Rezidenční místa – příliš malý krok správným směrem
Ministerstvo zdravotnictví zavedlo v posledních letech nový dotační program – tzv. rezidentská místa pro lékaře. Jde o novou možnost pro lékaře – absolventy, jak získat konzistentní finanční zajištění pro roky specializačního studia.
V dosavadní praxi se lékaři, kteří ukončí studia mediciny, setkávají s velkými problémy. Jedinou možností bylo dosud sehnat zaměstnání na běžnou zaměstnaneckou smlouvu u některé z nemocnic. V rámci práce pro tuto nemocnici si potom lékaři plní praxi nezbytnou pro získání specializace v daném oboru. Je obvyklé, že ne všechny části této praxe lze splnit ve vlastní nemocnici. Lékaři tak plní část (často měsíce až léta) této praxe formou „stáží“ v jiném zdravotnickém zařízení.
Tím se dostává do rozporu zájem nemocnice, která lékaře platí, a zájem lékaře a jeho budoucích pacientů, který spočívá v co nejkvalitnější odborné praxi a získání širokých zkušeností v oboru. Zaměstnávající pracoviště a nemocnice jsou tak vystaveny nutnosti lékaře, za jehož práci platí, na dlouhá období uvolňovat. Lékař v té době přitom pracuje pro jiné zařízení, které za jeho práci platit nemusí, naopak často si za jeho pobyt účtuje zvláštní poplatek.
Lékař sám je rukojmím mezi dvěma mlýny – vlastní nemocnice má zájem délku nařízené praxe obcházet a zkracovat, hostitelská nemocnice naopak může trvat na jeho trvalé přítomnosti a práci pro ni jako podmínce pro započtení praxe.
Celý systém tak nedává dobrý smysl.
Schema rezidenčních míst přináší do systému modernizační prvek podobný některým propracovaným systémům postgraduálního vzdělávání lékařů v západní Evropě či v Severní Americe.
Pokud bude program fungovat tak, jak je snad původně zamýšlen, budou se moci lékaři po ukončení vysokoškolského studia přihlásit o rezidenční místo, získají dotaci na celou dobu specializačního studia a z ní budou dostávat pravidelný příjem namísto běžného platu od nemocnice. Tak budou mít zajištěnu možnost střídat zaměstnavatele podle potřeby své specializace. Jednotlivé nemocnice nebudou mít důvod je zdržovat a jejich praxi omezovat, protože je nebudou platit.
Problémem ale je finanční zajištění programu. Dotace pro většinu oborů je tak nízká, že potřebné náklady nepokryje. Systém tak ztrácí životnost – pro lékaře pozbývá smyslu se do programu hlásit. Například v dětském lékařství vyhlásilo MZ pro rok 2010 dotaci 250 000 Kč na 4 roky čili 5200 Kč na měsíc. To lékaře nezaplatí. Současný tarifní plat nastupujícího lékaře (beztak velmi nízký) se pohybuje kolem 19 000 Kč hrubého. Pokud nebude měsíční dotace ani na stejné úrovni jako tarif, nemá valnou cenu.
Ministerstvo argumentuje, že dotace jsou peníze přidané ze státního rozpočtu do systému navíc. Je to pravda jen částečně. Pokud by dotační program zajišťoval postgraduální studium všech absolventů, stát by stejnou sumu peněz ušetřil na nevyplacených zaměstnaneckých platech – nemocnice je platí z prostředků povinného zdravotního pojištění, tedy ze zdravotní daně.
Systém rezidenčních míst má potenciál vyřešit část problémů postgraduálního vzdělávání mladých lékařů. Pokud bude proveden velkoryse a uceleně.
V dosavadní praxi se lékaři, kteří ukončí studia mediciny, setkávají s velkými problémy. Jedinou možností bylo dosud sehnat zaměstnání na běžnou zaměstnaneckou smlouvu u některé z nemocnic. V rámci práce pro tuto nemocnici si potom lékaři plní praxi nezbytnou pro získání specializace v daném oboru. Je obvyklé, že ne všechny části této praxe lze splnit ve vlastní nemocnici. Lékaři tak plní část (často měsíce až léta) této praxe formou „stáží“ v jiném zdravotnickém zařízení.
Tím se dostává do rozporu zájem nemocnice, která lékaře platí, a zájem lékaře a jeho budoucích pacientů, který spočívá v co nejkvalitnější odborné praxi a získání širokých zkušeností v oboru. Zaměstnávající pracoviště a nemocnice jsou tak vystaveny nutnosti lékaře, za jehož práci platí, na dlouhá období uvolňovat. Lékař v té době přitom pracuje pro jiné zařízení, které za jeho práci platit nemusí, naopak často si za jeho pobyt účtuje zvláštní poplatek.
Lékař sám je rukojmím mezi dvěma mlýny – vlastní nemocnice má zájem délku nařízené praxe obcházet a zkracovat, hostitelská nemocnice naopak může trvat na jeho trvalé přítomnosti a práci pro ni jako podmínce pro započtení praxe.
Celý systém tak nedává dobrý smysl.
Schema rezidenčních míst přináší do systému modernizační prvek podobný některým propracovaným systémům postgraduálního vzdělávání lékařů v západní Evropě či v Severní Americe.
Pokud bude program fungovat tak, jak je snad původně zamýšlen, budou se moci lékaři po ukončení vysokoškolského studia přihlásit o rezidenční místo, získají dotaci na celou dobu specializačního studia a z ní budou dostávat pravidelný příjem namísto běžného platu od nemocnice. Tak budou mít zajištěnu možnost střídat zaměstnavatele podle potřeby své specializace. Jednotlivé nemocnice nebudou mít důvod je zdržovat a jejich praxi omezovat, protože je nebudou platit.
Problémem ale je finanční zajištění programu. Dotace pro většinu oborů je tak nízká, že potřebné náklady nepokryje. Systém tak ztrácí životnost – pro lékaře pozbývá smyslu se do programu hlásit. Například v dětském lékařství vyhlásilo MZ pro rok 2010 dotaci 250 000 Kč na 4 roky čili 5200 Kč na měsíc. To lékaře nezaplatí. Současný tarifní plat nastupujícího lékaře (beztak velmi nízký) se pohybuje kolem 19 000 Kč hrubého. Pokud nebude měsíční dotace ani na stejné úrovni jako tarif, nemá valnou cenu.
Ministerstvo argumentuje, že dotace jsou peníze přidané ze státního rozpočtu do systému navíc. Je to pravda jen částečně. Pokud by dotační program zajišťoval postgraduální studium všech absolventů, stát by stejnou sumu peněz ušetřil na nevyplacených zaměstnaneckých platech – nemocnice je platí z prostředků povinného zdravotního pojištění, tedy ze zdravotní daně.
Systém rezidenčních míst má potenciál vyřešit část problémů postgraduálního vzdělávání mladých lékařů. Pokud bude proveden velkoryse a uceleně.