Babišovi bankéři
Že bankéři mají dost vlivu i bez toho, aby měli na pozici ministra financí, který jim jde na ruku, to vám poví každý taxikář.
Babišbanka?
Nepátrám po motivaci ani minulosti Andreje Babiše; pochybuji však o zdravém rozumu těch, kdo ho považují za imunního vůči plíživé nákaze mocí.
Třebaže je Babiš mužem, který ‚už všechno má‘, je také byznysmenem, který podle posledních údajů dluží bankám téměř 1 mld. eur.
Když se Miroslav Kalousek pokoušel zdiskreditovat Babiše poukazováním na jeho diskutabilní spolupráci s StB, vyvolával tím duchy minulosti. Nyní se ale zcela správně zaměřuje ma možný střet zájmů, do kterého se tento miliardářský politik dostane, stane-li se sám novým ministrem financí, nebo bude-li nového ministra financí nominovat. Ať už si o Kalouskovi myslíte cokoli, jako lídr opozice odvádí dobrou práci. Dnes je prakticky zosobněním opozice.
Jak si máme být jisti, že ministr financí nepůjde na ruku jedné jisté bance, aby u ní zajistil lepší úvěrové podmínky pro Agrofert, ptá se Kalousek. To je jistě dobrá otázka, uvážíme-li, že více než čtvrtinu zadlužení Agrofertu (kolem 6 mld. Kč v roce 2012) spravuje Komerční banka. Ještě lepší otázkou by ovšem bylo, jak zabránit ministru financí (nebo jeho politickému patronovi) v tom, aby protežoval bankovní sektor jako celek.
Babiš svůj dluh rozložil do 15 či více bank, včetně ČSOB a Unicreditu, které drží po 10 % celkového dluhu Agrofertu, dále České spořitelny, Citibank and Tatra banky se zhruba 9 % v každé z nich, a v neposlední řadě Raiffeisenbank a Slovenské sporiteľni, které spravují po 6 %.
Že bankéři mají dost vlivu i bez toho, aby měli na pozici ministra financí, který jim jde na ruku, to vám poví každý taxikář. Ale zda je dlužní poměr (poměr celkového zadlužení vůči celkovému majetku) Agrofertu zdravý, na to bychom se už museli zeptat finančního analytika, který by to byl schopen odvodit z finančních toků více než 200 společností, jež skupinu tvoří.
Můžeme jen doufat, že dlužní poměr Agrofertu je dostatečně robustní. Tím by se páka, kterou mají věřitelé z bankovního sektoru na Babiše, poněkud zkrátila. Ale i pokud je jeho dlužní poměr zdravý, sotva můžeme očekávat, že Babiš bude k bankovnímu sektoru přistupovat nezaujatě, uvědomíme-li si jeho úvěry ve výši kolem 1 mld. eur. A co kdyby se stal přímo vlastníkem nějaké banky, což je zřejmě jeho záměrem? Co by to natropilo s jeho objektivitou?
Podobně bychom mohli očekávat, že ministr životního prostředí, který předtím pracoval pro největšího výrobce hnojiv v zemi, případně pro JETE, bude zcela nestranně přistupovat k agrochemickému průmyslu nebo jaderné energetice. Ale to bychom museli být padlí na hlavu.
Babišbanka?
Nepátrám po motivaci ani minulosti Andreje Babiše; pochybuji však o zdravém rozumu těch, kdo ho považují za imunního vůči plíživé nákaze mocí.
Třebaže je Babiš mužem, který ‚už všechno má‘, je také byznysmenem, který podle posledních údajů dluží bankám téměř 1 mld. eur.
Když se Miroslav Kalousek pokoušel zdiskreditovat Babiše poukazováním na jeho diskutabilní spolupráci s StB, vyvolával tím duchy minulosti. Nyní se ale zcela správně zaměřuje ma možný střet zájmů, do kterého se tento miliardářský politik dostane, stane-li se sám novým ministrem financí, nebo bude-li nového ministra financí nominovat. Ať už si o Kalouskovi myslíte cokoli, jako lídr opozice odvádí dobrou práci. Dnes je prakticky zosobněním opozice.
Jak si máme být jisti, že ministr financí nepůjde na ruku jedné jisté bance, aby u ní zajistil lepší úvěrové podmínky pro Agrofert, ptá se Kalousek. To je jistě dobrá otázka, uvážíme-li, že více než čtvrtinu zadlužení Agrofertu (kolem 6 mld. Kč v roce 2012) spravuje Komerční banka. Ještě lepší otázkou by ovšem bylo, jak zabránit ministru financí (nebo jeho politickému patronovi) v tom, aby protežoval bankovní sektor jako celek.
Babiš svůj dluh rozložil do 15 či více bank, včetně ČSOB a Unicreditu, které drží po 10 % celkového dluhu Agrofertu, dále České spořitelny, Citibank and Tatra banky se zhruba 9 % v každé z nich, a v neposlední řadě Raiffeisenbank a Slovenské sporiteľni, které spravují po 6 %.
Že bankéři mají dost vlivu i bez toho, aby měli na pozici ministra financí, který jim jde na ruku, to vám poví každý taxikář. Ale zda je dlužní poměr (poměr celkového zadlužení vůči celkovému majetku) Agrofertu zdravý, na to bychom se už museli zeptat finančního analytika, který by to byl schopen odvodit z finančních toků více než 200 společností, jež skupinu tvoří.
Můžeme jen doufat, že dlužní poměr Agrofertu je dostatečně robustní. Tím by se páka, kterou mají věřitelé z bankovního sektoru na Babiše, poněkud zkrátila. Ale i pokud je jeho dlužní poměr zdravý, sotva můžeme očekávat, že Babiš bude k bankovnímu sektoru přistupovat nezaujatě, uvědomíme-li si jeho úvěry ve výši kolem 1 mld. eur. A co kdyby se stal přímo vlastníkem nějaké banky, což je zřejmě jeho záměrem? Co by to natropilo s jeho objektivitou?
Podobně bychom mohli očekávat, že ministr životního prostředí, který předtím pracoval pro největšího výrobce hnojiv v zemi, případně pro JETE, bude zcela nestranně přistupovat k agrochemickému průmyslu nebo jaderné energetice. Ale to bychom museli být padlí na hlavu.