Oblíbený český sport – kašleme na pravidla
Minulý víkend se v Krkonoších vydařil – krásné počasí, stabilní svahy s minimem lavinového nebezpečí, prachový sníh a k tomu spousta lidí. A jaký je výsledek jednoho pěkného víkendu? Všechny potenciálně sjízdné volné terény byly rozježděné kvůli desítkám lidí, kteří nerespektovali pravidla pohybu v národním parku a sobecky využívali poslední zbytky klidových zón živočichů pro svoje sportovní či adrenalinové uspokojení.
Reflex, peklo, novinářská etika a Krkonoše
Článek Pavlíny Wolfové Pekelné zóny (Reflex, 4. 11. 2010) o tom, jak se údajně chová Správa KRNAP vůči boudařům, je opravdu pekelný. Především proto, že je prakticky kompletně složen z nesmyslů. Je mi moc líto, že nemohu přes (nebo právě pro) svoji mnohaletou práci v médiích a s médii být pozitivnější.
Jak s tou klečí aneb jsou ochranáři mešuge?
Tomáš Feřtek ve svém článku na serveru Ekolist.cz (21. 9. 2010) vcelku přesně vystihl rozpaky, které cítí řada lidí z rozdílných přístupů k ochraně přírody v různých lokalitách – ať už jde o národní parky nebo jiná chráněná území. A taky z argumentů, které ochrana přírody používá. Jde o dlouhodobou bolest ochrany přírody v České republice, Krkonošský národní park nevyjímaje.
Proč budu volit stranu, která se možná nedostane do parlamentu?
Už několik týdnů přemýšlím, odkud se pustit do blogu na téma, proč jsem se rozhodl zítra do volební urny hodit lístek s číslem 20, pod kterým kandiduje Strana zelených. A jestli vůbec takový blog psát. Nakonec jsem se rozhodl, že to na poslední chvíli udělám. Jednak budu mít čisté svědomí, kromě toho už jsem tady dlouho nic nenapsal, třeba to někoho taky ještě přesvědčí (a oni se tam nakonec zase dostanou) a mí milí diskutéři mě tady zase budou mít za co strhat.
Za čadící kotle by se mělo platit. Je to fér
Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo návrh nového zákona o ovzduší. Zatímco průmyslové emise řeší (a docela úspěšně) už dnes platný zákon, nový návrh se poprvé účinně dostává i k lokálním topeništím.
Zhmotněný a zpřítomněný hnus
Mám přátele. Ona je zdravotní sestra, on je lékař-chirurg. Oba letití praktici, oceňovaní v práci i svými pacienty. Jana se zhruba před necelými dvěma lety vzdala trvalého zaměstnání. V době, kdy nemocnice prahnou po kvalifikovaných zdravotních sestrách, dala výpověď a začala na úřadech práce složitě vysvětlovat, že opravdu, ale fakt opravdu do práce nastoupit nechce, protože má jiné plány.
Ministr Tošovský a Horní Jiřetín: Vydírání nebo dobrá správa financí?
Město Horní Jiřetín si požádalo o dotaci na kanalizaci a čištění odpadních vod z Operačního programu Životní prostředí. Na žádosti pracovalo poctivě řadu měsíců, takže nakonec splnilo všechny požadavky programu, všechna kritéria a dotace mu byla schválena. Město Horní Jiřetín nakonec možná ale žádnou dotaci nedostane.
Proč české deníky tak rády vyrábějí „kauzy“
Svůj první příspěvek na blogu jsem se rozhodl věnovat otázce, zmíněné v titulku, prezentované na dvou „zelených“ příkladech z posledních týdnů. Prvním z nich je „uhelná kauza“ Martina Bursíka, kterou rozjížděly hlavně Lidové noviny, tou druhou „kauza“ MF DNES z minulého týdne o údajném otevření stavidel pro dotace zeleným straníkům zeleným ministrem školství Ondřejem Liškou.
O autorovi
Náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku, do roku 2009 ředitel komunikačního odboru Ministerstva životního prostředí. Vystudovaný sociální antropolog, reálnou profesní praxí novinář. Narodil jsem se v roce 1975 v Hradci Králové, až do maturity jsem svůj život prožíval ve svém zamilovaném Podkrkonoší. Od roku 1995 jsem se živil jako novinář, z 95 procent psal o životním prostředí.
Oblíbené odkazy
Tady najdete pár odkazů na moje oblíbené stránky. Třeba je už znáte, třeba ne. Možná se vám budou také líbit a možná si je i vy přidáte do oblíbených :)