Očkování: o co se opřít
Přečetl jsem si zde článek pana Jana Hnízdila o očkování. Na zpochybňování účelnosti očkování laickými aktivisty jsme ve veřejné diskusi zvyklí, ale pokud očkování relativizuje lékař, je to jiné.
Z blogu Jana Hnízdila vyplývá zmar, očkování je uváděno do souvislosti s všeobecnou zkorumpovaností v české společnosti, a z článku by se mohlo zdát, že ani lékaři si nemohou být jisti, zda vlastně lze očkování z odborného hlediska doporučovat či jde o pouhý marketing tlačený farmaceutickými firmami.
Realita je naštěstí jiná. Lékaři nemusí řídit svůj názor sebepropagujícími studiemi placenými a prováděnými firmami, odvozovat svá odborná doporučení od právních výroků soudů, natož brát ohled na amatérská vyjádření politiků.
Stejně jako u jiných léků, i v případě očkování máme k dispozici výsledky nezávislých vědeckých studií, na kterých stavíme svá rozhodnutí. Říká se tomu medicína založená na důkazech nebo anglicky evidence-based medicine. Na těchto podkladech jsou založena i doporučení , kterými látkami očkovat. Ta nejsou žádnou českou zvláštností. Podobná a často ještě rozsáhlejší doporučení vydávají renomované instituce v zahraničí, například odborná společnost amerických pediatrů American Academy of Pediatrics, britská nezávislá instituce podporující prevenci v medicíně Health Protection Agency či evropská agentura pro očkování Euvac.
Lze si těžko představit, že by všechny tyto instituce byly předpojaté či podplacené. Jejich doporučení jsou snadno srozumitelná i nelékařské veřejnosti.
Pokud má lékař přesto pochybnosti o účinnosti nebo bezpečnosti některé konkrétní očkovací látky, je nutno se ponořit do vyhledávačů klinických studií, jako jsou MEDLINE nebo EMBASE a vystopovat průkazy, na nichž se doporučení očkovat určitou vakcínou zakládají. Obvykle naleznete práce provedené před schválením registrace očkovací látky i následné vědecké studie, které proběhly po jejím zavedení. Vakcíny, jejichž bezpečnost se jevila jako sporná, byly v minulosti staženy, například v 90. letech vakcína proti rotaviru. Není mi známo, že by pochybnosti panovaly u některé z látek doporučovaných v současné době.
Jak je vidět z mezinárodních doporučení, bezpečnost svých dětí můžeme podle současných vědomostí zvýšit nejen v případě očkování panem Hnízdilem uváděných očkování („hexavakcína, zarděnky, spalničky a tuberkulóza jen u rizikových skupin …“), ale i očkováními proti pneumokoku, meningokoku, rotaviru, planým neštovicím, hepatitidě A, humánnímu papilomaviru a chřipce, a u nás i například i proti klíšťové encefalitidě. Lze očekávat, že spektrum doporučení se bude časem rozšiřovat.
Ze studií vyplývá, že čím vyšší proočkovanosti uvedenými látkami dosáhneme, tím více snížíme úmrtnost a následky komplikací příslušných chorob.
I když předpojatost či korupce nehraje tedy pravděpodobně podstatnou roli při tvorbě doporučení, kterými látkami očkovat, jinou otázkou jsou ceny vakcín. Je úlohou státu, aby dohlédl na cenová vyjednávání, aby vakcíny k celoplošným očkováním nebyly nakupovány za přemrštěné ceny, jak tomu v současné době v některých případech je.
U sezónních očkování, o kterých se článek rovněž zmiňuje, je situace složitější o to, že mikroorganismus, například loni virus „prasečí“ chřipky H1N1, je nově rozpoznán a na přípravu vakcíny je k dispozici krátký čas. Proto je v první fázi po zavedení vakcín, kdy nejsou k dispozici výsledky rozsáhlejších studií, logická nejistota i v odborné veřejnosti.
O loňské epidemii chřipky je nyní módní říkat, že šlo o mediální bublinu. Přitom na chřipku v ČR zemřelo více než 100 lidí a tisíce se potýkaly s jejím těžkým průběhem, mnozí za hospitalizace a za cenu nepříjemné intenzivní léčby. Při zpětném pohledu se zdá, že dostupné vakcíny byly účinné a bezpečné.
Takže závěrem: z odborného hlediska můžeme současná v ČR dětem celoplošně podávaná očkování doporučit a měli bychom jít i nad jejich rámec, například podle amerického schématu pro rok 2010. Stát by měl usilovat o nákup vakcín za co nejnižší cenu. A buďme pružní, až se bude blížit další epidemie. Nemůžeme spoléhat na to, že to bude zase jen „mediální bublina“. Nebezpečí může být vážné.
Z blogu Jana Hnízdila vyplývá zmar, očkování je uváděno do souvislosti s všeobecnou zkorumpovaností v české společnosti, a z článku by se mohlo zdát, že ani lékaři si nemohou být jisti, zda vlastně lze očkování z odborného hlediska doporučovat či jde o pouhý marketing tlačený farmaceutickými firmami.
Realita je naštěstí jiná. Lékaři nemusí řídit svůj názor sebepropagujícími studiemi placenými a prováděnými firmami, odvozovat svá odborná doporučení od právních výroků soudů, natož brát ohled na amatérská vyjádření politiků.
Stejně jako u jiných léků, i v případě očkování máme k dispozici výsledky nezávislých vědeckých studií, na kterých stavíme svá rozhodnutí. Říká se tomu medicína založená na důkazech nebo anglicky evidence-based medicine. Na těchto podkladech jsou založena i doporučení , kterými látkami očkovat. Ta nejsou žádnou českou zvláštností. Podobná a často ještě rozsáhlejší doporučení vydávají renomované instituce v zahraničí, například odborná společnost amerických pediatrů American Academy of Pediatrics, britská nezávislá instituce podporující prevenci v medicíně Health Protection Agency či evropská agentura pro očkování Euvac.
Lze si těžko představit, že by všechny tyto instituce byly předpojaté či podplacené. Jejich doporučení jsou snadno srozumitelná i nelékařské veřejnosti.
Pokud má lékař přesto pochybnosti o účinnosti nebo bezpečnosti některé konkrétní očkovací látky, je nutno se ponořit do vyhledávačů klinických studií, jako jsou MEDLINE nebo EMBASE a vystopovat průkazy, na nichž se doporučení očkovat určitou vakcínou zakládají. Obvykle naleznete práce provedené před schválením registrace očkovací látky i následné vědecké studie, které proběhly po jejím zavedení. Vakcíny, jejichž bezpečnost se jevila jako sporná, byly v minulosti staženy, například v 90. letech vakcína proti rotaviru. Není mi známo, že by pochybnosti panovaly u některé z látek doporučovaných v současné době.
Jak je vidět z mezinárodních doporučení, bezpečnost svých dětí můžeme podle současných vědomostí zvýšit nejen v případě očkování panem Hnízdilem uváděných očkování („hexavakcína, zarděnky, spalničky a tuberkulóza jen u rizikových skupin …“), ale i očkováními proti pneumokoku, meningokoku, rotaviru, planým neštovicím, hepatitidě A, humánnímu papilomaviru a chřipce, a u nás i například i proti klíšťové encefalitidě. Lze očekávat, že spektrum doporučení se bude časem rozšiřovat.
Ze studií vyplývá, že čím vyšší proočkovanosti uvedenými látkami dosáhneme, tím více snížíme úmrtnost a následky komplikací příslušných chorob.
I když předpojatost či korupce nehraje tedy pravděpodobně podstatnou roli při tvorbě doporučení, kterými látkami očkovat, jinou otázkou jsou ceny vakcín. Je úlohou státu, aby dohlédl na cenová vyjednávání, aby vakcíny k celoplošným očkováním nebyly nakupovány za přemrštěné ceny, jak tomu v současné době v některých případech je.
U sezónních očkování, o kterých se článek rovněž zmiňuje, je situace složitější o to, že mikroorganismus, například loni virus „prasečí“ chřipky H1N1, je nově rozpoznán a na přípravu vakcíny je k dispozici krátký čas. Proto je v první fázi po zavedení vakcín, kdy nejsou k dispozici výsledky rozsáhlejších studií, logická nejistota i v odborné veřejnosti.
O loňské epidemii chřipky je nyní módní říkat, že šlo o mediální bublinu. Přitom na chřipku v ČR zemřelo více než 100 lidí a tisíce se potýkaly s jejím těžkým průběhem, mnozí za hospitalizace a za cenu nepříjemné intenzivní léčby. Při zpětném pohledu se zdá, že dostupné vakcíny byly účinné a bezpečné.
Takže závěrem: z odborného hlediska můžeme současná v ČR dětem celoplošně podávaná očkování doporučit a měli bychom jít i nad jejich rámec, například podle amerického schématu pro rok 2010. Stát by měl usilovat o nákup vakcín za co nejnižší cenu. A buďme pružní, až se bude blížit další epidemie. Nemůžeme spoléhat na to, že to bude zase jen „mediální bublina“. Nebezpečí může být vážné.