Už několik týdnů přemýšlím, odkud se pustit do blogu na téma, proč jsem se rozhodl zítra do volební urny hodit lístek s číslem 20, pod kterým kandiduje Strana zelených. A jestli vůbec takový blog psát. Nakonec jsem se rozhodl, že to na poslední chvíli udělám. Jednak budu mít čisté svědomí, kromě toho už jsem tady dlouho nic nenapsal, třeba to někoho taky ještě přesvědčí (a oni se tam nakonec zase dostanou) a mí milí diskutéři mě tady zase budou mít za co strhat.

Ale nebudu se rozepisovat dlouho. V posledních dnech totiž celá řada lidí formulovala důvody svého stejného rozhodnutí lépe, než bych to dokázal já. Všechny shrnuje ve svém blogu výborně Michal Berg. Asi nejpoetičtěji a mému srdci nejblíž to sepsal v Lidovkách literární kritik Jiří Peňás.

Tak jenom ve stručnosti a v bodech i za mě:

1. Mají nejpropracovanější politiku ochrany životního prostředí a přírody
Je jasné, že tohle není důvod, který by přesvědčil každého. Ale pro mě osobně je zrovna tohle téma nejdůležitější. A nemluvím jen o předvolebním programu, ale i o dosavadní zkušenosti jejich fungování v Topolánkově vládě (jak jim jen ta ODS nemůže přijít na jméno) a parlamentu. Když si k tomu připočtu to, že program Zelených patří mezi nejlepší ekonomické plány kandidujících stran a obdobné je to třeba ve školství nebo zdravotnictví (tady obzvlášť cením to, že Zelení asi jako jediní -soudě podle programů - tuší cosi o svobodě volby pokud jde o porodnictví či očkování), důvod pro volbu SZ je vcelku zřejmý. Jinou stranu, která by lépe hájila mé zájmy a postoje, tu nevidím.

2. Nezaplevelují českou politiku "kmotry"
Zelení, přestože strávili téměř tři roky ve vládě, nezaplevelili politiku a úřady žádnými kmotry. Nikde není psáno, že až budou mít stabilně 12 %, také nezkmotrovatí. Ale pak se budu rozhodovat znovu a třeba s jiným výsledkem.

3. Mají dobré nápady na změny v české politice
Tady mám na mysli trvale prosazovanou a navrhovanou přímou volbu prezidenta, omezení imunity, protikorupční program, návrat ke skuteně poměrnému volebnímu systému, apod.

Nepochybně mi řada lidí namítne, jak mpůžu volit někoho, kdo trávil léta vášnivými hádkami před kamerou. Ale když budeme upřímní - liší se Zelení vnitrostranickými půtkami od jiných stran (snad s výjimkou sešikované KSČM) něčím jiným, než že v tom jsou snad až sebevražedně otevření?

Je tu i spousta jiných pochybností. Je celá řada bodů, kde se s politikou SZ úplně neshoduji - ať už jde o míru využívání současných biopaliv, vztah ke geneticky modifikovaným plodinám nebo třeba zálohování PET lahví. Ale nejsem tak naivní, abych zkoušel hledat stranu, kde budu souhlasit se 100 % jejích kroků, programových cílů nebo u které se mi bude líbit každý její kandidát a představitel. Taková totiž zcela jistě neexistuje. Vždycky přece hledáme maximální možný překryv nabídky (strany) a poptávky (voliče).

A ještě jedna námitka - faktor "zahozeného hlasu". Hmm. Podle mého názoru je nezahozenějším hlas, který "tam hodím" straně, kterou vlastně ani volit nechci, jen populace rozložená na Gaussově křivce mi radí, že "tahle partaj se tam spíš dostane". Pokud bychom měli systém "druhé volby", mohl bych svůj alternativní hlas dát ještě třeba nějaké jistější straně (v mém případě by to byla as TOP09), ale když mám jen jeden, přece ho nezahodím jinam, než ho hodit chci. A druhý protiargument - 5 % ta "moje" strana nedostane nikdy, když se všichni, kdo "bychom je volili, kdyby měli nad 5 %", rozhodnou radši volit "na jistotu". Průzkumy volebních preferencí jsou jistě dobrá zpětná vazba pro politiky, neměly by ale sloužit jako návod pro voliče. Pokud tedy nemá být demokracie tupou vládou většiny.

A jestli těch 5 % nedostanou? Také dobře. Zelení po volbách 2006 vyletěli raketově vzhůru a se 6 poslanci obsadili 4 křesla ve Strakově akademii. Jak se ukázalo, možná na to ta strana nebyla ještě dost zralá. Čtyři roky v opozici (i mimoparlamentní) by neměly zabít stranu, která má své místo v českém politickém spektru. Pokud ho tam opravdu má.

PS: Slibuju, že příští blog nebude vůbec o politice.