Pokud musí být právo utrácet peníze za lepší čočky upraveno právní normou prvního řádu, by totéž mělo platit o částkách, které stát hodlá od daňových poplatníků získat na dostavbu třetího a čtvrtého bloku JETE.

Jiří Rusnok naznačil, že jeho kabinet ‚o Temelínu nerozhodne‘. Tak to pravděpodobně dopadne, a nejen z důvodu, který Rusnok oficiálně uvádí – že totiž je to rozhodnutí příliš důležité, než aby je mohla učinit vláda nevzešlá z voleb (jinými slovy: tvořená samozvanými odborníky, jako je on sám).

Někdo to musí zaplatit, a ČEZ to nebude. A Rusnok to, jako bývalý ministr financí, moc dobře ví. A pokud a dokud se problém, z čeho zaplatit výstavbu nových jaderných reaktorů nevyřeší, nikdo takový se nenajde – bez ohledu na to, kdo v této zemi vládne, ať na základě voleb či jinak, a bez ohledu na to, které technologii dá nakonec vláda přednost (americké, francouzské, či ruské).

Mnohé nám napoví srovnání s výběrovým řízením na nadzvukové bitevníky. Jak si čtenáři zřejmě vybavují, v roce 2002 se tehdejší premiér Zeman pokusil nakoupit 24 nových letounů Gripen, leč Sněmovna mu udělala čáru přes rozpočet (jeho nástupce Vladimír Špidla se musel spokojit s desetiletým pronájmem 14 kusů za zlomek původní nabídkové ceny.)

Vládní návrh zákona o úvěru na letadla JAS 39 Gripen, který měl posvětit státní záruky na úvěr, jímž měl být nákup nových bitevníků financován, neprošel Sněmovnou 13. června 2002 rozdílem jediného hlasu (viz zápis o hlasování zde). Zápis o hlasování ukazuje, že všichni poslanci za ODS hlasovali proti tomuto návrhu, včetně předsedy strany Václava Klause, který se předtím marně pokoušel přesvědčit své kolegy v poslaneckém klubu k podpoře návrhu. Jeho hlavním oponentem v otázce gripenů byl Petr Nečas – a díky němu byl Klaus přehlasován.

Hlasování onoho 13. června rozhodovalo o obrovských sumách peněz – nejen o mnohamiliónové provizi, kterou měl shrábnout zprostředkovatel kontraktu Richard Háva. Nikdy se nedozvíme, zda, komu a kolik bylo slíbeno za to, že zvedne ruku pro zákon. Bylo by samozřejmě chybou vyvozovat, že všichni, kdo toho dne hlasovali ‚Ano‘, byli uplaceni. Nemůžeme se ani domnívat, že ti, kdo hlasovali proti, uplaceni nebyli. Jedna věc je však jistá: Klaus by býval spáchal sebevraždu, pokud by býval šel proti svým spolustraníkům.

K prosazení státního financování Temelína bude souhlasu Sněmovny zapotřebí též. Tentokrát se ale vláda na to chystá jít od lesa: Sněmovna nedostane do rukou žádný ‚Vládní návrh zákona o financování dvou ukrutně drahých reaktorů v Temelíně‘, který by k celé věci přitáhl nežádoucí pozornost. Namísto toho budou poslanci hlasovat o ‚Vládním návrhu zákona o podporovaných zdrojích energie‘.

Co je ještě vypečenější: v návrhu se bude výskyt slova ‚jaderný‘ dát spočítat na prstech jedné ruky, a o Temelínu samotném tam nepadne ani zmínka. Ze všeho nejfikanější je ovšem to, že vlastní suma, na kterou výstavba dvou nových temelínských reaktorů přijde, bude specifikována vládním nařízením, kterým se tak obejde nutnost hlasování a odsouhlasení ve Sněmovně. Při troše štěstí si toho nikdo ani nevšimne!

Dnešní noviny jsou plné rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení tzv. ‚nadstandardů‘ ve zdravotnictví. Důvod? Podle ÚS musejí být takové pojmy vymezeny zákonem, nikoli pouhou vyhláškou.

Pokud musí být právo utrácet soukromé peníze za lepší čočky nebo sádru upraveno právní normou prvního řádu, snad by totéž mělo platit o částkách, které stát hodlá od daňových poplatníků získat na dostavbu třetího a čtvrtého bloku JETE – i kdyby to mělo sloužit jen k tomu, aby investoři vrazili peníze do něčeho, co by jinak skončilo krachem. Investoři vyžadují jistotu, že dostanou své peníze zpět. Tu jim ovšem vládní vyhláška nezaručuje.

A tím se dostáváme zpět k Rusnokovi a jeho oznámení, že ‚nebude rozhodovat o Temelínu‘. No bodejť. Bude se ovšem pokoušet protlačit Sněmovnou zákon o podporovaných zdrojích energie (v momentální verzi se počítá s účinností od ledna 2014). A pak už jen ministr průmyslu a obchodu vydá vládní nařízení stanovící výši ‚nadstandardní daně z jádra‘ k zafinancování dostavby.