Česká vláda má, pokud jde o nové jaderné elekrárny, čtyři možnosti: vyčkávat, rozdělit ČEZ, vystoupit z EU, nebo se obrátit s žádostí o peníze na Rusko (případně na Čínu).



Ministr financí umí počítat

V dnešním blogu ponecháme stranou námitky vůči výstavbě nových českých jaderných elektráren z oblasti ochrany životního prostředí, a soustředíme se spíše na ty motivované ekonomicky a politicky.

Nejprve několik fakt, která by bylo dobré mít na paměti, až hysterie vypukne.

Jen velmi málo lidí, dokonce i v České republice, si troufne tvrdit, že výstavba nových jaderných elektráren má ve druhé dekádě 21. století smysl. A ještě méně si jich dovolí tvrdit, že ČEZ si něco takového může dovolit.

Také ministr financí projekt dostavby Temelína označuje za ‚ekonomický nesmysl‘ a připouští, že „nevíme, kolik bude stavba stát, nevíme ani, jak ji budeme financovat”. Jeho ministerští kolegové navrhují subvenci z veřejných rozpočtů, jejíž výše je předmětem debat.

Česká republika jako členský stát EU bude potřebovat souhlas Unie s jakýmkoli druhem státní subvence, se kterým přijde. EU zakazuje státní podporu v případech, kdy by narušovala hospodářskou soutěž. Na rozdíl od Británie, která má konkurenční a liberalizovaný trh s energiemi, v České republice panuje monopol ČEZu. Pokud by byla v České republice prosazována podpora jaderné energetiky britského typu, musela by být v českém kontextu označena za nezákonnou, protože by směřovala k posílení dominance ČEZu, potlačení hospodářské soutěže a diskriminaci ostatních hráčů na trhu.

Taková podpora by znamenala masivní transfer renty ve prospěch ČEZu.

Tento transfer ekonomických privilegií ČEZu by se odehrál pod dohledem politiků a manažerů, které politici dosazují (mezi ně nyní musíme započítat i profesora Václava Pačesa*). Výstavba nových jaderných elektráren za peníze daňových poplatníků by tedy v českém kontextu státem vlastněného monopolu, řízeného nominanty politických stran, vedla k upevnění a centralizaci ekonomické moci státu (čili kartelu politických stran, které stát ovládají) nad občany.

Zkrátka a dobře, pokud je český establishment rozhodnut budovat nové jaderné elektrárny, otevírají se před ním dnes čtyři možnosti:

1. Může vyčkávat, dokud nenastanou pro takovýto typ investice lepší ekonomické podmínky, a přitom riskovat, že buď nenastanou, nebo že dojde k nové průmyslové revoluci založené na pokroku v oblasti skladování elektrické energie, která odsoudí jadernou energie jednou provždy do starého železa;

2. Může se také smířit s tím, že jakákoli další jaderná elektrárna bude muset být zainvestována cizím státem, například Ruskem nebo Čínou;

3. Může vyvést Českou republiku z Evropské unie a dotovat výstavbu jaderných elektráren z peněz daňových poplatníků způsoby, které by v případě jejího setrvání v EU byly nepřípustné;

4. Konečně pak může rozdělit ČEZ, čímž by si zajistil souhlas EU s podporou státu, kterou momentálně Nečasova vláda navrhuje.

Co byste si vybrali vy?


*Předseda takzvané ‚nezávislé energetické komise‘ Václav Pačes obdržel minulý týden sinekuru v dozorčí radě ČEZu. Ministr financí Miroslav Kalousek, který z titulu své funkce takovéto sinekury rozdává, se nechal slyšet, že profesor Pačes významně posílí důvěryhodnost rady. To, pokud to mohu tak říci, nebude žádné umění, uvědomíme-li si, kdo dozorčí radě dnes předsedá. Nicméně nám nějak nejde do hlavy, kam se poděla ta opěvovaná nezávislost profesora Pačesa a jeho suity moudrých mužů a žen (v níž zasedli jaderní vědci a neúspěšní politici), jíž ustavil v roce 2007 podnikatel v oblasti energetiky a tehdejší premiér Mirek Topolánek. Na kom že to tedy byli členové Pačesovy komise nezávislí – na politicích, kteří je jmenovali, nebo na odvětví, které je platí?


P.S. Rekonstrukce státu