Dvě věže, jeden důl…a naše krásné Beskydy
Beskydy asi mnozí znáte. Buď jste tam byli na výletě nebo dovolené, ať už v létě či v zimě. Já mám to štěstí, že zde bydlím, ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Takže jsem si už bohužel musel zvyknout na něco, co by mnohé asi zarazilo – v malebné krajině pohled na dvě těžní věže v podhůří tohohle krásného pohoří. Ano, jsou to doly. Či přesněji řečeno, pozůstatky po divokých těžebních snech minulého režimu, který byl schopen obětovat celá města a v našem případě i hory pro komoditu budoucího blahobytu. Tedy uhlí…
Frenštátsko touží po jejich likvidaci už dlouhé desítky let. Vybudovány byly v 80. letech, ale do provozu nikdy uvedeny nebyly (chválabohu!). Dál ale hyzdí okolí a jejich konzervační provoz stojí ročně několik desítek milionů korun. Obojí je zbytečné.
Když jsem byl před téměř před čtyřmi roky – na podzim 2017 - zvolen do Poslanecké sněmovny, dali jsme si společně s dalšími politiky našeho kraje i tento cíl: přimět vládu, aby doly definitivně zavřela, zásoby uhlí odepsala a hlavně, aby těžní věže navždy zmizely.
Aby bylo jasno, nejsem žádným fanatickým odpůrcem těžby uhlí ani využívání jiných zdrojů energie. Odněkud ji prostě brát musíme a zase tolik těch možností nemáme. A jednou z nich je i uhlí. Třebas bohužel, možná dočasně. Ale kdo tuto variantu popírá nebo a priori zatracuje, tak není realista a ohrožuje současnou energetickou situaci naší země.
Jsem ale obecně odpůrcem nesmyslných, finančně náročných projektů a zbytečného hyzdění krajiny. A právě to je případ těch dvou osiřelých těžních věží. Protože si myslím, že bychom měli naopak hledat smysluplnější, efektivnější a klidně i to řeknu – výhledově čistší zdroje energie.
Proto jsem se podílel na konání několika kulatých stolů ohledně budoucnosti Dolu Frenštát. A první výsledky jsou na světě! Pro obyvatele Frenštátu pod Radhoštěm, jeho okolí i návštěvníky tohoto regionu se tak snad už konečně rýsuje úleva. Nebylo to ale žádné jednoduché rozhodnutí.
Ve zkratce přiblížím tři varianty, které byly na stole:
- První počítala se zahájením těžby. To by znamenalo obrovskou zátěž pro životní prostředí a nemalé finanční náklady na start fárání.
- Druhou možností se stalo zajištění dolu a udržování strategických areálů v současném stavu.
- A do třetice: technická likvidace dolu.
Prosazoval jsem tu třetí už od samého začátku. Jsem proto nesmírně rád, že jak ministerstvo průmyslu, tak i OKD vlastněné státem dostaly rozum a vybrala se varianta definitivní likvidace, která je finančně nejvýhodnější. A také ekologicky nejpřívětivější. Jako konzervativní politik beru vážně i ochranu přírody, také to je dědictví našich předků.
Celková likvidace Dolu Frenštát má trvat šest let. Klíčovou změnou, která zahájení demolice může výrazně ulehčit, je převedení veškerých vlastnických práv do rukou státního podniku Diamo. I jeho představitelé souhlasí s variantou zasypání celého areálu, což je snad dobrá zpráva pro všechny z nás.
„Zelenou“ dalo likvidaci dolu i ministerstvo životního prostředí, takže teď to závisí hlavně na Diamu. Podle březnové zprávy této státní firmy už začal zajišťovací provoz, jako například údržba jam či čerpání vody. Důležitější je ale asi datum ukončení likvidace. Co se týká jižní části dolu, tedy jam č. 4. a 5., počítají s červencem 2023.
Takže za dva roky, což není zas tak dlouho s ohledem na dobu, kdy se s areálem nic nedělo a nedělalo.
Zpráva krajského úřadu z konce června pak hovoří o tom, že spolupráce zúčastněných subjektů probíhá dobře, včetně zapojení vysokých škol do řešení projektů. To všechno zní slibně, tak uvidíme… Každopádně to budu sledovat dál.
Nebude to lehká cesta, to je jasné. Likvidační práce budou i zátěží pro obyvatele v okolí, ale věřím, že má smysl to vydržet. Nicméně, jen pro názornost, jak zní odhady: návoz bude probíhat maximální rychlostí, což znamená 132 přejezdů nákladních aut denně. Tím se za dva roky doveze a zároveň zasype areál více než 214 tisíci tunami materiálu.
Pak už ale bude zbývat pouze roční technická likvidace a demolice hlavních důlních děl. Tím se Frenštátsko navždy zbaví svého dlouholetého strašáka.
Nejde totiž jen o zbourání důlních věží, musí se toho zvládnout mnohem víc. Opět, jen pro představu, jak jsem o tom mluvil s technickými experty: vybudovat skládky pro navezení zásypového materiálu, zlikvidovat čerpání důlní vody, zastavit hlavní větrání, vyřešit jámové zátky, vystavět ohlubňové povaly…
Nebude to lehké ani z lidského hlediska. Propuštěno by mělo být asi 700 zaměstnanců, necelých 200 z nich se ale bude aspoň podílet na útlumu jednotlivých šachet. A doufám, že všichni si nakonec najdou jiné, smysluplné a hlavně dlouhodobě jistější pracovní uplatnění. A že jim v tom pomůže nejen vláda, ale i Moravskoslezský kraj, jehož zástupci pravidelně s našimi obcemi jednají.
Zpátky k Frenštátu. Jde „jen“ o dvě věže. Je to sága dlouhá jak jedna stejnojmenná část Pána prstenů. Nyní ale svitla naděje, že snad už konečně spěje k dobrému konci. Ještě není úplně vyhráno, ale jsem rád, že už se na obzoru rýsuje řešení. Lidé v okolí Dolu Frenštát si to zaslouží.
Takže jsem si už bohužel musel zvyknout na něco, co by mnohé asi zarazilo – v malebné krajině pohled na dvě těžní věže v podhůří tohohle krásného pohoří. Ano, jsou to doly. Či přesněji řečeno, pozůstatky po divokých těžebních snech minulého režimu, který byl schopen obětovat celá města a v našem případě i hory pro komoditu budoucího blahobytu. Tedy uhlí…
Frenštátsko touží po jejich likvidaci už dlouhé desítky let. Vybudovány byly v 80. letech, ale do provozu nikdy uvedeny nebyly (chválabohu!). Dál ale hyzdí okolí a jejich konzervační provoz stojí ročně několik desítek milionů korun. Obojí je zbytečné.
Když jsem byl před téměř před čtyřmi roky – na podzim 2017 - zvolen do Poslanecké sněmovny, dali jsme si společně s dalšími politiky našeho kraje i tento cíl: přimět vládu, aby doly definitivně zavřela, zásoby uhlí odepsala a hlavně, aby těžní věže navždy zmizely.
Aby bylo jasno, nejsem žádným fanatickým odpůrcem těžby uhlí ani využívání jiných zdrojů energie. Odněkud ji prostě brát musíme a zase tolik těch možností nemáme. A jednou z nich je i uhlí. Třebas bohužel, možná dočasně. Ale kdo tuto variantu popírá nebo a priori zatracuje, tak není realista a ohrožuje současnou energetickou situaci naší země.
Jsem ale obecně odpůrcem nesmyslných, finančně náročných projektů a zbytečného hyzdění krajiny. A právě to je případ těch dvou osiřelých těžních věží. Protože si myslím, že bychom měli naopak hledat smysluplnější, efektivnější a klidně i to řeknu – výhledově čistší zdroje energie.
Proto jsem se podílel na konání několika kulatých stolů ohledně budoucnosti Dolu Frenštát. A první výsledky jsou na světě! Pro obyvatele Frenštátu pod Radhoštěm, jeho okolí i návštěvníky tohoto regionu se tak snad už konečně rýsuje úleva. Nebylo to ale žádné jednoduché rozhodnutí.
Ve zkratce přiblížím tři varianty, které byly na stole:
- První počítala se zahájením těžby. To by znamenalo obrovskou zátěž pro životní prostředí a nemalé finanční náklady na start fárání.
- Druhou možností se stalo zajištění dolu a udržování strategických areálů v současném stavu.
- A do třetice: technická likvidace dolu.
Prosazoval jsem tu třetí už od samého začátku. Jsem proto nesmírně rád, že jak ministerstvo průmyslu, tak i OKD vlastněné státem dostaly rozum a vybrala se varianta definitivní likvidace, která je finančně nejvýhodnější. A také ekologicky nejpřívětivější. Jako konzervativní politik beru vážně i ochranu přírody, také to je dědictví našich předků.
Celková likvidace Dolu Frenštát má trvat šest let. Klíčovou změnou, která zahájení demolice může výrazně ulehčit, je převedení veškerých vlastnických práv do rukou státního podniku Diamo. I jeho představitelé souhlasí s variantou zasypání celého areálu, což je snad dobrá zpráva pro všechny z nás.
„Zelenou“ dalo likvidaci dolu i ministerstvo životního prostředí, takže teď to závisí hlavně na Diamu. Podle březnové zprávy této státní firmy už začal zajišťovací provoz, jako například údržba jam či čerpání vody. Důležitější je ale asi datum ukončení likvidace. Co se týká jižní části dolu, tedy jam č. 4. a 5., počítají s červencem 2023.
Takže za dva roky, což není zas tak dlouho s ohledem na dobu, kdy se s areálem nic nedělo a nedělalo.
Zpráva krajského úřadu z konce června pak hovoří o tom, že spolupráce zúčastněných subjektů probíhá dobře, včetně zapojení vysokých škol do řešení projektů. To všechno zní slibně, tak uvidíme… Každopádně to budu sledovat dál.
Nebude to lehká cesta, to je jasné. Likvidační práce budou i zátěží pro obyvatele v okolí, ale věřím, že má smysl to vydržet. Nicméně, jen pro názornost, jak zní odhady: návoz bude probíhat maximální rychlostí, což znamená 132 přejezdů nákladních aut denně. Tím se za dva roky doveze a zároveň zasype areál více než 214 tisíci tunami materiálu.
Pak už ale bude zbývat pouze roční technická likvidace a demolice hlavních důlních děl. Tím se Frenštátsko navždy zbaví svého dlouholetého strašáka.
Nejde totiž jen o zbourání důlních věží, musí se toho zvládnout mnohem víc. Opět, jen pro představu, jak jsem o tom mluvil s technickými experty: vybudovat skládky pro navezení zásypového materiálu, zlikvidovat čerpání důlní vody, zastavit hlavní větrání, vyřešit jámové zátky, vystavět ohlubňové povaly…
Nebude to lehké ani z lidského hlediska. Propuštěno by mělo být asi 700 zaměstnanců, necelých 200 z nich se ale bude aspoň podílet na útlumu jednotlivých šachet. A doufám, že všichni si nakonec najdou jiné, smysluplné a hlavně dlouhodobě jistější pracovní uplatnění. A že jim v tom pomůže nejen vláda, ale i Moravskoslezský kraj, jehož zástupci pravidelně s našimi obcemi jednají.
Zpátky k Frenštátu. Jde „jen“ o dvě věže. Je to sága dlouhá jak jedna stejnojmenná část Pána prstenů. Nyní ale svitla naděje, že snad už konečně spěje k dobrému konci. Ještě není úplně vyhráno, ale jsem rád, že už se na obzoru rýsuje řešení. Lidé v okolí Dolu Frenštát si to zaslouží.