Protože se asi bude konat všeobecné utahování opasků, alespoň směrem k řadovým daňovým poplatníkům, ke kterým se počítám, začínám si silněji klást otázky, které s ekonomickým vývojem a jeho aktéry souvisí.

Prvé čeho jsem si všiml přišlo s volbami ve Velké Británii. Volební pat, z něhož asi povede cesta přes složité vyjednávání o bezprecedentní koaliční vládě, silně zneklidněl ony pověstné „finanční trhy“, jak jsem si přečetl. Přiznám se, že z jedné strany tomu rozumím. Politická nejistota může vyvolat nejistotu burzovní či finanční. Na druhou stranu neustále slýchám jak je volná ruka trhu sama o sobě svobodná a zpravidla státem a vládou zbytečně regulovaná a různě oktrojovaná, z čehož dovozuji, že stát je trhu překážkou. A ejhle, jen to začne vypadat na to, že by nebyla vláda ihned a že se neví jaká bude, a finanční trhy znervózní a začnou se státu a státní regulace dožadovat. Můj laický závěr je, že se finanční trhy bez vlády a státu neobejdou, zvláště pokud pracují s národní měnou.

Nicméně všeho do času, v Řecku, kde mají euro a kde se jaksi státní hospodaření dostalo na pokraj bankrotu, dělaly trhy všechno možné, aby si vynutily „nalití“ evropských peněz, protože si finanční trhy s řeckými dluhopisy zřejmě zoufaly, že nejsou kryté a mohly by být ztrátové nebo bezcenné. A tak si vlastně, pokud tomu rozumím, vynutily finanční trhy evropské znárodnění řeckých dluhů a nucenou správu řeckého rozpočtu a financí byrokratickou mezinárodní či evropskou rukou. A doufejme, že si brzy zas nějaký finanční analytik začne stěžovat na bruselskou byrokracii. Ale musím se zase laicky ptát, jak je možné, že dokázalo řecké ministerstvo financí nebo kdo vlastně, oklamat finanční trhy do takové míry, že včas neodhadly rozsah řeckého zadlužení? Nebo dokonce trhy spoléhaly na to, že Evropa nenechá Řecko a euro padnout a nalije peníze pod řecké dluhopisy do rukou finančních trhů a tak tiše čekaly na dílo zkázy? Není skutečným byznysem sanace řeckého krachu? Nespoléhají trhy na finanční intervence států a Unie? Proč nedokázaly včas a pružně rozpoznat malér? Kdo za to může, mohli by to ekonomové určit?

Ale abychom s dluhy také nakročili domů, zaujala mne u nás jiná nesrovnalost. Na jedné straně se zřejmě propadá stát a vláda do velkých dluhů, protože notoricky vydávají hrubě více než kolik se vybere a vydělá peněz. Na druhé straně si ale čtu na různých billboardech a plakátech, že v Praze to jde i bez dluhů. Jak to, že v Praze to jde a ve státě to nejde? Jakože byl Pavel Bém o tolik lepší hospodář než byl Mirek Topolánek nebo Miloslav Kalousek? A přitom, Praha se investičně opravdu neodříká. Každý, kdo žije na Letné nebo v Dejvicích ví, že budeme skoro dekádu žít uprostřed staveniště, kde se s námi, s ovzduším, hlukem a naprostou devastací prostředí nikdo nemazlí, že prokopeme metro až skoro do Kladna, postavíme severní obchvat nejdražší cestou přes soukromé pražské pozemky, postavíme si miliardovou čističku radši za vlastní namísto za evropské (ztráta 6 mld.). To všechno si Praha může dovolit a bez dluhů? Ale co se to pak stalo se státem a státními financemi?

Pokud se s dluhy řítíme do Řecka, jak povykují někteří borci zprava a nabízí své správné řešení, že poctivý občan K. chce žít bez dluhů, rád bych si vyjasnil, kdo tady ty dluhy nasekal. Zejména pak ten největší, jednorázový zářez za rok 2009 nastavený v roce 2008. Nejde o to, že bych nevěděl jak to vzniklo, protože to bylo až triviálně snadné: ministr financí nastavil výdaje rozpočtu státu na 4% růstu avšak výsledkem byl naopak 4% příjmový propad. Souhrnný 8% rozdíl nás všechny stál asi 240 mld. dluhu a to i po spálení více než 70 mld. rezerv a úspor, které ministr financí vyhodil oknem špatně nastaveného rozpočtu. Nepotřebovali by někteří naši ekonomové a finančníci znovu jakousi Státní plánovací komisi?

Nejspíše ne, protože ke špatnému nastavení rozpočtu došlo zřejmě vědomě v době, kdy se již v každých evropských novinách psalo o hospodářské recesi. A protože jde 80% naší výroby na export nelze takovou informaci nezaznamenat, lhostejno jak moc nebo málo umí finanční ministr cizí jazyk. Otázka je jak mohl dobrý hospodář ignorovat vývoj o kterém se psalo v novinách mluvilo v televizi od rána do večera a neutáhnout brzdy šetrnosti? Proč je dnes šetrný a tehdy nebyl?

Druhá a závažnější otázka pro mne je, že v tomto období si vláda pořídila elitní NERV (Národní ekonomickou radu vlády), v které seděl skutečně výkvět liberálních ekonomů a oni vládě neřekli, že má přenastavit rozpočet neb se jinak propadneme do dluhů a chudoby? Ptal jsem se na tuto věc některých členů NERVu. Někteří praví, že varovali, ale nikdo nedbal, jiní se odpovědi vyhýbají a jiní říkají, že měli jiné povinnosti. Jak to tedy vzniklo, že v čele financí stál nejlepší hospodář, za ním výkvět naší ekonomické teorie i praxe a na výstupu sekera jakou náš stát nepamatuje? Je někdo, kdo se hlásí k odpovědnosti?

Ale abych se jen neztrapňoval hloupým ekonomickým tázáním, dám si jednu do vlastní sociologické branky, protože když jsem nedávno viděl šokující výsledky dosud neznámé agentury Medea Research o tom, že nejlepší je Radek John, nevěřil jsem, že to česká média spolknou a česká sociologie nechá jen tak bez povšimnutí. Když si totiž reklamní či mediální agentura Medea, která podporuje jednu politickou stranu, zřídí vlastní výzkumnou agenturu, je to něco jako incest. Ukazuje se, že mediálně, politicky a výzkumně je u nás incest akceptovatelný a agentura, která dělá pro jednu stranu, vesele podporuje tuto stranu i „nezávislými“ výzkumy. Je ale třeba dodat, že Medea Research není v tomto incestním jednání jediná, má se po kom opičit i z tzv. renomovaných výzkumných agentur. A tak se opičí.