Evropská komise a český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dospěly ke shodnému závěru – že totiž relevantním trhem pro ČEZ je Česká republika (akvárium vlevo), a nikoli Evropa (akvárium vpravo), jakkoli ČEZ tvrdí opak.




Česká politika hospodářské soutěže prošla letos v létě zásadním historickým zvratem, aniž by si toho kdokoli všiml. Není to ovšem nijak překvapující, uvážíme-li, že se jedná o téma, které není zdaleka každému po chuti.

Poprvé za dobu své existence si ÚOHS dal tu práci a definoval geograficky relevantní tržní prostor, v němž ČEZ realizuje výrobu a velkoprodej elektrické energie. Co je ještě pozoruhodnější, je výsledek – tento prostor byl pojmenován jako Česká republika, jinými slovy: akvárium na obrázku vlevo.

Ve svém rozhodnutí ve věci akvizice Energotransu, který ČEZ převzal od EPH, ÚOHS stanoví, že „geografický relevantní trh výroby a velkoobchodu s elektrickou energií [ČEZu] by měl být vymezen územím České republiky“ (viz odst. 54 dotyčného rozhodnutí).

Za tento radikální řez je třeba poděkovat bývalému hlavnímu ekonomovi antimonopolního úřadu Milanu Broučkovi a jeho týmu. Společnými silami se jim podařilo přivodit ČEZu bolehlav nebývalých rozměrů a vytvořit nebezpečný precedens pro předsedu ÚOHS Rafaje a jeho neoficiálního ‚šéfa‘, jedničky mezi právníky v oboru ochrany hospodářské soutěže, Radka Pokorného.

Definice antimonopolního úřadu je v příkrém kontrastu s dlouhodobě propagovaným, leč falešným tvrzením ČEZu, že jeho tržní síla je zanedbatelná, neboť za jeho tržní prostor je třeba považovat celou Evropu – jinými slovy, akvárium na obrázku vpravo.

Nález ÚOHS je zadostiučiněním nejen pro nás, neboť dává za pravdu našim vlastním závěrům a je satisfakcí za dva roky tvrdé práce mých kolegů z Candole, které různé hlásné trouby ČEZu veřejně napadaly pro „záměrně zavádějící, tendenční a chabé ‚výzkumy‘ založené na nesprávných údajích a sofistikovaně vyhlížejících argumentech“.

Je zadostiučiněním hlavně proto, že schovávačka z ‚nedostatku důkazů‘, či in dubio pro reo, za níž se ČEZ tak dlouho skrýval, se nyní rozpadla. Nesprávná (nebo lépe řečeno nijaká) definice relevantního tržního prostoru ČEZu umožňovala firmě po dlouhé roky od sebe odvracet odpovídající (a vlastně veškerou) pozornost příslušných regulačních orgánů.

Radikální nový pohled ÚOHS na tržní prostor ČEZu, který je nyní ztotožňován s Českou republikou, zásadně zvyšuje jednak pravděpodobnost faktu, že firma zneužívá své významné tržní síly (o čemž jsme přesvědčeni), a zároveň také riziko, že bude při takovém jednání přistižena v důsledku mnohem bedlivějšího dozoru regulačního orgánu.

Na druhé straně to vše bude pohánět ČEZ k přijetí takových opatření, které od něj v budoucnu vyšetřování a usvědčení ze zneužívání tržní síly odvrátí; první vlaštovkou tohoto trendu je nabídka firmy Evropské komisi, že se zbaví svých elektráren.

Není třeba zdůrazňovat, že tato aktiva by musela být prodána různým individuálním zájemcům, aby se maximalizovala šance na vytvoření skutečného tržního prostředí, a zároveň se minimalizovalo riziko, že budou prodána firmě sice formálně nezávislé, ve skutečnosti však fungující jako bílý kůň ČEZu (potažmo EPH).

Pokud rozhodnutí ÚOHS není dostatečným důvodem pro to, aby z bohorovné tváře současného vrchního lobbisty ČEZu v Bruselu Alana Svobody zmizel jeho samolibý úsměv, uvidíme, kdo se bude smát poté, co Evropská komise zanedlouho zveřejní nález ve věci údajného zneužívání významné tržní síly ČEZem.

Nabídka ČEZu, že se zbaví několika svých pravěkých elektráren, nikdy nebyla tím, zač ji vydávala sama firma i servilní tuzemští analytikové, kterým v kapsách šustí akcie ČEZu. Tato domnělá ‚dohoda‘ s komisí byla pouhým gambitem s cílem oddálit potvrzení toho, co zákazníci ČEZu už dávno věděli a pouze pro to neměli v ruce hmatatelný důkaz: že totiž ČEZ skutečně svého postavení na trhu zneužívá.