Minulý týden bylo okolo možného amerického radaru rušno. V Praze byl generál Obering, šéf protiraketové agentury Ministerstva obrany USA, doprovázený řadou zbrojařských firem. A v Praze byl také, na pozvání Greenpeace, bývalý náměstek ministra obrany USA Philip Coyle, který se specializoval na testování zbraňových systémů včetně protiraketové obrany.

Generál Obering, pokračoval v jednání i ve snaze podpořit dohodu a spolupráci při umístění radaru v ČR, včetně otevření příležitostí participovat na projektu pro české firmy, vědu i armádu.

Philip Coyle naopak současný protiraketový systém odmítl, a to jak pro jeho nedostatečnou výkonnost a výsledky, tak pokud jde o jeho neadekvátnost vzhledem k existujícím bezpečnostním rizikům. Poměrně masivní kritika současné americké administrativy logicky zasáhla i možné umístění radaru v ČR. V několika dnech Philip Coyle zvládl intenzivní přednáškovou kampaň od ministra zahraničí, přes poslance a vedení ČSSD, brdské starosty a občanské iniciativy, až po prezidentského kandidáta Švejnara, o médiích a tiskových konferencích nemluvě. Vše završila veřejná přednáška.

Návštěva Coyla rozproudila veřejnou debatu. V tom byla užitečná. A jak si povzdechl jeden z českých bezpečnostních expertů při obědě s generálem Oberingem, kdyby k nám Američané nejezdili, nevedla by se u nás strategická debata vůbec. Obering toto konstatování přešel s úsměvem, přítomní úředníci ministerstev obrany a zahraničí je snad zaznamenali.

Až potud bychom mohli považovat diskusi za užitečnou, kdyby nezačali někteří ze spoluaktérů Coyleovy návštěvy činit z jeho kritiky nepřiměřené závěry. Měl jsem možnost slyšet přednášku pana Coyleho a slyšet jeho odpovědi na otázky. Proto bych rád některé jeho výhrady k protiraketové obraně zmínil a ukvapené závěry korigoval.

1.I Philip Coyle je zastánce vývoje protiraketového systému. Explicitně a opakovaně podpořil další investice do vývoje a výzkumu protiraketové obrany, která prošla složitými peripetiemi již od ministra McNamary. Připomeňme, že nám výrazně pomohl výzkum projektu hvězdných válek prezidenta Reagana, který shodil hřebínek sovětským raketovým maršálům a otevřel Gorbačevovi politický prostor k ukončení studené války. Coyle především oponoval malou účinností stávajícího systému. Ovšem na otázku po tom, jakou alternativu by doporučil Japonsku, které protiraketový systém s Američany buduje, protože jej již přelétla „cvičná“ korejská balistická střela, Coyle kvalifikovaně neodpověděl. A je to logické, protože zbraňové systémy se vyvíjejí podle vývoje hrozeb, a nikoli na krásu „stoprocentní“ účinnosti. Systémy Patriot jistě nejsou stoprocentní, ale i svou nízkou počáteční účinností pomohly izraelské veřejnosti psychicky vzdorovat útokům iráckých raket scud ve válce v roce 1991 a bylo důležité, že USA tento systém na obranu v Izraele tehdy nasadily, protože Izrael díky tomu nevstoupil do války a nerozbil křehkou protiiráckou koalici.

2. Ani Philip Coyle neznal konkrétní technické parametry radaru, který by případně v Brdech byl. Proto i jeho odpovědi na zdravotní závadnost radaru byly vyhýbavé. Pokud jde o roli radaru v systému, jeho pozorovací respektive naváděcí statut, Coyle odpovědi popletl. Potenciální úmysl Američanů nasadit protiraketovým střelám nukleární hlavici, explicitně odmítl.

3.Centrální je pochopitelně otázka rizik, kde se hodnocení aktivity Iránu rozchází i v samotných Spojených státech. Nicméně návrhy s Iránem jednat zněly od Coyleho poněkud naivně, protože Teherán jednání naprosto a systematicky odmítá, a to nejen s Američany, ale i s Evropany. Nadále nespolupracuje s MAAE – proto se stupňují sankce Rady bezpečnosti, a nepřestává ignorovat výzvy mezinárodního společenství ke spolupráci. Irán je vážným rizikem nejen podle Američanů, ale i podle nové francouzské administrativy, dalších zemí EU, Izraele a dalších.

4.Obdobně málo realistické bylo hodnocení ruských reakcí, kde Američané obecně a Coyle explicitně, podceňují rychlý rozpad demokracie, civilní kontroly armády a bezpečnostních služeb, i cílů nabízené spolupráce USA-Rusko. Rusko chce obnovit svůj bezpečnostní vliv na západ od svých hranic i ve střední Evropě. Snaha ruských maršálů zastrašovat středoevropské země bude gradovat před summitem NATO. Explicitní zaměření na Ukrajinu a pokus o oddělení Srbska i pomocí „nadhazovaného“ možného umístění ruské vojenské základny na Balkáně, jsou nepřehlédnutelné vážné a dlouhodobé změny ruské vojenské politiky. Dosavadní odmítání amerických nabídek se může změnit. I to je jedním z důvodů, proč je v našem zájmu co nejvíce systém protiraketové obrany přiblížit k NATO. Coyle samozřejmě nemohl reflektovat naše historické zkušenosti s Ruskem, které jsou pro nás i pro Poláky samostatným důvodem proč se zabývat vážně umístěním amerického vojenského zařízení u nás.

5.V analýze i diskusi rizik zcela chyběla reflexe narůstající hrozby pádu Pákistánu do islamistických rukou, včetně jeho jaderného a raketového arzenálu.

Celkově vzato musíme vnímat, že oba pánové, Coyle v minulosti a Obering v současnosti, jsou především vysokými úředníky, kteří nebudou rozhodovat. Rozhodnutí je v Kongresu a na vyšších úrovních vládní administrativy. Oficiální žádost vlády USA je nadále na stole a rozhodnutí bude na nás. Je proto důležité aby probíhala věcná debata, aby se zejména političtí aktéři procesu, ať již zastánci nebo oponenti, nenechali strhávat účelovými zkresleními a tendenčními informacemi. Mnohé z těchto pokusů poněkud oslabily význam sdělení pana Coyleho. Ani on ovšem neuvedl skutečně vážný argument proč v systému protiraketové obrany neparticipovat a nepodílet se na jeho vývoji. Možná jen zvýraznil to, o čem se neveřejně debatuje již dnes, a to, za jakých podmínek, kdy a s kým. Klíčové ale bude neudělat chybný úsudek a krok. Už jsme v celém procesu poměrně daleko.

Psáno pro autorův blog na Aktuálně.cz a pro ČRo 6.