Poznal jsem mnoho lékařů z různých zemí. Bylo jim společné jedno: jsou to v pracovním styku obvykle střízliví, rozumní lidé.

V normálně fungujících zemích by předseda vlády, prezident či ministři při známkách masové nespokojenosti lékařů okamžitě zpozorněli. Snažili by se problém pravdivě zmapovat, vysvětlili by občanům, kde došlo k chybám a pozvali by lékaře k jednání. Jednáním by se problém vyřešil.

Nejde mi proto do hlavy, když slýchám výroky českých politiků a komentátorů na adresu českých lékařů. Teroristé, vyděrači, vyhrožují malým dětem, drží nám pistole u hlavy…

Žádný politik si nemůže postavit hlavu a ignorovat názor několika tisíc českých lékařů, včetně profesorů, předsedů odborných společností, primářů. Takový politik by byl své zemi nebezpečný.

V tuto chvíli stále ještě máme novorozeneckou a kojeneckou úmrtnost na velmi nízké úrovni, dobře organizovanou lékařskou péči o děti, kvalitní péči na koronárních jednotkách, výbornou onkologickou péči, síť dialyzačních center, transplantační programy … To všechno je možné jen s kvalitními lékaři, a ti teď volají o pomoc. Mají-li dobrou péči udržet, potřebují k tomu podmínky: slušný plat, dostatečný čas na odpočinek, fungující a finančně zajištěný systém průběžného celoživotního vzdělávání. Nic světoborného. Totéž mají zajištěno lékaři ve všech civilizovaných zemích.

Situace se zdá komplikovaná, ale přitom je všechno jednoduché: protestující lékaři mají pravdu a politici musí začít rychle pracovat a odstraňovat chyby předcházejících vlád. Pokud možno bez vojenských vrtulníků.