Souhlasím s Danielem Anýžem (Washington volí Fischera HN 26. 9. 2012), že setkání Jana Fischera s Johnem McCainem a účast na dvou republikánských think-tancích tento týden prokázaly, že Fischerovi lidé mají v americké politice velmi dobré kontakty; kladu si nicméně otázku, do jaké míry je to signifikantní.

Návštěv Václava Klause v Heritage Foundation a American Enterprise Institute bylo za posledních dvacet let nepočítaně. Co z toho můžeme usuzovat? Že republikáni Klause považovali za ideologicky spřízněnou duši, kterou se vyplatí kultivovat k obrazu svému, či lépe řečeno, kterou si mohou osedlat? Pokud ano, je třeba říci, že jejich představy skončily fiaskem, uvážíme-li, že Klaus se nyní může přetrhnout, aby rozbil Evropskou unii, což je cíl, který je na hony vzdálen americkým zájmům.

Bylo by možná rozumnější posuzovat české prezidentské kandidáty méně podle toho, jak o nich smýšlejí v cizině, a více podle toho, jak se chovají ke svým krajanům ve své vlasti. A také méně podle toho, co říkají ve Washingtonu či kdekoli jinde, o to však více podle toho, co dělají a co dělali uplynulých dvacet let v Praze. Navíc se osobní historie všech vedoucích uchazečů o prezidentský úřad táhne daleko před rok 1989 - je toho tedy spousta, podle čeho je lze posuzovat.