Ekonomická krize není to nejhorší, co prožíváme. Vzpomínám si na roky, kdy jsem si jako dítě musel vystačit s jedním suchým rohlíkem a krajícem chleba se sádlem na celý den. Svět přede mnou byl však tehdy plný očekávání a nadějí. Nutno ovšem přiznat, že falešných a komunistických. Víra, která nešetřila krví, ale ani strachem.

A jsem rád, že ji vystřídaly naše pochyby, tak často provázené beznadějí. Jakoby nic neplatilo. A peníze už dávno ne, ačkoliv se okolo nich všechno točí. Potvrzují naši bezradnost a to, co všichni, kteří chceme vědět, víme. Bůh neexistuje, a pokud ano, tak jako nástroj zabíjení, nedorozumění a odcizení.

Samozřejmě právem namítnete, takový byl svět, co světem stojí a jiný ani být nemůže, než jako věčně pokračující střetnutí dobra a zla, dvou kategorií, pojmů tak lehce a hrůzně zaměnitelných. Nic lepšího člověk zatím nevymyslel.

Otázka našich dnů stojí, jak velké jsou naše ztráty a co si nebudeme moci koupit. Odpověď? Žijeme, abychom hromadili a ne pro to, co se nedá koupit. Politici a vlády sypají do soukolí hromadění další bankovky, aby dodali smysl tomuto hromadění, které se pro mnohé z nás stalo smyslem života a pro některé už jen lačnou smyslností.

Jiné myšlení jakoby nebylo slyšet. Znamená to tedy, že války a vraždění budou pokračovat i v roce 2009. Dobro a zlo si budou vyměňovat masky podle toho, kdo zrovna bude vítězit. Rozlišovací schopnosti se čím dále více budou řídit nejrůznějšími indexy elektronicky zpracovaných dat. Čím rychleji budeme zapomínat, tím lépe nám bude. Člověk se bude sice dožívat sta a více let, ale většinu z nich prožije v zapomnění. Již teď v těch nejvyspělejších zemích se pro mnohé děti stávají jejich rodiče ještě za jejich života pouhou vzpomínkou, zatímco v těch nezbědovanějších poutem, které je drží při životě.

Chtěl bych vidět náš svět v roce 2109. Věřím, že bude. Pravděpodobně na cestě k jinému světu a jiné planetě. Chce se mi věřit, že také na cestě k jiným bohům poznání. V čase i ve směřování, jejichž racionalita podrobí lidské síly a jejich metamorfózy dobra a zla pudu sebezáchovy. Slunce, měsíc a hvězdy budou svítit nad hlavami pozemšťanů, které se budou ubírat jinými kategoriemi. Jeden vyčerpaný svět odejde, aby druhý mohl pokračovat.

A tak se ekonomická krize může stát další zkouškou a výzvou jací jsme a jací bychom mohli být. Nikdo netouží po časech chlebů se sádlem, i když je na světě ještě mnoho hladovějících a umírajících v tuto chvíli, kteří si o něm mohou nechat pouze zdát. Realisticky půjde v roce 2009 zase o namazané krajíce. V každé době to byl a je politicky optimální, nebezpečně zneužitelný a výbušný kapitál.

Kapitál diktátorů, ostnatých drátů a likvidačních ismů za kousek chleba. Před takovými sousty se chci mít ale na pozoru. A před jeho nesčíslnými nástrahami si popřejme v roce 2009 hodně rozumu, štěstí a zdraví.