Obrovský obdiv! Na paralympiádě zazářili i Češi
Mám radost z každého sportovního úspěchu, ať už ho zaznamená kdokoliv v našich národních barvách. A nejen proto, že jsem sám bývalým sportovcem. Existuje ale skupina závodníků, které obdivuji ještě mnohem víc.
Jsou to handicapovaní sportovci. Právě u nich také dvojnásob platí coubertinovské olympijské heslo, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Je téměř neuvěřitelné, jak se dokáží vyrovnat se svými handicapy. A je úžasné, jakou obrovskou vůli a píli dokáží předvést.
Ukázalo se to i teď na paralympijských hrách v Tokiu. Čeští sportovci a sportovkyně tam zaznamenali skvělé výsledky, osmi získanými medailemi předčili i zisk cenných kovů z předchozích her v Rio de Janeiru.
Jejich úspěch zcela po právu plnil sportovní zpravodajství, zmíním tak alespoň našeho posledního medailistu. Arnošt Petráček si v pátečním závodě na 50 metrů znak doplaval pro skvělou stříbrnou medaili, blahopřeju! Je neuvěřitelné, co v bazénu dokáže i bez paží…
Celkově naše borkyně a naši borci vezou z paralympiády dvě zlaté, tři stříbrné a tři bronzové medaile. Což mimochodem také dokazuje, že podpora parasportu má smysl.
A víc než kde jinde tady platí, že sportovní aktivity mají být dostupné pro všechny. Bez ohledu na zdravotní stav, kondici či handicap. A bez ohledu na to, jestli jde o profesionály či amatéry. Tento přístup jsem prosazoval jak během své skokanské kariéry, tak ještě víc nyní, když jsem sportovní kariéru vyměnil za poslancování.
Současná - a doufám, že končící – vláda ale bohužel handicapované sportovce a jejich potřeby přehlížela. Upozorňoval jsem na to i premiéra Babiše, pod nějž spadá nově zřízená Národní sportovní agentura.
Doufám, že po střídání v jejím čele se i toto zlepší, příslib tu je. A jestli dostanu příležitost po volbách dál pokračovat v Poslanecké sněmovně, jako jeden z hlavních cílů si kladu právě podporu parasportu.
Protože handicapovaní sportovci si zvýšenou podporu zaslouží. A nejen kvůli tomu, že vozí medaile z paralympijských her. I když i to se samozřejmě cení a počítá. A především zasluhuje obrovský obdiv!
Jsou to handicapovaní sportovci. Právě u nich také dvojnásob platí coubertinovské olympijské heslo, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Je téměř neuvěřitelné, jak se dokáží vyrovnat se svými handicapy. A je úžasné, jakou obrovskou vůli a píli dokáží předvést.
Ukázalo se to i teď na paralympijských hrách v Tokiu. Čeští sportovci a sportovkyně tam zaznamenali skvělé výsledky, osmi získanými medailemi předčili i zisk cenných kovů z předchozích her v Rio de Janeiru.
Jejich úspěch zcela po právu plnil sportovní zpravodajství, zmíním tak alespoň našeho posledního medailistu. Arnošt Petráček si v pátečním závodě na 50 metrů znak doplaval pro skvělou stříbrnou medaili, blahopřeju! Je neuvěřitelné, co v bazénu dokáže i bez paží…
Celkově naše borkyně a naši borci vezou z paralympiády dvě zlaté, tři stříbrné a tři bronzové medaile. Což mimochodem také dokazuje, že podpora parasportu má smysl.
A víc než kde jinde tady platí, že sportovní aktivity mají být dostupné pro všechny. Bez ohledu na zdravotní stav, kondici či handicap. A bez ohledu na to, jestli jde o profesionály či amatéry. Tento přístup jsem prosazoval jak během své skokanské kariéry, tak ještě víc nyní, když jsem sportovní kariéru vyměnil za poslancování.
Současná - a doufám, že končící – vláda ale bohužel handicapované sportovce a jejich potřeby přehlížela. Upozorňoval jsem na to i premiéra Babiše, pod nějž spadá nově zřízená Národní sportovní agentura.
Doufám, že po střídání v jejím čele se i toto zlepší, příslib tu je. A jestli dostanu příležitost po volbách dál pokračovat v Poslanecké sněmovně, jako jeden z hlavních cílů si kladu právě podporu parasportu.
Protože handicapovaní sportovci si zvýšenou podporu zaslouží. A nejen kvůli tomu, že vozí medaile z paralympijských her. I když i to se samozřejmě cení a počítá. A především zasluhuje obrovský obdiv!