeností nacistické a sovětské okupace bychom měli být na čele pomoci. Češi byli první, kteří poslali tanky a bitevní vrtulníky. Symbolicky to bylo silné, jenže v číslech to je málo“.
Nezbývá než dodat: Symbolicky jsme sice první, ale reálně nechceme být poslední v Moskvě. Ať to stojí Ukrajinu, co to stojí.
Až přijde konec světa, nebesa se rozevřou a spustí se ohnivý déšť,
celý svět zahyne! Zachrání se jen РОССИЯ!
Zachraň se i Ty! Buď s námi!
PŘIPOJ SE K RUSKU!