Otevřený dopis šéfredaktorovi Lidových novin




Respektuješ lidi, kteří říkají mocným pravdu do očí?
Nevím, co tím myslíš.
V tomhle případě tím myslím, že jsi přeplácený plešatý tupec.
Už mě respektuješ, nebo mám pokračovat?


Vážený pane Balšínku,

rád bych Vás jako šéfredaktora Lidových novin upozornil na článek, který Váš deník otiskl 30. listopadu t. r. pod titulkem „Brusel odmítl stížnost na ČEZ“.

Zpočátku se zdá, že článek přináší zprávu o tom, že Evropská komise se chystá před Vánoci vydat závažné prohlášení, které vyznívá příznivě pro ČEZ a nepříznivě pro Czech Coal. Brzy se však ukazuje, že zmíněné prohlášení EK (které podle všeho nespatří světlo světa dříve než v roce 2013, kdy už po světě bude tak jako tak veta), je pouhou zástěrkou, pod níž se skrývá celostránková, silně předpojatá analýza.

Soudě podle stylu a obsahu článku, který je naprosto šílenou směskou fantasy, skrytých narážek a předčasného jásání nad tím, jak dobro zase zvítězilo nad zlem, autora článku bych odhadoval na natěšeného novinářského eléva se slabostí pro Tolkiena, ale sotva na vedoucího hospodářské redakce nejstarších novin v zemi.

Způsob, jakým článek zpracovává své téma (dlouhotrvající spor mezi společnostmi ČEZ a Czech Coal), má k nestrannosti velmi daleko. GŘ ČEZu Danielu Benešovi se v něm dostává prostředku, jímž může hlásat do světa svá zbožná přání a demonstrovat – poněkud překvapivě, uvážíme-li jeho obrovský vliv a jmění – svou paranoidní vztahovačnost. Czech Coal naproti tomu jako kdyby neexistoval – v článku, který se jej týká od prvního do posledního odstavce, nedostává prostor ani pro jediné slovo.

Váš kolega završil svůj článek třemi objemnými odstavci, v nichž píše o firmě, v jejímž vedení figuruje moje osoba. A stejně jako v případě Czech Coalu, ani my jsme nedostali prostor k vyjádření či (v našem případě) odmítnutí falešných nařčení panem Benešem z toho, že jsme placeni Pavlem Tykačem, abychom poškozovali ČEZ.

Jedině mysl trpící stihomamem, která se zdá být charakteristická pro pana Beneše, bude usuzovat, že vystupuje-li někdo kriticky vůči vedení ČEZu, musí být nutně placen firmou, která je s ČEZem v obchodním sporu. Je to paranoia stejného druhu jako přesvědčení, že každý kritik sovětského komunismu musí být nutně agentem imperialismu.

Je pochopitelné, že pan Beneš chce přesvědčit média, že jeho kritici jsou placeni druhou stranou. Ale proč by žurnalisté měli panu Benešovi – s ohledem na jeho minulost – věřit?

Zdrženlivý Angličan by novinářský styl Vašeho kolegy pravděpodobně označil za „poněkud jednostranně zaměřený“; Váš vedoucí hospodářské redakce upřednostňuje výraz „naprostá volovina“ (100 per cent bullshit). Já osobně bych tak daleko nezacházel.

Jako šéfredaktor celostátního deníku, který není vlastněn žádným místním podnikatelem a který si vydobyl respekt za to, že více než jedno století říká mocným pravdu do očí, si jistě uvědomujete, jak velký politický vliv má společnost ČEZ v této zemi, a že je povinností médií takovou společnost neustále mít k odpovědnosti za veškeré její konání. Nenahlíží-li vám přes rameno žádný místní oligarcha, kdo vám zabrání psát pravdu?

Je nezbytné odlišovat danou instituci, která je vesměs veřejným majetkem, od těch, kdo jsou v zastoupení jejích vlastníků pověřeni jejím řízením (Daniel Beneš) a dohledem nad ní (Miroslav Kalousek, Martin Roman). Zabránit další devalvaci ekonomické hodnoty ČEZu lze jediným způsobem – minulá a současná pochybení musejí být podrobena řízení a kontrole. To může pošramotit pověst managementu a dozorčího orgánu. Ale tvrdit, že to poškodí vlastní společnost, je absurdní – naopak, je povinností novinářů tato pochybení rozkrývat a upozorňovat na ně.

Etablované deníky, mezi něž patří i Lidové noviny, z nichž většina bojuje o přežití s poskytovateli volně dostupných zpravodajských dat v digitální podobě, nám tvrdí, že zprávy a analýzy, za které jim platíme, jsou důvěryhodné. Na rozdíl od čtenářů internetových blogů („a zejména toho vašeho“, můžete namítnout) jejich čtenáři každodenně listují jejich stránkami v očekávání, že každé slovo prošlo pečlivou redakcí – jak co do objektivity, tak do jazykové správnosti.

V případě, na nějž tímto upozorňuji, se toto očekávání ukázalo lichým. Zmiňovaný článek je tak očividně nevyvážený jak formou, tak i obsahem, a natolik vzdálen kvalitní novinářské práci, která je jinak pro Lidové noviny charakteristická, že člověk nemůže než dojít k jednomu ze dvou následujících závěrů:buď že dotyčný článek je výstřelkem způsobeným momentálním editorským selháním, nebo že je pečlivě vykalkulovaným výsledkem editorského zásahu, způsobeného jakousi neodolatelnou vnější force majeure.

Třetí možný závěr, že takto prostě David Tramba píše, by nebyl vůči autorovi fér. Mnoho jeho článků pisatel tohoto dopisu považuje za vesměs dobře napsané.

Asi by bylo poněkud pošetilé očekávat omluvu; nicméně, pane Balšínku – můžeme alespoň doufat ve vysvětlení?