V půlce srpna proběhla premiéra nové minisérie HBO s názvem Naši kluci (v angličtině Our boys). Seriál byl natočen podle reálných událostí. Dílo vykresluje společenské napětí v Jeruzalému v roce 2014. Na základě prvních tří epizod mohu říct, že tato minisérie i přes své pomalé tempo velmi sugestivně a emotivně zachycuje, jak někdy zdánlivě abstraktní politický rozměr ovlivňuje životy konkrétních osob – v tomto případě především život jedné palestinské rodiny.

Jak už název tohoto textu naznačuje, tak seriál popisuje události, které následně vedly k poslední eskalaci konfliktu mezi Izraelci a Palestinci v pásmu Gazy. Všechny postavy v seriálu hovoří buď hebrejsky, nebo arabsky. Bez titulků si tedy s největší pravděpodobností příliš neškrtnete.



PÁR SPOILERŮ (ALE PRO SLEDOVÁNÍ SERIÁLU ZASE NE PŘÍLIŠ ZÁSADNÍCH)

Tři mladí židé byli v červnu roku 2014 na Západním břehu Jordánu uneseni. Nikdo neví, zda jsou naživu. Izraelská média únos neustále rozebírají, většina obyvatel Izraele je tímto tématem pohlcena. Přesně v tomto okamžiku začíná děj seriálu.

Mrtvá těla jsou nalezena. Iluze, že chlapci stále žijí, se náhle rozpadne. Objevuje se zklamání, vztek a davová hysterie. Následné události tragicky ovlivní život jedné palestinské rodiny. Velká část děje seriálu se točí právě okolo vyšetřování těchto událostí. Jedno z hlavních témat seriálu je velmi podobné něčemu, čím se zabýval i nedávný seriálový hit Černobyl: “Prosadí se pravdivý výklad tragických událostí i proti silnému společenskému a politickému tlaku?”

Izraelsko-palestinský konflikt se přenesl i na weby s hodnocením tohoto seriálů. Najdete na nich velké množství minimálních ohodnocení, které seriál označují jako ultra-levicový neomarxistický počin, jenž jednostranně popisuje Palestince jako oběti a Izraelce jako zlé utiskovatele. Nutno dodat, že i přes proklamovanou spolupráci izraelských i palestinských tvůrců v prvních třech dílech je doopravdy větší prostor věnován příkoří, které zažívají palestinské postavy. Únosu tří izraelců je v něm věnována výrazně menší pozornost. Tvůrci nicméně nezastírají, že jim jde primárně o vykreslení situace jedné palestinské rodiny. A ta jednostrannost není podle mne zase až tak vyhrocená, jak hlásají některé emotivní reakce. Je klidně stále možné, že v příštích sedmi epizodách bude větší množství pozornosti věnováno i utrpení židovského obyvatelstva v důsledku akcí některých palestinských radikálů. Netroufám si však odhadovat, jaký poměr mezi vykreslením utrpení izraelského a palestinského národa by měl být ten “objektivně” správný. Pochybuji tedy, že nějaký takový “poměr”, na kterém by se většina hodnotitelů shodla, vlastně vůbec existuje.

Nebylo by také správné seriál redukovat pouze na napětí mezi Izraelci a Palestinci. Tamní společnost je mnohovrstevnatá, což se snaží ilustrovat i tvůrci tohoto seriálu. Můžete v něm například zachytit i tenzi mezi sekulárními a ultra-ortodoxními židy. Ale také mezi aškenázským obyvatelstvem (Židé evropského původu) a Mizrachi (Židé blízkovýchodního původu).

Vamik Volkan, psychoanalytik zabývající se se chováním velkých skupin, jenž byl několikrát nominovaný na Nobelovu cenu míru, velmi dobře ve svém díle popisuje skupinové jevy, které vedou k propuknutí etnicky motivovaného násilí. Jedním z jeho nejznámějších konceptů je takzvané “chosen trauma” (do češtiny by se dalo přeložit jako zvolené nebo vyvolené trauma). Jde o historickou velmi emočně nabitou křivdu, která je součástí identity dané skupiny, jenž si její příslušníci mezi sebou po generace předávají. V případě židovského národa je možné hovořit například o egyptském či babylonském zajetí, pogromech, holokaustu. U Palestinců jde především o pocity křivdy za to, že jim v minulém století (minimálně podle jejich výkladu) bylo nespravedlivě zabráno území, které jim náleželo. Podle Volkana vyhrocené události v určité společnosti (únos a usmrcení tří mladých Izraelců) mohou vést k takzvané skupinové “regresi”, oživení těchto starých, ale stále živých a emočně nabitých traumat. Za jejich pomoci u dané skupiny může propuknout davové iracionální chování. To u některých jejích členů může vést k pocitu, že jsou oprávněni použít takovou agresi, která by za jiných okolností byla naprosto nepřijatelná (skupinka ortodoxních Izraelců se rozhodne mstít). Přesně tyto fenomény a jejich dopady na život konkrétních lidí seriál Naši kluci zachycuje.

Můžeme hlubší reflexí a studiem podobných společenských situací nějak poučit? Já mám naději, že ano. To je také důvod, proč doporučuji tento seriál ke zhlédnutí.