„Všichni, kdo se firmou zabývali nebo za ni měli zodpovědnost, včetně členů představenstva, auditorů, regulátorů, ratingových agentur, analytiků, investorů a novinářů, mlčeli.“ Takto minulý týden komentoval list Financial Times desetileté výročí bankrotu americké energetické společnosti Enron. Bankrot byl výsledkem zločinného spolčení, které tehdy jak se zdá všechny překvapilo.

Hlídací psy, kteří zapomněli štěkat na špatně vedené či zkorumpované energetické firmy, samozřejmě nenajdeme pouze ve Spojených státech. Možná se i v českých novinách někdy dočteme o zločinném spolčení, k němuž došlo mnohem blíž a prostřednictvím něhož management velké energetické společnosti zvané ČEZ poskytoval zakázky firmám ovládaným jejím vlastním generálním ředitelem. Navzdory tomu, že dnes reálně hrozí právní kroky zahraničních regulátorů proti představenstvu ČEZu kvůli tomu, že zatajilo tyto konflikty zájmů, místní „hlídací psi“, včetně pražské Burzy cenných papírů, v jejíž dozorčí radě Martin Roman sedí, zachovávají trapné mlčení, kterým možná také doznávají svou spoluvinu.

Enron s energií pouze obchodoval, zatímco ČEZ ji vyrábí, což vylučuje, aby firma okamžitě zkolabovala. Ale ani ČEZ není imunní vůči existujícím ekonomickým, politickým a právním tlakům, a to bez ohledu na to, jak úspěšný je jeho nákladný koktejl PR aktivit, poradenských smluv a sponzorských darů, jenž před námi dosud skrýval drsnou realitu.

Vedle samotného Romanova případu tato realita zahrnuje také hospodářskou recesi, jež bude po následujících několik let držet velkoobchodní ceny elektřiny na nízké úrovni, možnou ztrátu nejvýznamnějšího exportního trhu v důsledku rozhodnutí Německa postupně se zbavit jaderné energetiky a hrozící obrovskou pokutu udělenou ČEZu Evropskou komisí za zneužívání postavení na trhu.

V tomto kontextu se jeví plány na výstavbu třetího a čtvrtého jaderného reaktoru v Temelíně jako příliš ambiciózní. Alan Svoboda z ČEZu si to ovšem nemyslí a už několik měsíců nás přesvědčuje, že ČEZ bude schopen financovat temelínský projekt bez státní podpory. Minulý měsíc prohlásil, že investice do nových jaderných reaktorů jsou ve srovnání s jinými způsoby výroby elektřiny stále nejlevnější. To je sice možné, ale nejsou natolik levné, aby se ČEZ zvládl obejít bez státních záruk za půjčky nebo dokonce podpory ve stylu solárních elektráren.

Začátkem příštího roku zveřejníme na internetu naše vlastní hodnocení ekonomické stránky temelínského projektu ve studii nazvané Temelínomika. Již dlouho se domníváme, že bez státních záruk je projekt nerealizovatelný, a připomínáme plán společnosti Constellation Energy postavit ve Spojených státech nový reaktor, jenž padl poté, co se ukázalo, že firma nemůže přijmout podmínky federální záruky za půjčku ve výši 7,5 miliardy dolarů.

Doufáme, že naše zjištění poslouží jako užitečná korekce té verze reality, již nabízí ČEZ. Komunita českých hlídajích psů ji bohužel víceméně nezpochybňuje, protože většina z nich je tak dobře krmena institucí, kterou mají hlídat, že ani neuvažují o tom, aby štěkali, natož kousali.

For readers of English

Enronomics, Constellationomics and Temelínomics

"Watchdogs that should have barked, such as board directors, auditors and regulators as well as rating agencies, research analysts, investors and the media, all kept quiet." This is how the Financial Times commented last week on the 10th anniversary of the bankruptcy of US energy trader Enron, a collapse brought about by a criminal conspiracy that seemed to take all by surprise.

Watchdogs that fail to bark at abusive or corrupt energy firms are not confined to the US of course. We may yet be reading in the Czech morning papers the details of a criminal conspiracy closer to home, in which the management of a large energy generator called ČEZ awarded contracts to firms that were owned by its own CEO. And even though legal action by foreign regulators against the board of ČEZ for its apparent failure to disclose related party transactions is now a real possibility, local ‘watchdogs’, including the Prague Stock Exchange on whose supervisory board Martin Roman sits, continue to maintain an embarrassed, some might suspect a guilty, silence.

Enron merely traded energy, while ČEZ generates it, which makes its rapid demise unthinkable. But neither is ČEZ immune to economic, political and legal pressures, however successful its well-funded cocktail of communications, advisory contracts and local sponsorship has been in sheltering us from the harsher realities.

In addition to the ‘Roman Connection’, these realities include an economic recession that will keep wholesale electricity prices depressed for several years; the threatened loss of ČEZ’s best export markets following Germany’s decision to phase out nuclear energy; and the threatened imposition on ČEZ of a massive financial penalty by the European Commission for abuse of market power.

In this context, plans to build a third and fourth nuclear reactor at Temelín might seem overly ambitious. Not according to ČEZ’s Alan Svoboda who has been telling us for months that ČEZ can finance the Temelín project without state support. He told Platts last month that the economics of the investment into new nuclear reactors, compared to other forms of generation, are still the “lowest”. Possibly, but not low enough for ČEZ to manage without state loan guarantees and perhaps even solar-like subsidies.

In the New Year, we shall put on-line our own assessment of the ‘economics’, in a study called Temelinomics. We have long held the view that without state guarantees, the project is dead. We recall the collapse in 2010 of Constellation Energy's plan to build a reactor in the US after the firm could not accept the conditions attached to a $7.5bn federal loan guarantee.

We hope our findings might serve as a useful antidote to the ČEZ version of reality, which continues to go more or less unchallenged in a community in which most of the ‘watchdogs’ are far too well fed by the very institution that they are meant to be watching ever to consider barking, let alone biting.