S druhou vlnou koronaviru přišla i druhá vlna nouzových stavů. Vláda vyhlásila další nouzový stav od začátku října, takže po několika prodlužováních platí už přes tři měsíce. Ponechám teď stranou, že žádné prodlužování by nebylo bez podpory komunistů, ale to už je takový rudý kolorit této vlády…

A nyní přišel premiér Babiš s požadavkem na další prodloužení nouzového stavu, rovnou o celý měsíc. Je to tedy dobrá příležitost se podívat, jaké k tomu vedou vládu důvody, co u toho slibuje a jak tyto sliby plní. Protože je co přezkoumávat.

Jen pro připomenutí – poslanci nedali vládě žádný bianko šek, ale prodloužení nouzového stavu spojili s několika podmínkami. Jednak má vláda překládat relevantní data, která ji k restrikcím vedou. A má zajistit pro zavřené provozy dostatečné kompenzace.

Obojí vláda splnila jen polovičatě. Nemůžu si pomoct, ale jinak to říct nejde. Jako opoziční poslanec bych měl být vlastně rád, že můžu vládu kritizovat. Já ale rád nejsem. Protože relevantní data a hlavně rychlé a dostatečné kompenzace nescházejí ani tak mě či ostatním poslancům, ale hlavně lidem, podnikatelům, živnostníkům…

Vždyť například z analýzy Hospodářské komory vyplývá, že loňské kompenzace činily jen asi 110 mld. korun, i když se tu vláda oháněla závratnými sliby bilionové pomoci. Ve srovnání s podmínkami pomoci v zahraniční by se vláda mohla nejen inspirovat, ale vzít si poučení.

Obzvlášť mě pak trápí, jak vláda při boji proti koronaviru přistupuje ke sportovním aktivitám obyvatel. Omezuje je i tam, kde to nejen není nutné, ale kde by naopak bylo prospěšné lidem dostatek pohybu dopřát. A nikoliv jen pro jejich obveselení či hezčí postavy. Jde tu o zdraví. Nejde o nářek, ale relevantně podložená data potvrzuje hned několik studií i průzkumů evropských institucí.

Sport je, jak známo, jednou z nejlepších prevencí proti nemocem. Ve své podstatě je nejlepší zdravotnická politika státu. A nepochybně to platí i ve vztahu ke koronaviru. Přitom právě obézní lidé či nemocní cukrovkou patří mezi rizikové skupiny.

Ne, že by sportovat nešlo vůbec, možnosti jsou ale zbytečně omezené. Přitom by se určitě našel způsob, jak při dodržování nutných restrikcí tyto aktivity umožnit. Nedávno jsem tady psal o skiareálech a lyžařích, kteří se stali jednou z obětí necitlivého přístupu vlády, příkladů by se ale určitě našlo mnohem víc.

Vždyť se stačí podívat na období mezi první a druhou vlnou, kdy byla sportoviště otevřena, tedy zhruba od května do začátku října 2020. K žádnému výraznému nárůstu případů nákazy tehdy nedošlo. Epidemie se naopak paradoxně šířila víc v době, kdy byla sportoviště uzavřena.

Z výše uvedeného mi vychází jediné. Žádné automatické prodlužování nouzového stavu, navíc na celých 30 dní, by nemělo vládě projít. Zvlášť když nepředloží dostatek dat, která jsou k tomu nezbytná, a nebude se pořádně kompenzovat. Opět jen na okraj dodávám, že jen sběr žádostí o kompenzace byl zahájen teprve včera! To je po čtyřech měsících uzavřených provozů!

Po lidech se chce trpělivost, zdrženlivost a pochopení, stát ale není schopen pořádně zajistit, co je jeho úkolem. Zmatky kolem registrací k očkování proti koronaviru jsou jen vrcholem pomyslného ledovce.

Takže, žádný bianko šek v podobě neustále prodlužovaného nouzového stavu bychom vládě dávat neměli. Za sebe můžu slíbit, že bez dostatečného zdůvodnění pro to ruku určitě nezvednu. Chápu výjimečnost situace, to ale neznamená, že si vláda bude dělat, co se jí zlíbí. Abych parafrázoval premiérův „slavný“ výrok: Nikdy neodstoupím, nikdy. Nech si to všichni zapamatují!