Na Blízkém východě se zřejmě schyluje k dalším dramatickým událostem. Do popředí se tentokrát dostává Libanon, kde po době relativního klidu padla vláda. Současnou krizi vyvolal netrpělivě očekávaný výsledek tribunálu OSN, který vyšetřuje vraždu bývalého předsedy vlády Rafika Haririho.

Na Blízkém východě se zřejmě schyluje k dalším dramatickým událostem. Do popředí se tentokrát dostává Libanon, kde po době relativního klidu padla vláda. Současnou krizi vyvolal netrpělivě očekávaný výsledek tribunálu OSN, který vyšetřuje vraždu bývalého předsedy vlády Rafika Haririho. Podle zatím neoficiálních zpráv které pronikly na veřejnost, by výsledek vyšetřování mohl z vraždy obvinit členy hnutí Hizbaláh. Hizbaláh byl přitom součástí poslední libanonské vlády, kterou vedl syn zavražděného, Saad Hariri. Již dlouho se také Hizbaláh snažil zpochybnit neutralitu tribunálu a navíc požadoval, aby libanonská vláda přestala s tribunálem spolupracovat. To premiér Hariri odmítl, v důsledku čehož se Hizbaláh rozhodl z vlády odejít. To také vedlo k jejímu pádu.

Hlavní město Libanonu Bejrút bylo kdysi známé jako kosmopolitní a tolerantní metropole, které se přezdívalo Paříž Blízkého východu. Dnes je Berút, stejně tak jako celá země, rozdělen do enkláv podle náboženské příslušnosti. Dříve dominantní křesťané jsou stále více pod vlivem muslimů, kteří jsou zase často nesmiřitelně rozděleni mezi sunity a šiíty. Vyšetřování vraždy Rafika Harirího tak může vyústit ve výbuch násilí mezi náboženskými enklávami, které již Libanon zažil při občanské válce v letech 1975-1990.

Největší obavu vzbuzuje právě Hizbaláh, islamistické šiítské hnutí, který má k dispozi ozbrojené složky představující nejsilnější vojenskou sílu v zemi. Libanonská armáda sice tvrdí, že je připravena chránit stabilitu v zemi. V případě konfliktu s Hizbaláhem by ale zřejmě neměla šanci. Pokud se tedy Hizbaláh bude snažit odvrátit pozornost od výsledku vyšetřování eskalací sektářských rozporů, Libanonu hrozí výbuch násilí. Do bojů by se totiž mohli zapojit sunité a křesťané a Libanon by se náhle ocitl v podobné situaci jako během občanské války.

Ke stabilitě v Libanonu také nepomáhá to, že na jeho území se utkávají další blízkovýchodní země, které se snaží posílit svoji sféru vlivu v regionu. Tradičně nejaktivnější je Sýrie. Přestože s odstupujícím premiérem Haririm má Damašek poměrně solidní vztahy, hlavním partnerem zůstává Hizbaláh. Přes syrské území získává Hizbaláh vojenské vybavení a další pomoc. Tu by měl Hizbaláh pravděpodobně jistou i v případě konfliktu. Dalším méně viditelným hráčem je Saúdská Arábie, která jen s velkou nevolí sleduje posilování šiítského vlivu ve svém okolí. Po Íránu je to nově i Irák, kterému vládnou šiíté. Konflikt, který by vynesl do čela dalšího blízkovýchodního státu šiíty, tak není v zájmu Saúdů. Rijád se proto snaží uchránit současné status quo v Libanonu, které dělí moc mezi jednotlivé náboženské skupiny.

Klíčovou zemí, která ovlivňuje dění v Libanonu je Irán. Hizbaláh je jeho přirozeným spojencem a přes syrské území Teherán dlouhodobě šiítské hnutí zásobuje vojenskou technikou. I díky tomu je dnes Hizbaláh jednou z nejlépe vyzbrojených ozbrojených složek na Blízkém východě. Nestabilní situaci v Libanonu pozorně sleduje také Izrael. Jeruzalém se totiž připravuje na scénář, že Hizbaláh nebude riskovat občanskou válku a současnou politickou krizi se pokusí překonat eskalací napětí za hranicemi. Po válce s Izraelem v roce 2006 se Hizbaláh na tento střet intenzivně připravuje, podobně tak Izrael. Právě teď se světová diplomacie snaží konfliktu v Libanonu zabránit. Jak bude úspěšná ukáží už nejbližší týdny. Každopádně sevření Libanonu Hizbaláhem je zase o něco pevnější.

Psáno pro HN