Poznámka nakonec

Děkuji moc všem editorům, kteří se v této rubrice v letech 1997 – 2023 vystřídali a omlouvám se jim za případná nedorozumění. Čekají nás, jak si myslím, v příštích letech horší časy. Projdeme si v České republice, bohužel, druhým kolečkem Babišova chaotického vládnutí hnutí ANO a jeho otevřené spolupráce se stranou SPD.

Předcházet mu bude s velkou pravděpodobností vítězství Trumpa v prezidentských volbách, navzdory oddílu 3 14. Dodatku Ústavy Spojených států amerických, „v němž se zakazuje komukoli, kdo porušil svou přísahu tím, že se zapojil do povstání nebo napomáhal povstání, kandidovat na federální úřad“.

Nejsem sám, kdo si to myslí. Deník N přinesl rozhovor s politologem Ianem Bremmerem, z něhož uvádím některé pasáže. Jeho spolupracovníci ve zprávě o geopolitických rizicích označují letošní rok z hlediska globálních hrozeb za příšerný.

Věřím ale, že každý návrat zpět znamená po určité době procitnutí všech, abychom si uvědomili, že je třeba se znovu vrátit na cestu demokracie, sjednocování světa v jednu pestrou a vyváženou planetu národů, usilující o její přežití a směřující ke zcela jiným dimenzím než jsou ony geopolitické, sociálně stále nespravedlivé a zatěžující perspektivu lidské budoucnosti vzájemnými válkami
a přežívajícími anachronickými formami nenávisti.

Ian Bremmer

„Existuje rovněž docela velká šance, že Donald Trump volby v roce 2024 vyhraje. Už v roce 2020 přitom prohlásil, že neakceptuje výsledek svobodných a spravedlivých voleb ve své zemi, a dělal vše, co bylo v jeho silách, aby jej zpochybnil. Trump ví, že pokud prohraje, půjde do vězení. Joe Biden a jeho poradci zase věří, že pokud prohrají, Trump zpolitizuje americkou daňovou správu IRS (v angličtině Internal Revenue Service, pozn. red.), ministerstvo spravedlnosti a FBI a půjde po lidech, kteří v nich působí, s cílem dostat je do vězení.

Trump například vnímá ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského jako protivníka, který odmítl splnit jeho požadavek, aby Ukrajina zahájila vyšetřování Joea Bidena a jeho syna Huntera. V případě vítězství ve volbách bude chtít, aby se země smířila
s koncem války za podmínek, které budou výhodné pro Rusko, ale pro Ukrajinu budou nepřijatelné. Když Kyjev odmítne, přeruší pomoc a vojenskou podporu.

Polsko, pobaltské státy, Finsko a Švédsko s tím rozhodně nebudou souhlasit, ale země jako Maďarsko, Itálie a další mohou říct, že chtějí spolupracovat s Američany, Pokud se tedy Trump stane prezidentem, bude to pro NATO a EU obrovská hrozba.

V případě Blízkého východu Trump tvrdí, že k válce nikdy nedojde, protože Íráncům jasně ukáže, že jim to jen tak neprojde. Když byl ještě americkým prezidentem, nařídil zavraždit velitele íránských elitních jednotek Kásima Sulejmáního. S Trumpem v čele USA bude útok na Írán mnohem pravděpodobnější. Írán se možná vzdá a ustoupí, možná ale také bude v otevřené válce s USA a cena ropy stoupne na 150 až 200 dolarů, což způsobí globální recesi.

Mezinárodní instituce

Poprvé jsem o G-nula psal v roce 2012. Zdůrazňoval jsem, že institucionální architektura už dávno neodráží geopolitické rozložení sil. Jenže mezinárodní instituce od té doby žádnou reformou neprošly, ačkoliv je to velmi potřeba a víme to dlouho.
Rusko je tak například dál členem Rady bezpečnosti OSN, i když v jeho čele stojí zločinec. Když Kreml v roce 2014 napadl Ukrajinu, Západ to měl brát mnohem vážněji, nečekat až do roku 2022. Japonsko a Německo jsou oproti tomu dvě silné země, které jsou Chartě OSN velmi oddané, v Radě bezpečnosti se stálým právem veta ale být nemohou. Proč? Protože prohrály druhou světovou válku.

Totéž platí pro Čínu, která je dnes mnohem větší součástí světové ekonomiky, než jaká jsou její hlasovací práva v Mezinárodním měnovém fondu. Možná jsme se měli zabývat i tím. Nic z toho se ale nestalo. Záleží na tom, o jakou zemi jde.

Evropská unie je dnes díky krizím, kterými si prošla, včetně G-nula, silnější. V reakci na brexit strany podporující vystoupení z EU oslabily, protože se jasně ukázalo, jak hloupý nápad to je. V reakci na ruskou invazi se Evropané zkoordinovali v oblasti energetické politiky a během pandemie EU dobře reagovala v oblasti zdravotní politiky.

Podíváme-li se mimo Evropu, například z Indie se stal pod vedením premiéra Naréndry Módího mnohem výraznější lídr globálního jihu. Podařilo se mu také vybudovat dobré vztahy se Západem. Toho bychom se možná nedočkali, kdyby nebylo G-nula.
V jiných zemích však domácí problémy, polarizace a antisystémové nálady strategickou reakci na tento nový stav značně ztížily. Zcela jistě to platí pro Spojené království. Velký problém je to ovšem také ve Spojených státech a v evropských zemích, jako je třeba Francie, Německo nebo Itálie. Vnímám to ale také u rozvíjejících se trhů, jako je například Argentina nebo Brazílie, kde vloni 8. ledna museli řešit podobné problémy jako 6. ledna v roce 2020 v USA.

V době, kdy Spojené státy OSN vytvořily, odrážela tato organizace především zájmy jejich mocných přátel po druhé světové válce v roce 1945.

V letech 1948 a 1949, během blokády Berlína, Sověti už ale najednou jako přátelé nevypadali. Jenže to už byli v Radě bezpečnosti s právem veta, protože spolu s Američany vyhráli druhou světovou válku. Aby se změnila nastavená pravidla, museli by Američané použít mnohem víc politické vůle. To ale nechtěli, protože by to bylo extrémně těžké.

Blíží se volby, a když mluvím se světovými lídry, je zřejmé, že se možnosti Trumpova vítězství bojí. Zároveň to ale nechtějí říkat nahlas, protože když Trump vyhraje, budou s ním muset spolupracovat. Jde tedy o problém kolektivního jednání – nikdo nechce o tomto problému mluvit, ale protože o něm nikdo nemluví, je pravděpodobnější, že nastane.

Nakonec to vyřešíme. Geopolitická recese je cyklická, takže je to prostě dlouhý cyklus. Krize se jednou zhorší natolik, že nové instituce prostě budeme muset vytvořit. Jak jsem řekl, v případě klimatu jsme to už udělali. Sice pozdě, ale aspoň na tom už pracujeme. K oteplení o pět nebo šest stupňů Celsia snad nedojde, díky naší reakci to bude spíš o dva nebo dva a půl stupně. Pozdě, ale přece.

Otázkou ovšem zůstává, zda krize, které nás jednou donutí konat, budou muset být tak velké, že vyhladí část lidstva, než se s nimi vypořádáme. Nebo na ně dokážeme reagovat i v případě, že budou relativně zvládnutelné?

Narážím tím například na ruskou válku v Ukrajině. V roce 2022 agrese vyhnala na osm milionů Ukrajinců z jejich domovů a do dnešního dne má na kontě statisíce obětí. Vypadalo to, že konečně jde o dost velkou krizi, aby nás donutila jednat. Jenže Rusko je vytrvalé a Západ začíná být unavený. Možná to tedy nakonec přece jen nebyla dostatečně velká krize, možná nás opravdu neohrozila dost. Možná nám na Ukrajině tolik nezáleží a nevěříme, že ruská agrese ohrožuje i pobaltské státy nebo Polsko, a už vůbec ne Spojené státy. A tak si Rusové možná skutečně nechají velkou část Ukrajiny, a dokonce se jim podaří svrhnout Volodymyra Zelenského. Je to naprosto možné.

Darebáci, co se skamarádili

Ruská invaze na Ukrajinu skutečně vedla k tomu, že se Rusko dostalo na osu darebáckých států (v anglickém originálu rogue states, do češtiny nejčastěji překládáno jako darebácké nebo ničemné státy. Pojem se vžil v 90. letech jako označení pro země, které podle USA představují hrozbu pro světový mír, pozn. red.). Putin je vnímán jako válečný zločinec.

Už není někým, s kým by mohla skupina G7 diplomaticky spolupracovat. Jeho majetek byl zmrazen. Sankce ho odstřihly od Západu stejně jako Írán a Severní Koreu. Jejich spolupráce vypadá tak, že Severní Korea a Írán poskytují Rusku zbraně, které mu pomáhají v bojích. Nebýt jich, Kreml by to na Ukrajině měl velmi těžké. Rusko jim na oplátku poskytuje citlivé technologie, díky nimž jsou silnější a roste i jejich schopnost dělat rozruch v jejich okolí. Jde o krizové aktéry a chaos na mezinárodní scéně jim vyhovuje.
Jedním z největších rizik letošního roku podle mě je, že se Ukrajina rozštěpí. Netvrdím to proto, že bych chtěl, aby se to stalo, je to strašná nespravedlnost. Nevidím ale možnost, jak bychom se tomu mohli vyhnout.

Upřímně doufám, že se Ukrajině podaří udržet dvaaosmdesát procent území, která dnes má, a situace se nezhorší. Zřejmé to ale není. Bojím se zároveň, že Zelenskyj bude víc a víc zoufalý a bude víc a víc riskovat, což je velmi nebezpečné.
Doufám také, že Američané spolu s dalšími zeměmi světa dokážou udržet válku mezi Izraelem a Hamásem v Gaze. Nejsem o tom ale přesvědčen. Obávám se, že se rozšíří do Libanonu a k Hizballáhu, k Húthíům v Jemenu, k šíitským bojovníkům v Iráku a Sýrii a možná i do Íránu.

Je zřejmé, že ochrana před podobnými konflikty je nedostatečná. A to je docela jiný závěr, než bychom měli před pěti nebo deseti lety.

Deset největších rizik pro rok 2024 podle Eurasia Group:

Spojené státy proti sobě
Americká armáda a ekonomika zůstávají výjimečně silné, tamní politický systém ale nikoliv. Prezidentské volby v USA podle Eurasia Group prohloubí politické rozdělení země, prověří americkou demokracii způsobem, jaký země nezažila za 150 let, a oslabí důvěryhodnost Spojených států na globální scéně.

Blízký východ na hraně
Na konci září 2023 americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan prohlásil, že Blízký východ je klidnější než za posledních dvacet let. O pouhých osm dní později teroristické útoky Hamásu otřásly celým regionem. „Vyvedly svět ze samolibosti v palestinské otázce, otřásly izraelským pocitem bezpečí a změnily Blízký východ v časovanou bombu,“ píše se ve zprávě.

Rozdělená Ukrajina
Ukrajina bude letos podle analytiků de facto rozdělena, což je pro zemi samotnou i Západ nepřijatelný výsledek. Rusko by navíc mohlo získat další území. Rok 2024 tedy bude zlomový: Pokud Ukrajina brzy nevyřeší problémy s lidskými zdroji, nenavýší výrobu zbraní a nezvolí realistickou vojenskou strategii, mohla by válku „prohrát“ již v příštím roce.

Bezvládná AI
V roce 2024 se podle Eurasia Group projeví mezery v regulaci umělé inteligence. Úsilí o regulaci obecně slábne, technologické společnosti zůstávají do značné míry neomezené a čím dál výkonnější modely a nástroje umělé inteligence se nekontrolovatelně šíří.

Osa darebáckých států
Nejsilnějšími darebáckými státy světa jsou Rusko, Severní Korea a Írán. Od února 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, navíc posilují vzájemnou spolupráci. Spojují je sankce, které na ně byly uvaleny, sdílená nenávist k USA i ochota porušovat mezinárodní právo s cílem narušit globální status quo.

Neobnova Číny
Konsolidace moci na nejvyšších místech čínské politiky v roce 2023 utlumila politickou debatu, stejně jako se vyčerpaly předchozí motory čínského hospodářského růstu. Vláda toho pro zvrácení obou trendů dělá málo. Neschopnost Pekingu najít řešení odhalí mezery v legitimitě Komunistické strany Číny a zvýší riziko sociální nestability.

Boj o kritické nerostné suroviny
V roce 2024 přijmou vlády po celém světě protekcionistická opatření, která naruší tok kritických nerostných surovin, zvýší volatilitu cen a změní podobu navazujících dodavatelských řetězců.

Nulový prostor pro chyby
Globální šok, za kterým od roku 2021 stojí inflace, bude i v roce 2024 vlivný ekonomický a politický faktor. Vysoké úrokové sazby zpomalí celosvětový růst. Protože jsou makroekonomické rezervy z velké části vyčerpané, vlády budou mít jen omezený prostor pro stimulaci růstu nebo reakci na přicházející šoky, což zvýší riziko finančního napětí, sociálních nepokojů a politické nestability.

El Niño je zpět
Po čtyřech letech bude v první polovině letošního roku vrcholit silný klimatický jev El Niño, který přinese extrémní výkyvy počasí. Ty způsobí nedostatek potravin, zvýší nedostatek vody, naruší logistiku, rozšíří nemoci a podpoří migraci a politickou nestabilitu.

Rizikový obchod
“Před dvěma lety jsme varovali, že zákazníci, zaměstnanci a investoři – většinou levicoví – přenášejí kulturní války v USA do zasedacích místností firem. To se stále děje,“ upozorňuje Eurasia Group v posledním bodě.

Zdroj: Top Risks of 2024 - Ian Bremmer, politolog. Je prezidentem a zakladatelem společnosti Eurasia Group, jedné z předních výzkumných a poradenských firem v oblasti politických rizik a společnosti GZERO Media, která se věnuje mezinárodnímu dění.

A nakonec reakce nejvěrnějších příznivců mých blogů:

Špaček obecný na plotu paní Šťavíkové ze Šamotky o tom ví své.


Brhlík lesní bedlivě naslouchá, pro jistotu mlčí, ale myslí si také své.


Čečetka obecná je z těchto projevů unavená. Už aby tady bylo jaro.


Zato šoupalík dlouhoprstý spřádá nedočkavě své předvolební vize. Hlavně že to posype.


Snímky: Zdeněk Sainer