Prvý den volby prezidenta byl vyplněn po mém soudu nikoli ostudnou, ale zajímavou a profesionálně vedenou mnohahodinovou taktickou bitvou, jejímž strategickým cílem bylo rozhodnutí o tajné či veřejné volbě. Druhý den, pod tlakem tvrdého a koordinovaného boje z obou stran, praskaly slabším nervy.

Parlament se již v pátek z pochopitelných důvodů rozdělil na rovnocenně silné tábory, které zápasily až do koncové jemné finesy na hraně 21 hodin, kdy se jedni snažili proces zastavit a druzí věděli, že kruhová obrana soupeře je nalomena a lze dobýt rozhodného vítězství.

I s odstupem dnů nadále nechápu rozhořčení zvláště novinářů nad průběhem volby, nad tvrdou politickou konfrontací a procedurálními manévry. Nevolíme ani přednostu stanice ani královnu hasičského bálu, aby to byla sousedská selanka!

Prvá volba byla projevem propracované parlamentní technologie boje, který šel napříč koalicí a opozicí, protože v utkání o prezidenta vzala za své i notorická rigidita české politiky. Krátkodobé či dlouhodobé politické dohody převážily nad střednědobým podílem na exekutivní moci.

Parlamentní bitva ukázala, že tvrzení o symbolickém a pouze reprezentativním postavení prezidenta není pravdivé. Soudě podle kalibru nasazených nástrojů a totální mobilizace zúčastněných jde naopak o strategický post. Otázka, zda po dalších pět let půjdou věci na Hradě nezměněně nebo zda se Hrad stane katalyzátorem změny a nové dynamiky politických poměrů, je předmětem nejvýznamnějšího politického střetu v tomto roce. V Čechách je samozřejmě tradicí, že ohrožení mocenské kontinuity prožívají její protagonisté jako „konec světa“ a propadají poněkud „stalingradskému“ stavu mysli totální války.

Po delší době máme dva naprosto rozdílné kandidáty a výběr vítěze bude mít citelné důsledky pro všechny. Jeden jasně říká „nezměním se“ a víte jaký jsem, včetně promíchání „soukromých“ názorů s výroky hlavy státu. Druhý se chce podřídit tradici nadstranického a neideologického prezidenta, kterého chce dělat jinak, protože nahlíží věci „zvenku“. Tak alternativní volbu jsme zde dlouho neměli. Můžeme mít jedno nebo druhé. Proto konflikt.

Laikům se mnohé z volebního jednání parlamentu zdálo jako nechutná obstrukce, zejména když se oba tábory přetahovaly o metodě volby. Jenomže obstrukce parlamentní procedury je jen pro znalce. Není pro diletanty, kteří nechápou, že ji mohou využít a nemusí se podřídit pravidlům.

Tajná volba by se odvracela těžko, kdyby Hrad neudělal diletantskou chybu, kdy se dal nachytat „in flagranti“ se Šloufem. Od té chvíle získal požadavek veřejné volby, kdy je parlamentářům vidět na prsty, naprostou legitimitu. A je lhostejno, zda je v pozadí pomstychtivý Zeman, nebo Šloufovy obchodní zájmy. A že s tím přišli Zelení bylo nejen košer, ale prvý náznak promyšleného postupu: ODS se tak dlouho chlubila, kolik má zajištěno opozičních hlasů, až o ně přišla. Veřejná volba byla jediným způsobem jak odhalit trojské koně dříve, než se otevřou brány Tróje.

Nepřekvapuje, že za těchto okolností pár lidí „vyhledalo“ lékaře nebo odmítlo volit a uteklo ze strachu z „nedemokratičnosti“ veřejné volby. Obdobně mne nepřekvapuje, že ODS popírá existenci obchodu, kde na jedné straně je majetková kompenzace církví a na druhé volba jejího kandidáta. Sázky v bitvě o způsob volby a zvoleného kandidáta nesporně byly a jsou obrovské a výsledky prvé volby zřetelně potvrdily smysluplnost a centrální význam procedurální bitvy.

Ve veřejné volbě byl Švejnar rovnocenným soupeřem Klause a Klaus nebyl zvolen, jak se právem obávali ODS i lidovci. Nezvolení ale není důvod k hysterii ani k napadání parlamentu pro způsob a protahování volby. Parlament, když bojuje o způsob volby, dělá důkladně svou práci a naplňuje svůj smysl. V prvé volbě prezidenta byl a zůstal poměr sil mezi kontinuitou a změnou nerozhodnutý zejména díky veřejné volbě a díky procedurálním manévrům. V tvrdé bitvě se samozřejmě několik lidí ztratilo a nevolilo, neboť měli jiné představy nebo jiné podmínky než čekali. Mnozí z těch, kdo mají příliš velké závazky nebo sázky, jsou natolik zaskočeni, že je nelze přehlédnout, protože ztrácejí sebekontrolu a dělají chyby.

Mnozí, kdo si zatím neuvědomili odpovědnost za stát chtějí uhnout odpovědnosti za demokratické poměry. Když jsem viděl jak začínají komunisté hledat bílé koně, kteří by je zbavili odpovědnosti za opuštění jejich pozic v parlamentní vřavě, uvědomil jsem si, že i oni mají po prvém kole dost a podlamují se jim kolena. Nejsou co bývali, opravdu nejsou.

Bitva o prezidenta neprobíhá povrchně nebo bez zájmu zúčastněných. Je to boj, kterým musíme projít až do konce. Proto říkám, padlé pohřbít, raněné do špitálu, ječící do studené sprchy, včetně mnohých novinářů. Ostatní volitelé zpět do sedel a do další volby. Je to vaše práce.

Odvysílano na ČRo6
publikováno: www.rozhlas.cz/cro6 a autorův blog www.aktuálně.cz