Sedm způsobů, jak dohlédnout na politickou divizi Agrofertu



Andrejova představa o kontrole

HN tento týden přinesly svým čtenářům užitečný souhrn rizik, která vyplývají z těch mnohých střetů zájmů, které provázejí Andreje Babiše a jeho obchodní souputníky ve vládě a Parlamentu.

HN však chybně označují tyto střety zájmů za „potenciální“. Potenciální je nebezpečí jejich zneužití, avšak střety zájmů jako takové jsou skutečné, nikoli potenciální. Na odstranění těchto střetů je již pozdě: vlastník Agrofertu se stane ministrem financí. Nyní jde o to, odstranit riziko zneužití. V následujících odstavcích přinášíme sedm způsobů, jak dohlédnout na politickou divizi Agrofertu.

Autosupervize

Jaroslav Faltýnek z Agrofertu, takto rovněž předseda sněmovního zemědělského výboru, svou preferovanou metodu kontroly hájí takto: „Budeme to řešit ad hoc podle konkrétní situace. Pokud by to bylo něco, co se přímo týká Agrofertu, tak to ten člověk samozřejmě dopředu řekne, aby se to vědělo, ale to je všechno.“

Takový přístup může být přijatelný pro místní mysliveckou jednotu nebo okrašlovací spolek, avšak dobrovolné přiznání ad hoc, neboli autosupervize rozhodně není cestou, jak ukočírovat střet zájmů, v němž se ocitá ministr financí členského státu EU.

Vládní kontrola

Bohuslav Sobotka nás ujišťuje, že nespustí z Babiše oči. To je nade vší pochybnost cokoli jiného, jen ne uspokojivé. Není snad pravděpodobnější, že Babiše jeho koaliční partner bude krýt, místo aby na něj ukázal prstem? Poslední věc, kterou by si Sobotka přál, jsou předčasné volby. Stejně jako před ním Petr Nečas, Sobotka půjde až na krev, aby udržel svůj kabinet u vlády. Pokud pro to bude třeba krýt čachry pánů ministrů, jejich čachry kryty budou.

Momentálně to vypadá tak, že Sobotkův kabinet opustí dosavadní praxi, kdy je ministr obklopen náměstky z ostatních koaličních stran. Pokud nic jiného, tato praxe zajišťovala elementární možnost každé koaliční strany kontrolovat její koaliční partnery. A nyní i tato supervize bude, na Babišovo naléhání, odstraněna. Česká vláda tak podle všeho bude připomínat jakýsi svaz průmyslu a obchodu, jehož členové (vzájemní konkurenti) budou sdílet pouze elementární minimum, sloužící dosažení společných cílů.

Prezidentská kontrola

Nemůžeme-li se spoléhat na Sobotku, že uhlídá Babiše, a nemůžeme-li se ani spolehnout na Babiše, že uhlídá sám sebe, kdo tedy bude tím, kdo podrobí Babiše nezbytné míře supervize? Z české Ústavy vyplývá, že tuto roli by vedle dalších institucí měla plnit i hlava státu. Jenže Miloše Zemana mnohem víc zaměstnává vymýšlení způsobů, jak rozklížit sociální demokracii, než jak ukočírovat Babiše. Prezidentovy námitky vůči složení vlády jsou všechny směrovány vůči Sobotkovým politickým spojencům, nikoli vůči Babišovým obchodním partnerům. Pochopitelně: prezident vehementně opakuje Babišovu mantru, že ve výkonné moci je odbornost důležitější než politická odpovědnost. Jeden z kandidátů ANO na ministerský post, jenž zcela jistě není ve střetu zájmů (Martin Stropnický), je jediným kandidátem ANO, vůči němuž má prezident zásadní výhrady.

Parlamentní kontrola

Pak tu máme opozici v parlamentu. I když se bude snažit vést Babiše k odpovědnosti, je příliš slabá na to, aby se jí to dařilo v uspokojivé míře. ODS je v troskách, což znamená, že si musíme vystačit s Miroslavem Kalouskem. Můžete si být jisti, že Babišových prvních 100 dní ve funkci ministra financí bude ve znamení ostřelování jeho ministerského předchůdce, který je už tak velmi snadným cílem. Do Velikonoc se klidně může stát, že faktický lídr opozice bude zkrocen – nebo zničen.

Mediální kontrola

Možná by bdělým okem na politickou divizi Agrofertu mohla dohlížet média. Jenže ta, která nevlastní Babiš, vlastní ostatní zdejší podnikatelé, jejichž primárním cílem je zisk, nikoli veřejný zájem. Daniel Křetínský, Zdeněk Bakala a František Savov se klidně všichni mohou rozhodnout, že autocenzura je ve vztahu k Babišovi mnohem lukrativnější, než jeho veřejné pranýřování.

Konkurenční kontrola

A teď podnikatelská sféra. Podle mého názoru je to mnohem slibnější zdroj efektivní kontroly, než prezident, opozice a média dohromady. Konkurence Agrofertu má peníze a motivaci, aby se pokusila Babišovi zabránit ve zneužívání výkonné politické moci. Z velké části však jejich schopnost konat bude záviset na ochotě ÚOHS podívat se tržnímu jednání Agrofertu na zoubek.

Není to tak jednoduché, jak to vypadá. Agrofert je konglomerát asi 200 firem, které operují s velmi širokým portfoliem výrobků. Aby bylo možno říci, zda některé z chapadel agrofertí chobotnice zneužívá tržní sílu, ÚOHS by musel stanovit, které firmy a produkty představují konkurenci pro danou konkrétní firmu či produkt Agrofertu (tomu se říká stanovení relevantního trhu). Definováním relevantního trhu stanoví ÚOHS mantinely, v nichž daná firma může uplatňovat tržní vliv. Jedině tehdy, je-li relevantní trh vymezen, může ÚOHS ukázat prstem na zneužívání tržní síly. Pokud dojde ÚOHS k závěru, že členské firmy Agrofertu drží dominantní postavení v rámci svého relevantním trhu, budou následovat přísná opatření a dohled. A pokud bude skutečně detekováno zneužívání tržní síly, ÚOHS napaří přestupci mastné pokuty.

Pokud se Babiš něčeho obává, je to aktivní a nezávislý regulátor hospodářské soutěže a v něm kvalifikovaní konkurenční ekonomové a právníci. Bez takového úřadu by dohled nad Babišem ze strany jeho konkurentů byl totiž mnohem méně účinný. Zajímalo by mě, jestli se Babišovo nadšení pro odborníky bude týkat také ÚOHS, který momentálně vede výjimečně neodborný politik ČSSD Petr Rafaj, takto absolvent Vysoké školy báňské v Ostravě. Před dvěma lety ÚOHS opustil jeho hlavní ekonom Milan Brouček, který odešel pracovat pro slovenský antimonopolní úřad poté, co jeho oddělení Rafaj drasticky ořezal (vysvětlení, proč Rafaj vletěl na Broučkovu skupinu ekonomů najdete zde). Proč mám jenom pocit, že stěží můžeme od Babiše čekat, že bude lobbovat za efektivní antimonopolní úřad vedený ekonomem, který má ponětí o tom, jak konglomeráty ždímají své konkurenty?

Občanská kontrola

A na konec jsem si nechal kontrolu, kterou můžeme provádět my všichni – občanská společnost. Babiš sám sebe prezentuje jako našeho spojence v boji proti zkorumpovaným politickým elitám. ANO 2011 formálně přijalo za své snahu po legislativní reformě, kterou prosazuje jeden z nejambicióznějších projektů občanské společnosti – Rekonstrukce státu. Není ale vůbec jisté, zda se Babiš ztotožňuje s duchem těchto reforem, které všechny směřují k jedinému: k dekoncentraci výkonné politické moci a k odpovědnosti politiků z jejího výkonu. Před loňskými parlamentními volbami si Babiš vytvořil aureolu spojence protikorupčních aktivistů právě tím, že Rekonstrukci státu podpořil. Pokud se ukáže, že tak učinil s postranními úmysly, jsem přesvědčen, že jako první se rozštěkají hlídací psi přímo z Rekonstrukce státu.

Je jasné, proč se Babiš v politice obklopuje svými obchodními partnery. Může se spolehnout na to, že udělají, co jim poručí. A takováto koncentrace politické moci kombinovaná s akumulací mediálního vlivu je v očích Babišových příznivců v boji za pohřbení shnilého politického řádu zcela ospravedlnitelným prostředkem.

Pokud se však jeho obdivovatelé mýlí a Babiš pohřbí s prohnilými politiky i skomírající instituce státní správy, které si tito politici uzurpovali ve svůj prospěch, co pak?