Utopit rybu
Nejznámější z mladých miliardářů, kteří se vylíhli z potěru nakladeného ČEZem, strávil deset let hromaděním veřejných peněz. Spoustu z nich teď opět rozdává v náhlém záchvatu soukromé filantropie. Nebylo by ale rozumnější dotyčné peníze především vůbec nevzít?
Jeden z mých oddaných čtenářů, tajemstvím opředená osoba neurčitého pohlaví skrývající se pod nickem ‚blue jay‘, poukazuje na to, že moje snaha odhalit pochybné praktiky vedení ČEZu je stejně neúčinná, jako ‚pokoušet se utopit rybu‘.
A má pravdu – psaní o těchto věcech k ničemu nevede. Jenže stejně bezzubé jsou i pokusy policie a státních zástupců.
Orgány činné v trestním řízení utrácejí čas a spousty veřejných prostředků ve snaze shromáždit důkazy, na jejichž základě by mohly obvinit a usvědčit pachatele hospodářské trestné činnost zřejmě jenom proto, aby jejich snažení skončilo v koši jediným škrtem prezidentského pera.
Policie a žalobci si musejí připadat, jako že se pokoušejí utopit rybu. To ale neznamená, že by to měli vzdát.
To, že o využívání a zneužívání ekonomické moci píšu, není proto, že bych se bez toho nemohl obejít, a určitě to nedělám kvůli penězům. Nedělám si iluze, že tím něco podstatného (či alespoň vůbec něco) změním. Psaní těchto blogů a to, že je někdo čte, se mi jeví jako smysluplná činnost sama o sobě.
Tanec, konverzace a muškaření jsou typickými příklady lidských činností, které k ničemu nevedou. Tanec si neklade jiné cíle než tančení, konverzace není o ničem jiném, než o konverzaci, a muškaří se proto, aby se muškařilo. Můžete strávit hodiny čekáním na to, až zaseknete pstruha, a když se vám to podaří, pustíte ho zase zpátky.
Právě jejich ‚neúčelnost‘ činí z tance a konverzace tolik cenné lidské aktivity; žádné ze zvířat něčeho takového není schopno. Jde o to, že většina věcí, které za něco stojí, je v tomto ohledu ‚neúčelná‘, včetně psaní blogů o hamižnosti a křiváctví ve veřejném prostoru.
Těm, kteří nechápou účel neúčelnosti, doporučuji podívat se na následující 12minutový dokument o třech spokojených stařících, rybařících na zamrzlém jezeře. Jmenuje se ‘How to Save a Fish from Drowning’ (Jak zachránit rybu před utopením).
Jeden z mých oddaných čtenářů, tajemstvím opředená osoba neurčitého pohlaví skrývající se pod nickem ‚blue jay‘, poukazuje na to, že moje snaha odhalit pochybné praktiky vedení ČEZu je stejně neúčinná, jako ‚pokoušet se utopit rybu‘.
A má pravdu – psaní o těchto věcech k ničemu nevede. Jenže stejně bezzubé jsou i pokusy policie a státních zástupců.
Orgány činné v trestním řízení utrácejí čas a spousty veřejných prostředků ve snaze shromáždit důkazy, na jejichž základě by mohly obvinit a usvědčit pachatele hospodářské trestné činnost zřejmě jenom proto, aby jejich snažení skončilo v koši jediným škrtem prezidentského pera.
Policie a žalobci si musejí připadat, jako že se pokoušejí utopit rybu. To ale neznamená, že by to měli vzdát.
To, že o využívání a zneužívání ekonomické moci píšu, není proto, že bych se bez toho nemohl obejít, a určitě to nedělám kvůli penězům. Nedělám si iluze, že tím něco podstatného (či alespoň vůbec něco) změním. Psaní těchto blogů a to, že je někdo čte, se mi jeví jako smysluplná činnost sama o sobě.
Tanec, konverzace a muškaření jsou typickými příklady lidských činností, které k ničemu nevedou. Tanec si neklade jiné cíle než tančení, konverzace není o ničem jiném, než o konverzaci, a muškaří se proto, aby se muškařilo. Můžete strávit hodiny čekáním na to, až zaseknete pstruha, a když se vám to podaří, pustíte ho zase zpátky.
Právě jejich ‚neúčelnost‘ činí z tance a konverzace tolik cenné lidské aktivity; žádné ze zvířat něčeho takového není schopno. Jde o to, že většina věcí, které za něco stojí, je v tomto ohledu ‚neúčelná‘, včetně psaní blogů o hamižnosti a křiváctví ve veřejném prostoru.
Těm, kteří nechápou účel neúčelnosti, doporučuji podívat se na následující 12minutový dokument o třech spokojených stařících, rybařících na zamrzlém jezeře. Jmenuje se ‘How to Save a Fish from Drowning’ (Jak zachránit rybu před utopením).