Jaký smysl má konání OH v zemi, která je po dlouhá desetiletí spojována s násilnou přeměnou sta miliónů zotročovaných a porobených lidských životů? Komunistický model myšlení a vládnutí, který se v Číně anachronicky rozvíjí a zneužívá lidský potenciál, dostává tak nejen zelenou, ale cíleně usiluje, aby demonstroval před světem to, čím není a čím ze své novodobé logiky být ani nemůže.

Na vině ale není jen bezesporu dnešní Čína. Ta, aniž by ustoupila ze svých ideologických dogmat, se veze na vlně pokračujícího zpochybňování, rozmělňování a často již nevědomé ignorace hodnot, jakými jsou mimo jiné morálka, víra, poznání a potažmo jejich odnože filosofie a náboženství.

Předpokládané návštěvy vrcholných představitelů mnoha evropských zemí v čele s USA na OH tuto tendenci legitimizují s falešnou nadějí, že tak konají ve jménu demokracie a posílení jejích tradičních hodnot. Ty však, jak se ukazuje, v bludném kruhu volebních období a spotřebitelského světa myšlení, dál ztrácejí svůj původní duchovní rozměr a stávají se pouhou politickou sociálně-ekonomickou ideologií.

Naše planeta a její svět se kvůli OH v Pekingu jistě nezboří, ani zásadně nezmění. Význam a - spíše než pozitivní - negativní dopad vlivu Číny na okolní svět je však nepopiratelný. V tomto směru konání OH v Číně snese paralelu s OH v Berlíně v roce 1936. Ty předznamenaly následující posun a úpadek demokracie a posléze i významu a celistvosti Evropy, rozdělující svět ideologicky, nikoli ideově, na východní a západní.

Po Pekingu snad nepůjde o tak drastický sesun světového dění a myšlení, který po roce 1936 přišel s II. světovou válkou a pokračoval po ní nastolováním režimů vlády jedné strany. Stranou ale ponechávám boj čínských komunistů uvnitř Číny, protože o něm toho stále dost nevíme (stejně jako v roce 1936 o Německu třicátých let), a jak se jeví, dlouho ještě vědět nebudeme.

Je tomu také proto, že konzumerizace, která ovládá ekonomiku a lidské myšlení, přišla a rozvíjela se ruku v ruce často s divokou, právně neošetřenou, liberálně orientovanou ekonomikou. Z miliónů a miliónů spotřebitelů učinila a ještě mnohde činí spolupodílníky, těžící přímo či nepřímo z levné pracovní síly v zaostalých a méně rozvinutých zemích. A to na vrub lidských práv a svobod i přes jejich nepopiratelné všeobecné zlepšení.

Čína 20. a 21.století se svou tragickou a pokračující komunistickou historií se tak vůbec ne bezvýznamně podílí na posunu dnešního světa k jeho odlidštěné podobě. Podobě, z níž tradiční hodnoty, o kterých se na počátku této poznámky píše, postupně mizejí. A je, ať chceme či nechceme, nahradí - spíše než hodnoty - funkce, které budou čím dále více spojovány s reálnými podmínkami života na této planetě a možnostmi života kdesi jinde ve vesmíru.

Proto se mi chce říci s parafrázovaným Vladislavem Vančurou, že tento způsob loučení se starým světem a jeho otázkami víry, filosofie a morálky právě v Pekingu se mi jeví víc než poněkud nešťastným. Ale co dělat. V tomto ohledu se komunistický Peking jeví nevinně, protože takové otázky si prostě dovolit nemůže, aby mohl existovat tak, jak existuje. A sportovci a stamilióny diváků u televizních obrazovek na tom nebudou o nic lépe. Budou prostě fungovat.