K rozhodnutí Ústavního soudu v Brně, 24. 1. 2024.



Sledoval jsem dnešní rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) a sleduji komentáře politiků, právníků, politologů, médií k dnešnímu zamítavému stanovisku ÚS (24. 1. 2024) k opozičnímu návrhu na zrušení úpravy mimořádných valorizací penzí. Zdůvodnění ÚS, přednesené Vojtěchem Šimíčkem, působilo na mne jako balzám na duši. Ne proto, že bych jásal na jedné straně nad vítězstvím vlády nebo z druhé strany byl zklamán prohrou opozice.

Zhruba padesátiminutové zdůvodnění zpravodaje soudu přímo ze soudní síně ÚS v Brně bylo ukázkou vysoké kompetentnosti tohoto ústavního sboru, jeho odbornosti, věcnosti, kultivovanosti a společného cíle, kterým je kontinuita ústavnosti a její stability.

Byli jsme v několika desítkách minut v přímém přenosu svědky (vřele ho doporučuji https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/ustavni-soud-odpoledne-vyhlasi-jak-rozhodl-o-snizeni-lonske-valorizace-duchodu-345267), jak tento ústavní návrh opozice představit a srozumitelně vysvětlit a zdůvodnit široké veřejnosti zamítavé stanovisko ÚS, v písemné podobě představující 62 stran, které zahrnovalo rovněž disentní názory tří ústavních soudců (https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/Pl-30-23-valorizace_duchodu.pdf).

Byla to lekce komunikativnosti tváří tvář neobratně a často opožděně reagující vládě, názorná ilustrace poslancům a poslankyním ve Sněmovně jak důvěryhodně a profesionálně představovat veřejnosti svou práci bez nadužívaných obstrukcí a sbírání laciných a populistických politických bodů na úkor veřejnosti a jejích zájmů. Po dlouhé době jsem měl pocit, že slyším sice náročnou prezentaci sociálně citlivé problematiky, pečlivě vážící na miskách pro a proti, aniž bych nabyl dojmu, že straní jedné či druhé straně a vyhrocuje spor do dalšího konfliktu, který společnost znovu rozděluje.

Pravda, rozhodnutí Ústavního soudu ještě v jeho prostorách nedoznělo a už za jeho dveřmi znovu propukly s prominutím jak spokojené litanie takzvaných vítězů, tak i zklamaná hořekování takzvaných poražených, přiživovaná na obou stranách prvními zkratkovitými reakcemi médií.

Nikde pokora, nikde vzájemný respekt. Jen zvednutá hůl příští volební moci, která ukáže, kde je pravda a kde rozhodnutí, které samozřejmě nyní všichni přece respektujeme. A zdali to, o co dnes v Brně na Ústavním soudu šlo, nebylo vítězství, ale ani prohra.