Patřím k lidem, kteří v posledních 18 letech věnovali hodně úsilí tomu, abychom zvládli geopolitický transfer z ruské východní sféry do světa západních demokracií, politicky, právně, vojensky i účastí na správě západního světa. V našem ukotvení v západní civilizaci dokonce vidím hlubší smysl než v ekonomické transformaci, protože příslušnost ke svobodnému světu je cestou k prosperitě. Prosperita sama, jak ukázala naše vlastní historie, svobodu ani bezpečnost v krizi nezaručí.
V roce 1989 jsem měl možnost osobně zažít flexibilitu, rychlost a výkonnost Nadace Charty 77 a prof. Janoucha v jejich pomoci rodící se protikomunistické opozici v Československu, a to pomoci mířící mimo okruh respektovaných disidentských organizací. Dávám zde rád prostor a slovo Ladislavu Hlavatému, dnes profesorovi ČVUT, který tehdy s prof. Janouchem za exekutivu KNI pomoc dojednal a přivezl. Prof. Janouchovi vyjadřuji alespoň touto cestou a po letech díky, a jistě nejen za sebe.
Po delší době se opět bavíme radarovou debatou. A opět, podle parafráze klasického poznání, nás osud nevede, ale vláčí potupným bahnem nepoučitelnosti.