Dalík asi hned tak neemigruje
Mirek Topolánek loni řekl, že „Marek se rozhoduje, jestli tu bude dál žít, je znechucený místními poměry“.
Ano. Kč 500,000,000!
Lobbista a poskok Mirka Topolánka Marek Dalík byl zatčen o nedělní noci, když vycházel z pražské asijské restaurace SaSaZu. Čelí obvinění z požadování vysokého úplatku za umetení cestičky ke zbrojní zakázce na dodávku obrněných vozů známých jako Pandur.
O Dalíkovi se říká, že ve svém životě měl pouze jediný byznysplán, a tím byl Mirek Topolánek. Topolánek, který (podobně jako mnoho dalších neúspěšných politiků v tomto městě) dál pracuje jako lobbista pro EPH a ČEZ, omezil prozatím svou reakci na zprávu o Dalíkově vzetí do vazby na dvě strohá slova: „Nevím. Nemám.“ Očekával jsem obranu poněkud pádnější, ale není pochyb, že ta ještě přijde.
K tomu, abychom pochopili hlubokou vzájemnou oddanost obou pánů, netřeba pověstí o tom, že Dalík je Topolánkův nemanželský syn.
Účetní by to označil jako ‚goodwill‘. Vy a já bychom to spíš nazvali hrabivostí.
Soudě podle ‚všimného‘, o které si Dalík dokázal říci za své ‚zprostředkovatelské služby‘ (v případě pandurů to podle policie bylo Kč 500,000,000), a podle nemovitostí, které v Praze za posledních několik let nashromáždil, nehmotný goodwill, kterým ho obdařil někdejší premiér, se proměnil ve vysoce obchodovatelná aktiva. A protože lze předpokládat, že Marek si nenechával všechny svoje úplatky pro sebe, s kým jiným by se asi měl dělit, když ne s Mirkem?
Topolánek se před několika měsíci strachoval, že „Marek se rozhoduje, jestli tu bude dál žít, je znechucený místními poměry“.
Místní poměry konečně Marka dostihly. Ta darebná paní Bradáčová, státní zástupkyně odpovědná za poměry, které tolik znechucují Mirkova Marka, se rozhodla, že Marek nevycestuje, dost možná příštích deset let, pokud se jí podaří přesvědčit soud, že má před sebou obyčejného podfukáře, který nadháněl ministerskému předsedovi.
That will be Kc 500 million
Ano. Kč 500,000,000!
Lobbista a poskok Mirka Topolánka Marek Dalík byl zatčen o nedělní noci, když vycházel z pražské asijské restaurace SaSaZu. Čelí obvinění z požadování vysokého úplatku za umetení cestičky ke zbrojní zakázce na dodávku obrněných vozů známých jako Pandur.
O Dalíkovi se říká, že ve svém životě měl pouze jediný byznysplán, a tím byl Mirek Topolánek. Topolánek, který (podobně jako mnoho dalších neúspěšných politiků v tomto městě) dál pracuje jako lobbista pro EPH a ČEZ, omezil prozatím svou reakci na zprávu o Dalíkově vzetí do vazby na dvě strohá slova: „Nevím. Nemám.“ Očekával jsem obranu poněkud pádnější, ale není pochyb, že ta ještě přijde.
K tomu, abychom pochopili hlubokou vzájemnou oddanost obou pánů, netřeba pověstí o tom, že Dalík je Topolánkův nemanželský syn.
Účetní by to označil jako ‚goodwill‘. Vy a já bychom to spíš nazvali hrabivostí.
Soudě podle ‚všimného‘, o které si Dalík dokázal říci za své ‚zprostředkovatelské služby‘ (v případě pandurů to podle policie bylo Kč 500,000,000), a podle nemovitostí, které v Praze za posledních několik let nashromáždil, nehmotný goodwill, kterým ho obdařil někdejší premiér, se proměnil ve vysoce obchodovatelná aktiva. A protože lze předpokládat, že Marek si nenechával všechny svoje úplatky pro sebe, s kým jiným by se asi měl dělit, když ne s Mirkem?
Topolánek se před několika měsíci strachoval, že „Marek se rozhoduje, jestli tu bude dál žít, je znechucený místními poměry“.
Místní poměry konečně Marka dostihly. Ta darebná paní Bradáčová, státní zástupkyně odpovědná za poměry, které tolik znechucují Mirkova Marka, se rozhodla, že Marek nevycestuje, dost možná příštích deset let, pokud se jí podaří přesvědčit soud, že má před sebou obyčejného podfukáře, který nadháněl ministerskému předsedovi.