Ať si ČEZ napíná své monopsonické svaly jak chce – v očích EPH tím špatným zůstává Czech Coal.



Slonem v pokoji jsou míněny Severočeské doly

20. prosince 2012: Až do tohoto týdne jsme žili v přesvědčení, že ČEZ nabízí za podmínek, jež mu nadiktovala Evropská komise, odprodat jednu ze svých čtyř elektráren ve snaze urovnat výsledky tříletého vyšetřování podezření na zneužití výsadního postavení na trhu.

Mýlili jsme se. V den, kdy měl být Czech Coal rozprášen na uhelný prach, totiž včera, všemi pronásledovaný šéf ČEZu Daniel Beneš oznámil světu, že nemá „sebemenší důvod“ prodávat nejlukrativnější z výše uvedené čtveřice elektráren, severočeské hnědouhelné Počerady.

To je ohromně uklidňující zpráva pro EPH, jejž je třeba považovat za nejpřátelštější konkurenci, jakou si celostátní jednička na trhu s energií může přát.

Czech Coal se nijak netajil tím, že by rád Počerady, které leží ve velmi výhodné vzdálenosti od jeho vlastních hnědouhelných dolů, získal. Na druhé straně EPH (a Teplárenské sdružení České republiky v čele s celebritou EPH Mirkem Topolánkem) se zase netajilo tím, že tomu chce zabránit. Tento týden se tedy potvrdilo, že ČEZ je, stejně jako EPH, odhodlán udělat vše pro to, aby Počerady ubránil před špinavými pařáty Czech Coalu.

Než se pustíme do rozboru uvažování EPH a pokusíme se představit si, čím asi mohl přesvědčit EK, aby ČEZ netlačila do prodeje Počerad, připomeňme si některá důležitá fakta:

Domácí trh s hnědým uhlím je ovládán oligopolem tří společností, z nichž zdaleka největší jsou Severočeské doly vlastněné ČEZem s roční těžbou 25 mil. tun (2011). Pak tu máme Czech Coal se 14 mil. tun vytěženými na Mostecku, a konečně Sokolovskou uhelnou, která ročně těží slabé 4 mil. tun. Jen na okraj dodáváme, že veškeré hnědé uhlí, které se spálí v Počeradech (patřících ČEZu) a Opatovicích (patřících EPH), v současné době dodává Czech Coal. Společně tyto dvě elektrárny spolykají většinu hnědého uhlí Czech Coalu – polovina jde do Počerad a další asi 2 mil. tun do Opatovic.

Začíná být jasné, že pokud by Czech Coal získal svého největšího odběratele Počerady, vyjednávací pozice EPH v případě dodávek paliva pro Opatovice by se tím významně oslabila.

Vychází mi z toho, že EPH se pokusí podepřít své výhrady tvrzením, že dominantní postavení na trhu s hnědým uhlím má Czech Coal a nikoli ČEZ. Tak tomu ovšem není.

K závěru, že Czech Coal ovládá relevantní geografický trh s hnědým uhlím (tedy Českou republiku) lze dojít jedině tehdy, pokud z výpočtů vyloučíte dodávky k pokrytí vlastní spotřeby (tedy interní dodávky). Pokud je do výpočtů zahrnete, jak by tomu mělo být, jsou dominantním hráčem bezesporu Severočeské doly, náležející ČEZu.

Obecně se interní dodávky dají započítat do relevantního trhu na základě jednoduchého testu: Pokud cena hnědého uhlí vzroste o určitou částku a v důsledku toho se vertikálně integrovaná společnost (tedy v tomto případě ČEZ) rozhodne své hnědé uhlí prodávat na trhu, místo aby je použila k pokrytí vlastní spotřeby, pak jsou interní dodávky považovány za součást relevantního trhu.

Uvedený test počítá s tržními podmínkami, které pro český hnědouhelný trh dneška neplatí. Základním předpokladem je, že Severočeské doly začnou prodávat své hnědé uhlí na trhu, pokud jeho cena vzroste o určitou částku. A tady se dostáváme k jádru pudla. Severočeské doly ve skutečnosti své hnědé uhlí na trhu neprodávají a neprodávaly by je ani tehdy, kdyby byla jeho cena na trhu výhodnější než ta, kterou jim platí jejich vlastník, tedy ČEZ.

To je ten skutečný důvod, proč je vyjednávací pozice Czech Coalu vůči EPH silná. Je to ČEZ, nikoli Czech Coal, kdo obsadil na trhu s hnědým uhlím dominantní pozici. Za pokřivení volné soutěže může ČEZ a jeho vlastnictví Severočeských dolů s 25 mil. tun roční těžby hnědého uhlí. Není to nic jiného než zneužití dominantního postavení ČEZu na trhu – klasický příklad toho, čemu ekonomové říkají ‚vertikální koluze‘.

A EPH z toho obviňuje místo ČEZu Czech Coal. Prostě odmítá vidět zjevnou skutečnost a nevidí slona v pokoji.

Většina energetické produkce ČEZu stojí na hnědouhelných elektrárnách. Je tedy v zájmu ČEZu držet ceny hnědého uhlí na konkurenceschopné úrovni, jinými slovy – uhlí musí být levné. Nedosti na tom: ČEZ je největším dodavatelem hnědého uhlí a zároveň i jeho největším odběratelem, který je nakupuje ode všech domácích dodavatelů. To dává ČEZu obrovskou ‚kupní sílu‘, kterou stlačuje ceny hnědého uhlí. Ekonomové tomu říkají ‚monopson‘.

Daniel Beneš tento týden ve svém rozhovoru pro Hospodářské noviny ukazuje své monopsonické svaly a jasně demonstruje odhodlání zneužívat dominantní postavení na trhu. Na otázku, jak náročné by bylo pro ČEZ zásobovat Počerady vlastním uhlím, odpovídá výhrůžkou: „Pokud bychom neměli po nějakou dobu uhlí z Vršan, nejely by všechny bloky na plný výkon a nějaký dopad by to na naši marži mělo. Ale výrazně horší dopad by to mělo na ekonomiku Czech Coalu.” Zajímalo by mě, jestli tohle četl někdo z Evropské komise. Měl by.

Tolik tedy k otázce, zda je Czech Coal dominantní dodavatel hnědého uhlí. Další pastičkou, kterou EPH může ve své při proti Czech Coalu nastražit, je tvrzení, že Czech Coal je jedinou firmou, která dokáže zásobit Počerady uhlím. Stejné tvrzení lze aplikovat na černouhelné Dětmarovice na Severní Moravě – další elektrárnu, kterou ČEZ zařadil na seznam k prodeji, a kterou by skutečně rád oželel. Pokud přistoupíme na výše nastíněnou logiku, OKD by byly jediným možným zájemcem o Dětmarovice, protože dokážou tuto elektrárnu zásobovat za mnohem výhodnějších podmínek než ostatní hráči na trhu. Právě tak je Czech Coal, díky lokalitě svých dolů a objemu a typu paliva, ideálním dodavatelem pro Počerady.

Taková argumentace je scestná, protože zaměňuje schopnost zajistit vhodný zdroj paliva s přímým vlastnictvím takového zdroje. Podle podmínek stanovených EK je klíčovou podmínkou prodeje elektrárny jakémukoli zájemci právě jeho schopnost zajistit adekvátní zdroje paliva.

Jakkoli jsou náklady na změnu dodavatele vysoké a na první pohled téměř nepřekonatelné, co brání potenciálnímu zájemci o Počerady uzavřít dohodu s Czech Coalem a naplnit tak podmínku, na níž EK trvá? Koneckonců, jestliže Czech Coal může prodávat své hnědé uhlí Počeradům v době, kdy patří ČEZu, proč by je nemohl prodávat Počeradům v době, kdy budou patřit EPH?

A jestliže náklady na změnu dodavatele nejsou nepřekonatelné, co brání zájemci o koupi Počerad uzavřít dohodu se Severočeskými doly o dodávkách jejich hnědého uhlí? Daniel Beneš sám tento týden v rozhovoru pro Hospodářské noviny připustil, že ČEZ je schopen Počerady ze Severočeských dolů zásobovat, pokud bude třeba. Tak vidíš, EPH! Problém je vyřešen.

Scestnost uvedené argumentace vyvstane ještě zřetelněji, pokud si uvědomíme, že v přesně stejné situaci jsou i další hnědouhelné elektrárny, které ČEZ nabízí k odprodeji. Každý případný zájemce o jejich koupi by musel uzavřít smlouvu s dodavatelem paliva.

Tvrzení, že hnědé uhlí ČEZu není součástí relevantního trhu, samozřejmě nemůže obstát. EPH klidně může vinit Czech Coal z pokusu o získání dominantního postavení na trhu s dodávkami hnědého uhlí. Jenže tím ignoruje nepopiratelný fakt, že totiž hnědého uhlí má tato země dostatek. Čeho má nedostatek, je hnědé uhlí za cenu, kterou je za ně kvůli dominantnímu postavení ČEZu na obou stranách trhu ochoten platit EPH.

Doufám, že tento text pomůže osvětlit důvody, které přiměly Evropskou komisi k tomu, aby brala stížnost Czech Coalu na ČEZ z r. 2009 vážně a věnovala jí tři roky vyšetřování, a které jí nyní brání dát ČEZu volnou ruku ve výběru jedné ze čtyř elektráren na seznamu, které se nakonec zbaví.

Pokud by takovou volnost měl, ČEZ by se bezpochyby zbavil Dětmarovic. Nahrál by tím EPH a slonu v pokoji. Pro Czech Coal by to byla hořká pilulka; ještě víc ovšem pro každou domácnost v této zemi, která odebírá elektřinu.

Bezpochyby budu opět osočen, že píšu v žoldu Pavla Tykače. Nu, ničevó.

Veselé Vánoce!