Vláda připravuje úsporná opatření. Snižuje platy, vymýšlí nové daně. Plán má zřejmě postihnout i lékaře.

Vláda chce zrušit nebo snížit současné tarify jejich platů. Tarif coby zaručená minimální výše platu prý není nutný. Tarify je údajně možno klidně opustit a finanční odměnu vyplácet jako smlouvou dohodnutou mzdu. V důsledku jde evidentně pouze o snížení nárokové složky platu, které bude umožňovat další snižování příjmů nemocničních lékařů.

Lékaři zatím připravují zásadní protest a požadují podstatné zvýšení platů. Kdo má pravdu ?

Zaručené rozmezí lékařských platů není českou specialitou. Aktuální rozmezí platů lékařů v Británii si lze prohlédnout zde. ( Pro ty, kdo by chtěli tabulku skutečně studovat: Lékař, který začíná svůj výcvik v dané specializaci, odpovídá úrovni Senior House Officer. Lékař s plnou specializací je potom Consultant. Údaje platí pro běžnou pracovní dobu 40 hodin týdně, v případě úrovně Consultant pak navíc s několika službami doma na telefonu měsíčně. )

Zájemci o studium medicíny tato tabulka říká asi toto. Když zítra začneš studovat, budeš si čtyři roky platit studium sám. Asi 6 let od začátku studia budeš pracovat za plat, který je mírně nad průměrem v zemi. Pokud k tomu budeš pracovat také o víkendu a v noci (což budeš muset), příjem se ti tím zvýší o 50 – 100%. Za dalších 7 – 8 let, pokud se ti podaří splnit všechny podmínky specializace, dostaneš plat, který odpovídá trojnásobku průměru v zemi, do konce své kariéry se postupně dostaneš na čtyř- až pětinásobek.

Česká tarifní tabulka platů lékařů vypráví odlišný příběh: čeká tě 6 let studií, která si budeš hradit. V době nástupu do práce, a stejně tak po všechny roky do splnění specializace, budeš pracovat za podprůměrný plat. Na vrcholu své kariéry, před odchodem do důchodu, ti tarif bude zajišťovat plat ve výši 130% průměru.

Garantovaná rozmezí platů ve Veliké Británii i v jiných zemích dávají zájemcům o tuto práci jistotu, že dlouhá léta velmi nadprůměrně tvrdé práce budou odměněna velmi nadprůměrným příjmem, který tamějším lékařům umožní zajistit jejich rodiny a věnovat se naplno své profesi. České tarify zajišťují příjmy, kterým se absolventi jiných českých vysokých škol, například právníci či ekonomové, mohou srdečně zasmát.

I tyto nízké tarify by nyní vláda ráda omezila a našla tak způsob, jak na platech ušetřit.

Čeští lékaři, stejně jako učitelé, sestry či vědci, ale už šetřili až moc.

Vláda by měla pochopit, že jestliže se lékaři bouří a organizují zoufalé protestní akce, je to proto, že už dvacet let, od samého přechodu od totality k demokracii, marně čekají na změnu, která by uvedla poměry do podobných relací, jako je tomu ve vyspělém světě.

I kdyby většina lékařů nakonec nesplnila svůj záměr a neodešla koncem roku do zahraničí, není to důvod k úlevě. Profese nemocničního lékaře je již po léta neutěšenými platovými poměry devastována. Nejde jen o odchody do ciziny. Lékaři z nemocnic proudí již léta do oblasti soukromého zdravotnictví, kde jsou podmínky k práci příznivější. Další schopní lékaři opouštějí již dlouhé roky obor a odcházejí pracovat pro farmaceutické firmy či podnikat. Prostě proto, že pracovní zátěž v nemocnici je příliš velká a nevyplatí se. Někteří naši nejschopnější lékaři odcházejí pracovat pro zahraniční univerzity, do západní Evropy, Spojených států či Kanady, kde konečně získají podmínky pro klinickou i vědeckou práci, jaké potřebují. Většina z nich se už nikdy nevrátí.

A co je nejhorší. Nejvíce by nás měl zajímat nyní sedmnáctiletý špičkový student střední školy, který zvažuje, na jakou vysokou školu se příští rok přihlásí. Proč by to měla být medicína, když tato země více oceňuje bankéře, právníky, ekonomy či politiky?

Vyspělé země přitahují studenty ke studiu lékařství zárukou, že pokud v oboru uspějí, bude se jejich plat pohybovat někde na úrovni soudců, ministrů či pilotů dopravních letadel. Naše politiky pravděpodobně překvapí, že leckterý nemocniční lékař v USA pobírá na vrcholu své kariéry vyšší plat než americký prezident.

Pokud se u nás nenajde osvícená vláda, která problém pochopí, personální rozklad českých nemocnic bude pokračovat. Tarify jsou tak nízké, že i kdybychom je přes noc zdvojnásobili, pořád budou nižší, než by vzhledem k reálné ekonomické situaci v zemi měly být.

Ministr zdravotnictví, který dokáže prosadit alespoň to, pozvedne prapor záchrany českého zdravotnictví.