nebude. Kdyby se jím stal bylo by mnohé jistě jednodušší.

Po tomto banálním úvodu je na čase sdělit proč tyto řádky píšu.
Ve frakfurtské kavárně jsem si zkazil trochu náladu, když jsem neprozřetelně otevřel Suddeutsche Zeitung a dočetl se cosi, co mi poněkud připomíná socialistickou minulost.
Dvacátého ledna bude ve Washingtonu uveden do úřadu 45. americký prezident. Vše se připravuje na tradiční obřad.
S kapelami a orchestry, tribunami a velkou parádou. Jako vždy. Jenže - jak se píše v německém listě - dochází i k něčemu jinému. Není to vidět, ale existuje to.
Trumpova volební manažerka Conway, která má pracovat v Bílém domě v nové funkci a stěhuje se proto z New Jersey do Washingtonu, má prý trochu problém dostat své děti do soukromé washingtonské školy. Když administrátoři škol zaslechnou v telefonu její jméno - následuje často buď povzdech nebo mlčení.
Je dobré připomenout, že právě místní voliči v District of Columbia hlasovali převážně pro Hillary Clintonovou.
Pouhá čtyři procenta voličů - přesněji 12 723 místních občanů - dala přednost Trumpovi.
Není zcela vyloučeno, že v těchto drahých školách, /které prý stojí od 30 000 dolarů ročně za potomka/, nejde o neochotu. Je možné. že někteří administrátoři uvažují dopředu a obávají se, že přítomnost takového dítěte v jejich škole by mohla vyvolat šikanu spolužáků dík názorům rodičů dětí.
Být synem nebo dcerou ženy, která napomohla tomu, aby se prezidentem stal muž, který je mnoha občany považován za Džinghis Khána, může mít nepředvídatelné následky.

U nás to za socializmu bylo podobné.
Rozdíl byl jen v tom, že o nesprávném původu rozhodovala "vrchnost."

Je pravděpodobné, že i Washington si časem na Trumpa zvykne. Manažerka volební kampaně školu pro své děti taky najde a zaplatí za ně jistě podobnou cenu jako manželé Obamovi, kteří bydlí kvůli tomu nadále v jedné drahé místní čtvrti.
Nejisté je jen to, zda si členka nové vlády ještě někdy vzpomene na volební sliby o pomoci "zapomenutým malým lidem."
Tak jako je nejisté, jestli si voliči vzpomenou na to, co sliboval kandidát na úřad prezidenta.

Co mi poněkud pokazilo snídani nebyla rozhodně vzpomínka na někdejší kádrování u nás. Byla to informace o tom, že něco takového je možné dnes i za mořem.
Pokud jde o toho Brada Pitta - je to nesprávný příklad.
Nemohl by se stát prezidentem, vřdyť se právě rozvádí. Takový nemorální čin by mu americký volič sotva prominul.