Překvapilo mne s jakou snadností česká i slovenská média spojila zmínku prezidentského kandidáta McCaina o Československu s jeho neinformovaností.

Je to ale opravdu tak? Je to člověk ignorující fakt, že již 15 let existuje Česká republika a Slovenská republika a neexistuje Československo?

McCain není hloupý ani nevzdělaný. Je to profesionální politik, mnohaletý voják se značným přehledem o světovém dění i Evropě, je to zralý muž, který již něco prožil a pamatuje. Proč se mu vybaví Československo a nikoli Česká republika? Jak je možné, že v mysli významného amerického politika vyvstane neexistující stát a nevybaví se mu stát, který na fragmentech Československa vznikl?

Ať již na tuto chybu vezmeme Freudovu teorii podvědomých chybných úkonů nebo jen chybu vzniklou povrchní reakcí, musíme připustit, že potenciální budoucí americký prezident má v podvědomí zapsáno Československo silněji než ve vědomí Českou republiku. A není jediný, takových lidí, vzdělaných a inteligentních, kteří prostě mají v hlavě Československo je stále hodně.

Československo se vepsalo do dějin Evropy i světa velmi silně, ačkoli existovalo – a připusťme kontinuitu - jen v období 1918 – 1992. Ale čím se tak zapsalo, že přesahuje svou existenci nejen v historii, ale i v aktivním politickém vědomí dnešních dnů?

Československo svým vznikem vyznačilo moderní uspořádání Evropy a konec monarchických impérií. To samozřejmě v roce 1918 a s vydatným přispěním prezidenta Wilsona. Československo byla fungující meziválečná demokracie, která sice nebyla perfektní, například vůči menšinám nebo k válečným veteránům, kteří bojovali v rakouských uniformách, ale ve srovnání s Německem, Rakouskem, Maďarskem nebo Polskem či Itálií, přesahovala svou kvalitou běžné evropské poměry. Obětování této země a její zneuznání jako součásti západu znamenalo válku. Československo již neexistovalo, ale naši uprchlí vojáci nadále mohli platit československou korunou, třeba ve Francii, protože byla solidní měnou. Československo neexistovalo, ale vojáci s nápisem Czechoslovakia bojovali po boku všech našich spojenců v Africe, nad Anglií, ve Francii i v Rusku.

Československo bylo znovu obětováno v Jaltě obdobné diktatuře, ale s komunistickou ideologií, a byla z toho rozdělená Evropa a studená válka, v Československu převzali moc komunisté a Západ reagoval založením NATO. Teprve když padl komunismus po Polsku a Maďarsku i v Československu, mohly se nejen stříhat dráty, ale i sjednocovat Německo. Pod taktovkou Československa a Visegradské skupiny se odsouvala sovětská okupační armáda z Evropy, zanikl Varšavský pakt a Evropa zamířila k nové a větší Unii.

A lze asi říci, že s atlanticky a unijně sjednocující se Evropou zaniklo i Československo. Možná ztratilo opodstatnění historicky vzniklé v Evropě rozpolcené totalitním nacistickým a komunistickým režimem. Museli jsme tyto pohromy přežít a pomoci je odstranit a překonat. Nebo-li v evropské geopolitice a moderní historii bylo a je Československo pojem, který se vepsal do dějin, svým osudem i svým příspěvkem k překonání rozvratu Evropy.

Samostatná Česká ani Slovenská republika pozici ani roli Československa nemají a patrně ani mít nebudou. Jejich možností je však prosazovat se skrze Evropskou unii, jejíž váha je řádově větší než byla váha Československa, ale samozřejmě musíme se prosadit – skrze Evropu nikoli proti Evropě. I v tom je geopolitický kontext našeho dnešního konání zásadně jiný než byl československý. Nejen proto, že jsme s Němci nebo Italy partneři a nikoli nepřátelé, ale že musíme svým vlivem naše hranice přesáhnout a nikoli se v nich opevnit či uzavřít. Pokoušet se o československou politiku v těsné české košili a na evropské platformě nezaujme ani neprospěje. Je třeba přijít s něčím novým, evropským a konstruktivním.

Senátorovi McCainovi bych vlastně rád popřál, aby to, co řekl, bylo vzhledem k naší dnešní pozici jen symbolické přeřeknutí, aby to nebyla mýlka nebo chyba, protože na význam demokratického Československa v českých zemích a v české politice nedosáhneme ani když si stoupneme na špičky, a v evropské politice jsme zatím spíše podprůměrní učedníci.

Osud Československa a jeho občanů byl nepoměrně těžší, než naše dnešní poměry a geopolitický rámec. Dějiny ale nejsou vždy jen o pohodlí a prosperitě. Zkouškám se nevyhneme. Jak obstojíme poznáme podle toho, až o nás bude hovořit americký či jiný politik za pár let.