Stovky mrtvých Palestinců, desítky zabitých Izraelců, Gazané, kteří žijí v permanentním strachu z izraelských náletů a Izraelci, kteří denně běhají do krytu před raketami létajícími z Gazy. To je realita konfliktu, který opakovaně propuká mezi Hamásem a Izraelem. Bohužel ani současné kolo násilí nemusí být poslední, protože strategie hlavních aktérů zůstává v zásadě neměnná.

Hlavním dlouhodobým strategickým cílem Hamásu je osvobození Palestinců od izraelské okupace, za kterou je považována židovská přítomnost na území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Po vzoru arabských osvobozeneckých hnutí z 50. let Hamás považuje Izraelce za kolonialisty, kterým je potřeba způsobit tolik škody, aby dospěli k názoru, že bude lépe od koloniálního projektu upustit. Po taktické stránce se Hamásu podařilo při probíhající konfrontaci s Izraelem dosáhnout jistých úspěchů. Jeho raketový arsenál, i díky know-how z Iránu, dosáhl takové úrovně, že žádná hustě obydlená centra v Izraeli, nejsou mimo jeho dosah. Díky vlastní výrobě není Hamás již natolik závislý na pašování zbraní přes Sinaj a je schopen pálit na Izrael po mnoho dní desítky raket denně. Asi největším úspěchem je stavba podzemního labyrintu tunelů, ve kterých se během bojů skrývají bojovníci Hamásu, kteří tam mají svá velitelská centra, sklady raket, a také odpalovací rampy. Tyto tunely, jako i jiná infrastruktura, se nachází v civilní zástavbě, včetně škol a nemocnic. Pokusy o jejich zničení proto vždy vedou k velkým ztrátám na životech civilistů. Z těchto tragédii Hamás profituje, neboť vzbuzují protiizraelské nálady mezi Palestinci i mezinárodní veřejnosti.

Přes jisté krátkodobé úspěchy je ovšem strategie a taktika Hamásu neúčinná a pramení z nepochopení reality. Izraelci sami sebe nepovažují za kolonialisty, a proto Hamás nemůže uspět s protikoloniální taktikou. Izraelci nemají jinou mateřskou zemi. Naopak, svojí identitu spojují s územím, o které se dělí s Palestinci. Izraeli se také daří držet krok s taktikou Hamásu, která se stává málo účinnou. Rakety z Gazy sice mají potenciál zabíjet a působit velké škody. Avšak díky špičkové technologii izraelské protiraketové obrany byla jejich síla prakticky eliminována, i když stále negativně ovlivňuje život Izraelcům především v okolí Gazy. Po raketách se tak hlavní hrozbou staly tunely, neboť při nejhorším scénáři by se jimi mohla na izraelské území nepozorovaně proniknout ozbrojená komanda Hamásu. Ovšem i když byl Izrael hustotou a sofistikovaností tunelů zřejmě zaskočen, Hamás může počítat s tím, že Izrael se poučí, a během velmi krátké doby bude mít technologie, které jejich výstavbu rozpoznají.

Izraelská vojenská taktika je schopna krátkodobě Hamás výrazně oslabit, dlouhodobě ovšem Izraeli chybí politická strategie, jak dosáhnout toho, aby Gaza přestala být zdrojem nebezpečí. Je pro Izrael výhodnější Gaza pod vedením Hamásu, nebo nikoliv? Pokud by se Izrael rozhodl zničit Hamás, umožnilo by to návrat vlády Fatahu, jehož příslušníci byli z Gazy vyhnáni po krátké občanské válce v roce 2007, nebo by Gazu ovládly ještě radikálnější skupiny, jako je Islámský džihád? Jak umožnit ekonomický rozvoj Gazy a současně oslabit radikály? To jsou otázky, na které Izrael zatím hledá odpovědi.

Zabránit tomu, aby se kolo násilí opět neroztočilo, by mohlo mezinárodní společenství. Ani to ale nevzbuzuje velké naděje. EU vyzvala k odzbrojení Hamásu, což je strategicky nejlepší varianta, ale není jasné, kdo by mohl převzít za tento krok odpovědnost. Model s mezinárodními vojenskými pozorovateli selhává, jak se ukázalo po válce v roce 2006 mezi Hizballáhem a Izrael. Tito pozorovatelé, kteří měli zabránit znovuvyzbrojení Hizballáhu, zjevně nemohou, či nechtějí riskovat vlastní bezpečí, a Hizballáh je tak dnes lépe vybaven íránskou technikou, než před válkou. Na odzbrojení Hamásu mají zájem Egypťané, Saúdi i prezident Palestinské samosprávy Abbás. Zabránit se tomu pokusí Katar a Turecko, stoupenci politického islámu a regionální rivalové Egypta, a samozřejmě Írán, který podporuje radikální hnutí bojující proti Izraeli. V neposlední řadě je oslabená pozice USA, které mají komplikované vztahy se staronovým vojenským vedením Egypta poté, co Obamova administrativa během Arabského jara příliš rychle odepsala svého dlouhodobého spojence Mubaraka a začala vyjednávat s Muslimským bratrstvem. Za této konstelace bude velmi obtížné dosáhnout mezinárodní shody a garancí, které by dokázaly zajistit, aby Hamás neobnovil svůj palebný arsenál. Obyvatele Gazy tak bohužel nečeká příliš optimistická budoucnost, a další kolo bojů mezi Izrael a Hamásem zůstává jen otázkou času.

Vyšlo v HN