Asi to všichni neznáte. A možná je to pro některé z vás jen důvodem pro úsměv. Elektronický sport, neboli zkráceně eSport, ale je prostě realitou. Lidé ze svých domovů soutěží v počítačových hrách, máme tu dokonce i Českou asociaci eSportu (ta mimochodem eviduje skoro 1,5 tisíce registrovaných členů).

Jakožto bývalý sportovec budu jednoznačně dávat přednost klasické formě sportování a podporovat ji. U eSportu můžeme totiž vést dost oprávněnou polemiku, zda je skutečně součástí tělesné kultury. A tady si myslím, že byť "profíci" eSportu mají své vlastní trenéry i fyzioterapeuty a chodí do fitness center pro utužení vlastního zdraví, ta přidaná hodnota při fyzickém sportování dost pokulhává.

Byť zase na rovinu říkám, že minimálně určité znaky sportu i toto odvětví nese (minimálně má stejnou organizační strukturu, kolektivní zapálení, týmovost, fair-play…), ale ke skutečnému sportu jako součásti tělesné kultury má daleko. To ale neznamená, že bychom na eSport, stejně jako na různé alternativy, měli koukat skrz prsty.

Řečeno s Járou Cimrmanem – můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat…

Ale vážně, protože elektronický sport vážné téma je. Bylo by například dobré tomu dát nějaký ucelený právní rámec. Vždyť česká legislativa nezná ani pojem „profesionální sportovec“. Takže by bylo dobré, aby vznikající zákon o sportu počítal rovnou i s eSportem. Abychom zase legislativně nezaspali, jak se to stalo například u sdílené ekonomiky a služeb jako je Uber.

Ale zpátky k elektronickému sportu. Už dnes tu máme i profesionální sportovní týmy. Mají svoji asociaci a dokonce si staví svá centra. Mají své trenéry, své soutěže, své ligy. Dokonce mají i své i vzdělávací programy. A hlavně – což jen svědčí o rozšířenosti tohoto fenoménu - obrovskou diváckou základnu a tím i sponzory, zejména pak z IT odvětví.

Na utkání se tak dá pochopitelně i sázet a točí se zde opravdu velké peníze. A jelikož se to bude nejspíš dál rozvíjet, budou zároveň s tím růst nároky tohoto odvětví na nutné právní prostředí. Profesionálních hráčů bude více. A s tím vznikne i potřeba vyjasnit, jak mají odvádět daně, jak právně řešit sponzoring, přestupy do týmů...

Prostě budou vznikat právní kolize a nejasnosti. Protože eSport se čím dál víc blíží zcela standardnímu "sportovnímu právu". A neměli bychom čekat, až nás tahle nová věc doběhne, měli bychom být legislativně napřed. Protože nejde o žádnou drobnost.

To, že možná v tomto odvětví trochu zaspáváme, jde vidět na příkladu sousedního Polska. Tam je eSport zařazen mezi oficiální sportovní disciplíny už čtyři roky (a to na návrh ministerstva sportu a turismu). Není divu, že takovou pozornost věnují eSportu zrovna Poláci.Každoročně se tam konají mezinárodní turnaje, jako je například „Extreme Masters“ v Katowicích, který – a teď se podržte – navštívilo během necelého týdne více než 170 tisíc fanoušků a online sledovalo utkání asi 20 milionů lidí! Samotní vítězové turnaje si pak ve výhrách rozdělili 2,5 milionů dolarů. Šílené číslo… A samozřejmě lze předpokládat, že jen tyto částky se budou v budoucnu zvyšovat, protože eSport prostě táhne.

Jen pár čísel na ukázku. Například předloni přilákal podle údajů účetnické firmy Deloitte eSport skoro půl miliardy (!) diváků, konkrétně 443 milionů. Což byl meziroční nárůst o 12 procent. A vzhledem ke koronavirové situaci se dá očekávat, že tento trend ještě zrychlí. Zvyšuje se zájem investorů. Neboli, tečou v tom stále větší peníze.

Zanedlouho tu máme odloženou letní Olympiádu v Tokiu. Zatím se eSportu nedostalo uznání jako plnohodnotné disciplíně, což můžu pochopit. Ale už tady bude zařazen jako tzv. „ukázkový sport“. Takže se nabízí otázka: Proč nepostoupit o krok dál? Minimálně bychom o tom měli diskutovat.

Není to o tom, jestli to chceme, anebo ne. Celé to vypovídá o našem přístupu ke změnám, které ve společnosti probíhají. Koronovirus a doprovodná restriktivní opatření to nezačala, jen umocnila. Tedy jestli doženeme vývoj, anebo se jím necháme předběhnout. Co se mě týká, volil bych to první.