Reforma českého zdravotnictví byla naposledy ve skutečném pohybu v letech 1990 – 1992 za ministra Martina Bojara. S nástupem Klausovy ODS k moci v roce 1992 se zcela zastavila a od té doby se české zdravotnictví vznáší uprostřed rychle se měnící ekonomiky jako nemotorný žok neschopný přizpůsobit se.

Důvodem je fakt, že parlament se po dobu čtrnácti let zdravotní péčí zabýval nedostatečně, žádné významné reformní zákony nebyly přijaty a ucelený koncept reformy jsme neviděli.

Za současné vlády se o zdravotnictví mluví hodně. Reforma však prakticky stojí i nadále. Už dva roky se totiž nebavíme o ničem jiném, než o regulačních poplatcích. Společnost, zvyklá konzumovat zdravotnické služby kdykoli a zadarmo, tento drobný reformní krok odmítá strávit. Opoziční politici toho čile využívají. Poslanci vystavují na odiv svou „občanskou neposlušnost“ a poplatky odmítají platit. Kraje zesměšňují centrální zákon tím, že jej obcházejí. Místo abychom diskutovali o dalších podstatných krocích, vracíme se v kruhu k tématu poplatků. Češi ve své většině uvěřili argumentaci, že poplatky jsou bezohledné, asociální, nehumánní. Podle některých jde o návrat ke kapitalismu 19. století.

Je tomu skutečně tak? Platí logika, že regulační poplatky jsou tvrdě pravicovým konceptem odporujícím duchu sociálního státu?

Občas slyším, že podobné příliš pravicové prvky jsou nám Středoevropanům cizí, my že se chceme podobat spíše sociálně ohleduplným zemím jako je například Švédsko.
I já si myslím, že je těžké Skandinávcům nezávidět jejich politický a sociální systém a konkrétně švédské zdravotnictví je pro mě jedním ze vzorů, kterému by stálo za to se podobat co nejvíce. Všeobecná dostupnost zdravotní péče pro všechny, novorozenecká a kojenecká úmrtnost mezi nejnižšími na světě, délka života mezi nejdelšími. Vynikající výsledky lékařského výzkumu. Vzorně čisté, vkusně zařízené nemocnice vybavené nejmodernějšími přístroji. Výborně placení a společností cenění lékaři a sestry. Žádný rozdíl v péči pro bohatší a chudší.

A co poplatky? Možná to někoho překvapí, ale ve Švédsku regulační poplatky existují dlouhá léta. V současné době platí Švédi za jeden den hospitalizace 80 švédských korun (SEK), návštěva praktického lékaře stojí 100 – 150 SEK, konzultace ambulantního specialisty pak více. Roční strop na jednoho pacienta činí 900 SEK.

Mohlo by nás napadnout, že pro bohaté Švédy jsou tyto poplatky méně významné, než české poplatky pro Čechy. Zkusme si je tedy převést na společného jmenovatele – procento z průměrného platu. Průměrná mzda v ČR nyní činí asi 24000 Kč měsíčně. Ve Švédsku je to asi 95 tisíc. Kurs švédské koruny je asi 2,40 Kč za jednu SEK. Významnost poplatků znázorňuje tabulka.


ČR Průměrná mzda za měsíc 24000 Kč

1 den v nemocnici 60 Kč
tj. z průměrné mzdy 0,25%

Návštěva praktického lékaře 30 Kč
tj. z průměrné mzdy 0,125%

Návštěva specialisty 30 Kč
tj. z průměrné mzdy 0,125%

Roční maximum 5000 Kč
tj. z průměrné roční mzdy 1,75 %

Švédsko Průměrná mzda za měsíc asi 65000Kč
(Po několika dnech na upozornění jednoho z diskutujících tímto s omluvou upravuji původní nadsazený údaj o průměrné švédské mzdě)

1 den v nemocnici 192 Kč
tj. z průměrné mzdy 0,3%

Návštěva praktického lékaře 240 - 360 Kč
tj. z průměrné mzdy 0,36-0,55%

Návštěva specialisty více než 360 Kč
tj. z průměrné mzdy více než 0,55%

Roční maximum 2160 Kč
tj. z průměrné roční mzdy 0,28%




Jak je vidět, poplatek za den pobytu v nemocnici vyjádřený jako podíl z příjmů je ve Švédsku srovnatelný a poplatky za konzultace ambulantních lékařů jsou tam vyšší než u nás. Naopak výrazně vyšší je u nás roční strop.
Švédsko je uznávanou oázou socialismu v dobrém slova smyslu mezi vyspělými zeměmi. Skutečnost, že Švédové platí podobné poplatky jako my, evidentně znamená, že ani nás tyto platby neuvrhnou do nelidského systému, kde chudí nemocní budou umírat bez pomoci. Probíhající snížení ročního stropu je zřejmě správným krokem a bylo by dobře, kdyby se platbám mohli vyhnout ti nejchudší. Věřím ale, že pro většinu české populace jsou poplatky málo významnou položkou. Pokud pak někdo pochybuje o významu této regulace, nechť se přeptá ve Švédsku.

Zdravotnický systém ve vyspělé zemi může v zásadě fungovat i zcela bezplatně. Systém NHS ve Velké Británii je financován z daní a pacienti neplatí nic. To je snad příjemná vlastnost NHS systému. Méně příjemná je nižší dostupnost péče. Mnohý český pacient by byl zřejmě šokován, kdyby se po příchodu do nemocnice dozvěděl, že přímé vyšetření specialistou je vyloučeno a časový limit, dokdy bude vyšetřen pohotovostním lékařem, činí 4 hodiny. Britští pacienti již šokováni nejsou a trpělivě čekají. V ambulantní praxi je tam zase jedinou cestou do systému ambulance praktického lékaře. Jít přímo ke specialistovi je nemožné, a pokud vás praktik doporučí, může trvat měsíce, než se ke specialistovi dostanete. Pokud je přístup k péči takto omezen, žádné regulační poplatky samozřejmě nutné nejsou.

Osobně se domnívám, že regulační poplatky jsou přijatelnou cenou, kterou jako pacienti platíme za zefektivnění toku peněz ve zdravotnictví a zachování dostupnosti péče.
Hlavně se ale obávám, že se problémem, zda je platit či nikoli, zabýváme již příliš dlouho. Na řešení čeká mnoho dalších otázek. Jak financovat postgraduální trénink lékařů, aby měli šanci udržet odborně krok se svými evropskými kolegy. Jak zaplatit lékaře a sestry, aby neodcházeli z oboru či do zahraničí. Jak zvýšit procento výdajů z HDP na zdravotnictví, aby se přiblížilo evropskému normálu. Jak zefektivnit síť zdravotnických zařízení a zajistit jejich vyrovnanější úroveň.

Koalice a opozice by nás měly přestat otravovat neproduktivními ideologickými půtkami, dohodnout se na rozumném kompromisu a věnovat se dalším věcným problémům.

Použitý zdroj: WWW.SVEDEN.SE








Děkuji všem kdo četli a reagovali. Pokusím se odpovědět na hlavní náměty a dotazy.

Ve Švédsku se rovněž doplácí za léky. Pro platby na léky existuje zvláštní roční strop 1800 SEK, tedy asi 4300 Kč. Úhrnný strop za poplatky u lékaře i za léky je tedy asi 6500 Kč ročně. Jestli se platí regulační poplatek za položku na receptu, nevím, ale pochybuji o tom. Podle mě u nás platíme-li za lék, další regulační poplatek ztrácí smysl. V tomto směru souhlasím, že poplatky v lékárnách jsou spíš úlet a neměly v zákoně vůbec být.

Chápu všechny, kdo popisují své negativní zkušenosti z českých nemocnic. Právě proto nejsem rád, že reforma zdravotnictví už 15 let téměř stojí.

Pro ty, kteří vyjádřili svoje přesvědčení, že moje podpora mírným poplatkům je zištná. Možná nevíte, že regulační poplatky nemají na příjmy nemocničních lékařů sebemenší vliv. Ani u nás, ani v cizině. U nás je mzda dána tarify, které se zavedením poplatků nijak nezměnily. Mezi země s nejvyššími mzdami lékařů v Evropě patří Velká Británie, kde se žádné poplatky neplatí. Takže moje podpora poplatkům je dána pouze názorem, že se s jejich pomocí může v systému celkově ušetřit.

Vím, že jsem vybral jen jeden z prvků švédského systému. Neznám tamější systém do takových podrobností, abych mohl podávat nějaký obšírnější výklad. Šlo mi čistě o fakt, že tam podobné poplatky mají a přitom je to země považovaná za silně sociálně ohleduplnou. Proto si nemyslím, že s poplatky se náš systém začne podobat americkému. Od toho jsme velmi vzdáleni. Sám bych si systém podobný v USA také nepřál, a zdá se, že se už nelíbí ani Američanům. V žádném případě tedy nehájím „přeměnu zdravotnictví z veřejné služby na běžnou tržní komoditu“. Mimochodem, kdyby mi šlo pouze o můj příjem, tak bych to dělal.

K poznámce, že u českých lékařů se také dlouho čeká. U nás si můžete sednout do čekárny specialisty a za několik hodin přijdete na řadu. Ve Velké Británii se ke specialistovi nedostanete, pokud vás praktik nedoporučí, a pokud se toto stane, přijdete na řadu za několik týdnů či měsíců.

K problému ústavnosti poplatků. Česká Ústava stanoví, že občan má právo na bezplatnou péči na základě zdravotního pojištění. Problém tkví v tom, že Ústava nemůže stanovit, jakou péči má vlastně konkrétně na mysli. Je to prostě nějaká péče? Ta je samozřejmě nadále bezplatně poskytována. Anebo je myšlena veškerá, dokonalá a nejmodernější péče? V tom případě Ústava slibuje nesplnitelné.

Pro Darrell: Prostudoval jsem systém poplatků ve Švédsku a jinak se opírám o své zkušenosti z několika švédských nemocnic. Švédské zdravotnictví na mě udělalo zdaleka nejlepší dojem z těch asi pěti či šesti vyspělých zemí, kde jsem kratší či delší dobu pobyl. Podle mých informací platy švédských lékařů nejsou vůbec špatné. Ale vše je relativní. Medicína je velmi tvrdá práce a v blahobytných zemích obecně je problém získat dostatek lidí ochotných celý život studovat, vstávat uprostřed noci, žít trvale s s pocitem odpovědnosti a ve stresu z možných chyb … Proto v mnoha západních zemích lékaři chybí. A švédští zřejmě rádi odcházejí do Norska, protože je tam platí ještě lépe než doma.

A závěrem: nemyslím si, že zdravotní systém s poplatky je dobrý a bez poplatků nutně špatný. Máme demokracii, a když se tak rozhodneme, poplatky zase zrušíme. Jen si myslím, že i systém bez přímých plateb má své nevýhody. Mnoho diskutujících argumentuje sociální únosností poplatků. Je ale možné, že po zrušení poplatků zaplatíme do systému v konečném výsledku jinou cestou ještě více a možná méně úsporně.

A hlavně ještě jednou: v reformě zdravotnictví na nás čekají důležitější věci než poplatky. Neměli bychom se diskusí nad nimi tak dlouho zdržovat.