Osvícenci věřili, že Bůh se lidstvu zjevuje v blesku, v magnetické energii a v hudbě. Ale nebyla to ledajaká hudba! U těch zvláštních racionalistů, kteří kombinovali neobvyklé náboženské představy s moderními přírodovědnými objevy, požívala zvláštní úcty skleněná harmonika.

Dnes už tento nástroj nikdo nezná, ale v 18. století šlo o nezbytný instrument, který při svých rituálech používaly různé tajné společnosti. Jeho zvuk jim připadal mimozemský, božský, jako by přicházel z jiného světa. Původně šlo prostě o skleničky naplněné vodou. Jenže naladit spoustu skleniček různě plných trvalo dosti dlouho, navíc byl nástroj nepraktický pro dopravu. Když jeden takový koncert sledoval v roce 1760 Benjamin Franklin, napadlo ho hru na sklo zmechanizovat a vymyslel jakési skleněné misky, které se otáčejí na společné ose. Protože byl praktik, nechal plán na nový nástroj vytisknout a prodejem vydělal nemalé peníze. Na nástroj se naučila hrát jeho neteř Marianne Davies, která díky tou udělal skvělou hudební kariéru. Při svém turné po Evropě prý ve Vídni ukázala Mozartovi poprvé neobvyklý vynález.

Jenže skleněnou harmoniku využíval taky jiný Mozartův známý, extravagantní lékař Franz Anton Mesmer, který léčil lidi pomocí živočišného magnetismu. Jeho metoda byla senzací století. Mesmer zastával výše zmíněné názory o přítomnosti Boha v tomto světě skrze elektrickou a magnetickou energii. Mělo jít o projevy původní tvořivé energie, mocné všepronikající síly, která stvořila tento svět. Ta proniká člověka i přírodu a lidské zdraví závisí na tom, zda tato energie mezi námi a světem proudí bez překážek. Nemoci vznikají z toho, že je toto proudění narušeno a Mesmerova léčebná metoda byla založená na tom, že magnety, nebo dotyky rukou pomáhal harmonické proudění obnovit. Sám si prý původně nebyl jistý, zda tuto energii nazývat magnetickou nebo elektrickou.... Ale byl si jist, že se projevuje i ve vesmírné hudbě skleněné harmoniky. Zvuky tohoto nástroje se staly nezbytným doplňkem jeho léčebných seancí.

Jenže Mesmer nepoužíval Franklinův mechanický vynález, prý dával přednost sklenicím. Výsledný zvuk byl jiný, prý více nadpřirozený. Jeho následníci ale očividně šli snazší cestou a pokorně začali používat praktičtější americký vynález. Skleněnou harmoniku používal i šlechtický mystik Franz Josef Thun z Klášterce nad Ohří, o jehož výstředním životě jsem psal ve své knize Šlechtická kultura v 18. století. Ten se nechal zobrazit na jedné slavné rytině, která se často mylně považuje za zobrazení neznámého svobodného zednáře. Na ní jej obklopují různé hieroglyfy a kouzelné předměty, ale dominantou symbolického zjevení je znovu Franklinova skleněná harmonika. (Přetiskl jsem ji rovněž v knize.)

Jenže lidé nadále věřili, že z této hudby k nám mluví nadzemské síly mocnější než člověk. Víra se změnila ve strach, strach v kletbu. O virtuózce Marianně Kirchgässer se říkalo, že se jí hra na tento nástroj stala osudnou. Byla to slepá dívka, která se proslavila koncerty na skleněnou harmoniku. A bylo to její vystoupení ve Vídni v roce 1791, které okouzlilo Mozarta. Právě pro ni napsal svoje skladby pro skleněnou harmoniku – adagio K 617a a K 617. Jenže když slepá virtuozka v roce 1808 předčasně zemřela, říkalo se, že jí hra na ten ďábelský nástroj poškodila nervy a zahubila ji. Během první poloviny 19. století vystřídaly skleněnou harmoniku jiné nástroje a upadla do zapomnění. Mozartovy skladby pro tento nástroj se už taky moc nehrají, ale na internetu se najde pár záznamů, které nám umožňují si je poslechnout i dnes. Myslím, že to stojí za to, Je to zvuk, který možná nepřichází z jiného světa, ale zcela určitě přichází z jiné doby. Je to zvuk doby osvícenství. Jestli chcete zarelaxovat, doporučuju si to poslechnout, stojí to za to.

Adagio pro skleněnou harmoniku (K 617a)
klip youtube
Adagio a rondo pro skleněnou harmoniku a kvartet (K 617)
(hraje Wiener Glassharmonika Duo )
klip youtube