Proč se Chartisté nezajímali o lidská práva?

17. 11. 2013 | 09:00
Přečteno 15583 krát
Neberte to jako výtku, spíše jako otázku, která mi pořád vrtá hlavou. Koho by napadalo, že hnutí, které svádělo mocenský boj s komunistickou vládou ve jménu lidských práv, se o ně vůbec nezajímalo. A nemyslím to v přeneseném smyslu. Řeknete asi, že do toho moc šťourám, Charta přeci poukazovala na nedodržování některých bodů z mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech a mezinárodní úmluvy o hospodářských a sociálních právech. To přeci stačí...

Pokusím se nejprve vysvětlit, proč bylo nutné zajímat se o pojetí lidských práv, a potom přistoupím k otázce, jak vypadal zájem o pojetí lidských práv v hnutí - , či iniciativě, či co to vlastně bylo – jménem Charta 77.

Proč nestačilo odvolávat se na úmluvy?

1. Za prvé, kvůli tomu, jak byly obě úmluvy z roku 1966 pojaté: Obě vycházely z pojetí blízkého socialistickým státům. Oproti Všeobecné deklaraci OSN z roku 1948 šlo o jednoznačné zhoršení. Práva byla přeformulována kolektivisticky a „nová“ hospodářská práva získala výraznější místo. Na prvním místě bylo právo národů na sebeurčení, zatímco právo na soukromé vlastnictví z nich zmizelo úplně a bylo nahrazeno právem národů na kontrolu svého přírodního bohatství. Klasická individuální práva na ochranu občana proti přehmatům státu byla zatlačena do pozadí. V neposlední řadě obě úmluvy byly vnitřně rozporuplné, vedle kolektivních a nových hospodářských práv zde zůstaly relikty „individuálních práv“ a nikdo to neřešil... Úmluvy vskutku nevycházely z žádného jednotného pojetí, ale odrážely jen výsledek mocenského boje na půdě OSN mezi „starými demokraciemi“ a novými státy třetího světa ve spojení s východním blokem. V případě obou úmluv určitě nešlo o dokumenty, které by bylo možno využít pro účely obrany občana proti totalitnímu státu. Disidenti byli jen zdánlivě úspěšní ve své argumentaci, protože si bez vysvětlení vybírali z úmluv jen některé body a nikdy nebyli nuceni obhajovat svůj postoj v diskuzi s protistranou... Tím se dostáváme k druhému bodu:

2. Nešlo o boj se státem, který žádná lidská práva neuznává, ale se státem, který uznával jiné pojetí lidských práv. (Mělo by tedy jít o střetnutí dvou odlišných pojetí lidských práv, ale tak tomu nebylo!) Zatímco v ústavě z roku 1948 ještě byla zachycena práva poplatná starší „buržoazní“ tradici, která režim opravdu nedodržoval, v ústavě z roku 1960 už byla zachycena „občanská práva“ podle tzv. socialistické koncepce práv, dle níž se stát skutečně řídil... Práva byla podřízena povinnosti zachovat socialismus a přítomnost silných hospodářských práv byla závislá na zachování totalitního státu, tj. státu, který neuznává svobodnou společnost. Socialistická práva byla však údajně lepší než buržoazní koncepce, protože socialismus zaručoval „materiální“ plnění práv. Např. právo na svobodu projevu bylo zaručeno tím, že lid vlastnil vydavatelství a noviny.... Místo aby disidenti zpochybnili toto pojetí práv, a pokusili se formulovat z vlastní „nesocialistické“ pojetí, uznávali prioritu zachování socialismu a míru, jíž se lidská práva podřizují. O tom svědčí i fakt, že v Chartě 77 se neupozorňuje na porušování práva na soukromé vlastnictví, a to nestalo se tak ani v žádné z velký diskuzí Charty 77.

Když to shrneme, Charta 77 postavila svou argumentaci na dvou mezinárodních paktech, které vůbec kriticky nezhodnotila, ačkoliv oba byly pojaty ve shodě se socialistickým pojetím lidských práv, které chartisté nezpochybňovali ani na domácí scéně. V důsledku šlo opravdu jen o polemiku za dodržování socialistické koncepce lidských práv. To je, myslím, klíčové pro pochopení polistopadových diskuzí o lidských právech i současných kampaní různých neziskovek... Podotýkám, že nestor socialistického pojetí lidských práv, Josef Blahož, se roku 2005 dočkal od oficiálního ocenění vlády za svoje zásluhy ...

Pokusy o jiné pojetí lidských práv


Během své činnosti adresovali mluvčí Charty 77 řadu stížností představitelům státu, často šlo o stížnosti na nedodržování některých lidských práv zmiňovaných v úmluvách. O kritiku občanských práv, jak byla zachycena v ústavě, jde asi jen v případě tzv. petice 31 evangelických duchovních z roku 1977, kteří poukázali na to, že socialistická svoboda vyznání toleruje jen individuální víru (tj. náboženský individualismus), ale ne církve. To byla koncepční námitka. O jiných stížnostech to říci nelze... Chartisté vedli také řadu debat, ty největší se týkaly otázek smyslu českých dějin, či pojetí práce disentu.. Nikdy ne pojetí lidských práv.

Evangelíci z petice 31 navazovali, dle mého názoru, na teoretické pojetí lidských práv, jaké rozpracovala Božena Komárková. Jenže tato brněnská disidentka napsala obě své práce ještě před rokem 1949, tedy dávno před Chartou... Její názory se formulovaly ve střetávání se sekulárními Masarykovci – hlavně s Arnoštem Bláhou – a řešení nalezla v evangelickém křesťanství a českobratrské církve. Její pojetí lidských práv bylo značně redukcionistické, odmítala vlastnické právo a v podstatě ji zajímalo jen právo na svobodu svědomí... V jejím výkladu šlo jen o převyprávění jejího pojetí praktické zbožnosti, které sekulární veřejnost nemohlo oslovit. Stejně tomu bylo s pojetím Jakuba Trojana a Ladislava Hejdánka. Z katolického tábora Charty jsem teoretickou formulaci jiného pojetí lidských práv našel jen v prohlášení jistého Milana Píšy, kaplana z Horažďovic u Klatov. Ten se pokusil odvodit lidská z lidské přirozenosti a zajímavé je, že tady neargumentoval sv. Tomášem Akvinským, ani Bohem. Že by myslel sekulární přirozené právo?

Lidská práva: Zavržená tradice


Tedy skutečná názorová opozice vycházela jen od křesťanů... To mi připadá zajímavé. Sekulární většina mlčela. Nikoho nezajímala osvícenská tradice lidských práv, ani její propojení s etikou.. A přitom naše země se na vývoji teorie lidských práv podílela skoro od počátku, krátce po té, co teorii všeobecných lidských práv formuloval filozof Christian Wolff. Rakouská škola přirozeného práva pak tuto teorii rozvíjela dál a promýšlela situaci lidských práv ve stavu občanském, tedy po opuštění přirozeného stavu. Krátce na to přišly za Josefa II. pokusy o kodifikaci lidských práv, které prosazoval Josef Sonnenfels.... Na to pak navázalo 19. století, návrh ústavy z roku 1848 a poté ústava z roku 1867.. Zkrátka my tu měli mnohostrannou tradici zájmu o lidská práva, v oblasti práva, filozofie i teologie, pro naši kulturu to není cizí import. Je nasnadě, proč naši národovci tuto část našich kulturních dějin vytlačili z historického povědomí, dali přednost historii národa před historií občanské společnosti.. to je chyba! Mám za to, že je nutné tuto linii naší minulosti poznat a navázat na ni, nebo se budeme stále vracet k socialismu, nebo v lepším případě objevovat Ameriku, jako chartisti...

Přílohy:

Napsal jsem článek o té zapomenuté tradici lidských práv v našem osvícenství, zde
Lidská práva v rakouském osvícenství, ČČH 111, 2013, s. 300-334.
V knížce Šlechtická kultura v 18. století osvětluju zásadní přínos "osvícených feudálů", tedy konstituční teorie protijosefinské opozice, debaty na Velkém sněmu v roce 1790 a teorii lidských práv Josefa Mikuláše z Windischgrätzu.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy