Už léta sleduji projekt, který se rodí na kraji Prahy. Někdy s nadšením, jindy s rozpaky.

Vyrůst má na západním okraji metropole, mezi Radotínem a Velkou Chuchlí. Pracovní název zní Sportovní areál Lahovice (SAL) a nedávno získal podporu z hlediska změny územního plánu. Psalo se o tom například tady.

Vysvětlím, proč ve mně tento projekt vzbuzuje rozpaky. Nejdřív ale zmíním plusy, které tam vidím. Ty jsou totiž pro mě zásadnější.

Tím základním pozitivem je samozřejmě už jen ten samotný fakt, že se u nás má stavět něco většího. Občas mi připadá, že rozsáhlejší projekty nezvládáme. Dálnice se staví po kilometrech, železniční koridory podobně. A o dostavbě jaderných bloků, které potřebujeme k pokrytí našich energetických potřeb, hlavně mluvíme.

Druhým plusem je samozřejmě účel projektu, tedy sport. Jakýkoliv posun k lepšímu u zimní sportovní infrastruktury, která je u nás trestuhodně zanedbaná, je potřebný a chvályhodný. (Jen na okraj dodávám, že podle propočtů je celý vnitřní dluh ČR vůči sportovní infrastruktuře zhruba 250 miliard korun, takže jakákoliv investice je nejen potřebná, ale pro udržení úrovňového sportu nutná.)

V neposlední řadě kvituji, že v zamýšleném pražském centru by mohli trénovat jak profesionální sportovci s olympijskými ambicemi, kteří by tak ušetřili čas a peníze za dojíždění do Alp, tak amatéři a vůbec sportovní nadšenci. Přitáhnout děti zpátky ke sportu by měl být ostatně náš prvořadý cíl a tento areál ty ambice bezpochyby má.

Zásadní je ale v takto velkých projektech zejména „spádovost“, neboli kolika lidem z okolí by projekt mohl sloužit. Jinými slovy: stavět haly s nadnárodními parametry v okresním městě nedává smysl.

A i tady to smysl jednoznačně dává, protože by de facto „obsloužil“ jak Prahu, tak i střední Čechy. Nemluvě o tom, že by vznikla další možnost pro pořádání závodů na mezinárodní úrovni – zas tolik jich u nás nemáme.

Ale jsou tu i pochyby, které nelze přehlížet. A teď nemyslím jen ekologické a „uhlíkové“ dopady projektu, které se jako obvykle posouvají z racionální ochrany životního prostředí na ideologickou úroveň. Což ale vzhledem k podobě současného vedení hlavního města není ničím překvapivým…

Já mám na mysli i jiné, neméně zásadní otázky. Víme, kdo je projektantem areálu. Kdo ale bude jeho investorem, respektive provozovatelem? A co ekonomická návratnost? Je vůbec takový projekt – odvážně futuristický, ale trochu i megalomanský – dlouhodobě udržitelný?

Náklady na výstavbu se odhadují někdy na necelých pět, jindy dokonce šest miliard. A jak známe z podobných projektů u nás i v zahraničí, ve finále bývá účet ještě mnohem delší než při jeho plánování. Což se pochopitelně také promítne do provozu.

Když to shrnu, celkové koncepce se trochu bojím. Dokážu si dobře představit, že se uživí „zimní“ část areálu, ale zbytek na sebe nebude schopný vydělat. Fandím cyklistickému sportu, ale nevím, jestli zrovna zamýšlený velodrom do konceptu zapadá. Pokud se areál postaví, za deset let se může stát, že se právě cyklistický velodrom zavře. Osobně bych preferoval takovou investici do komplexu spíše letních sportů.

Nechci být kazisvět, ale otázky ekonomiky provozu a investiční záměry jsou podle mě mnohem přednější a racionálnější, než ideologická předpojatost. Tedy kolik tun CO2 vyprodukují návštěvníci při dojíždění. Nebo jestli se v tamním bufetu bude limonáda čepovat v kelímku papírovém, či plastovém.

A stejně tak nevidím problém v tom, že z projektu vypadnul okruh pro nástupce naší rychlobruslařské hvězdy Martiny Sáblíkové. Vždyť přeci pan premiér už takových okruhů nasliboval…

Budu prostě rád, pokud se u nás postaví nějaký nový sportovní areál, který bude dávat smysl. A sloužit tomu hlavnímu účelu, tedy podpoře sportu. Kvůli současným i budoucím šampionům, ale i v zájmu sportovních nadšenců. Bez ambicí takové areály projektovat - ale hlavně stavět - se český sport určitě neposune.