Život v Jeruslémě pomalu přecházel do sváteční šábesové atmosféry, když se naplno rozezvučely poplašné sirény ohlašující raketový útok. Raketa nakonec dopadla několik kilometrů před městem, přesto zůstali obyvatelé Jerusaléma do určité míry v šoku. Málokdo by totiž předvídal, že radikálové z Gazy zacílí na město, kde je třetí nejposvátnější mešita Islámu a kde třetina obyvatel jsou arabové.

Jakkoliv se může současná vojenská konfrontace mezi Hamásem a Izraelem jevit jako nečekaná eskalace, její načasování zapadá do strategie obou aktérů. Po dlouhé měsíce se pozornost mezinárodního společenství zaměřovala na jiné oblasti Blízkého východu. To se mělo změnit koncem listopadu, kdy se palestinský prezident Abbás chystal požádat Valné shromáždění OSN o uznání Palestiny jako nečlenské státu. Tímto krokem by se po měsících praktické nečinnosti stal v očích Palestinců relevantním mužem, který se snaží naplnit jejich sen o vzniku nezávislého Palestinského státu.

Přesně tento scénář ale nevyhovoval Hamásu, který dlouhodobě odmítá s Abbásem spolupracovat a místo diplomacie preferuje ozbrojený boj proti Izraeli. Vojenská operace v Gaze odsunula Abbásovu diplomatickou iniciativu na druhou kolej, což je situace, které vyhovuje také Izraeli. Je přeci jasné , že prezident Abbás nemá žádnou kontrolu nad územím Gazy a tudíž těžko může žádat mezinárodní společenství o to, aby uznalo Palestinu jako samostatný stát.

Hamás si také připadá mnohem silnější vzhledem k událostem, které přineslo Arabské jaro. Politici v arabském světě, především pak však noví vládci v Egyptě a v Tunisu vzešlí z islamistických stran, jsou připraveni vyjádřit otevřenou podporu islamistickému Hamásu. Den po začátku izraelské vzdušné ofenzívy tak do Gazy přijel egyptský premiér. Představitelé Turecka a Tuniska, či Kataru Izrael ostře odsoudili. A tak zatímco se představitelé Hamásu těší pozornosti arabských státníků a světových médií, palestinský prezident Abbás jen z povzdáli sleduje události, na které nemá žádný vliv.

Pro izraelské politiky, především pak pro premiéra Netanjahua a ministra obrany Baraka, má operace v Gaze obrovský význam s ohledem na další možnou vojenskou konfrontaci, tentokrát s Iránem, či s jeho blízkým spojencem Hizballáhem, který má své základny na sever od izraelských hranic. Hizballáh, stejně tak jako v menší míře Hamás, disponuje íránskou raketovou technologií. Proto jeden z hlavních cílů izraelské ofenzívy v Gaze bylo zničení odpalovacích ramp pro rakety Fadžr 5, kterými Hamás ohrožoval Tel Aviv a Jerusalém.

Likvidace ze vzduchu velitele ozbrojeného křídla Hamásu Džabarího je jasnou zprávou pro Hizballáh, ale i Irán, že i jejich nejvyšší představitelé jsou zranitelní. V neposlední řadě velká úspěšnost izraelské protiraketové obrany při likvidaci střel vypálených v Gaze je velmi povzbuzující s ohledem na to, že podobná technologie má chránit izraelská města před případnými raketami vypálenými z Iránu.

Vojenská operace v Gaze tak může posílit odstrašující schopnost Izraele. Předpokladem ale je, že nebude dlouhá, nezpůsobí příliš velké ztráty na životech, a výsledkem bude dlouhotrvající příměří s Hamásem. Obyvatelé na obou stranách hranice Gazy si ho zaslouží.

Psáno pro HN