Ukáže se nový ministr financí být lepším akcionářem, než byli jeho předchůdci?



Odliv mozků: bývalí členové představenstva ČEZu Peter Bodnár a Vladimír Hlavinka


Na Andreje Babiše a na to, co znamená pro českou politiku, existují tři převažující názory.

Podle jednoho z nich představuje Babiš nežádoucí pokračování úpadku české parlamentní demokracie jinými prostředky; úpadku, jenž kdysi začal kartelizací státu politickými stranami.

Další pohled vnímá Babiše jako dlouho vyhlíženou alternativu selhavšího parlamentního modelu politiky a počátek nové, nestranické éry řízení státu v čele s technokraty, kteří budou získávat mandát prostřednictvím referend, v nichž si budeme vybírat námi preferovaná rozhodnutí pomocí iPhonů nebo na veřejných shromážděních – jakési politické obdobě hudebních soutěží Eurovize.

Třetí názor vidí v Babišovi nástroj k opravě zkartelizovaného stranického státu, s jehož pomocí bude možno restaurovat parlamentní demokracii do její zdravé podoby před rokem 1998, než se rozrostla Klausova-Zemanova hniloba.

Ten přibližně milion lidí, kteří volili Babiše, věří v jednu ze dvou posledně jmenovaných možností, které se vzájemně vylučují. Já jsem zastáncem možnosti první. O tom, co Babiš pro českou politiku znamená, jsem toho už ale napsal dost.

Dnes bych se rád zaměřil na to, co znamená pro státem vlastněné podniky, tedy pro oblast, o níž může s určitou měrou přesvědčivosti tvrdit, že se v ní vyzná. V jednom takovém podniku pracoval (Petrimex), další se pokusil získat (Unipetrol), a s některými dělal byznys (například Explosia).

Jen málokdo pochybuje o tom, že Babiš pečuje o svůj 100% podíl v Agrofertu dobře. Nechme však teď Agrofert stranou. Jako ministra financí české vlády ho teď čekají důležitější starosti, než je hodnota Agrofertu – důležitější minimálně pro 10,5 milionu občanů této země. Tak například tu máme (propadající se) hodnotu ČEZu.

Babiš během posledních 15 let získal kontrolní balíky akcií v bratru dvou stovkách firem. Jako ministr financí nyní jako zástupce českých občanů „získal“ kontrolní balík také v ČEZu. Jak hodlá ochránit hodnotu státního většinového podílu? Jak bude prosazovat vlastnická práva českých občanů v této společnosti?

Ze všeho nejdříve bude muset zastavit exodus nejlepších manažerů z ČEZu (a tím nemyslím Martina Romana). Mám na mysli ty, kteří skutečně rozumějí potřebám energetického odvětví, nikoli potřebám tuzemských politiků. Nebo jste si toho nevšimli? Prvním, kdo odešel loni touto dobou, byl šéf výroby ČEZu Vladimír Hlavinka. Před měsícem ho následoval šéf investic Peter Bodnár.

Do jejich křesel v představenstvu usedli příslušníci druhu, který Babiš chce z politiky vymést: partajní politické kádry, jako třeba Ivo Hlaváč. Člen ODS Hlaváč sloužil jako náměstek ministrů zemědělství, pro místní rozvoj a životního prostředí. Několik měsíců pracoval také pro českou franšízu Deloitte (viz zde).

Kromě vypořádání se s tímto odlivem mozků z ČEZu se bude nový většinový akcionář muset vypořádat s oním „jánabráchismem“, který tolik vzkvétal za dnů Martina Romana a Daniela Beneše. Nejlepší způsob, jak s ním skoncovat, bude podrobit jednu z těch podezřelých transakcí pořádnému a důkladnému vyšetřování forenzními auditory, kteří se specializují na podvody velkého kalibru.

Následující odstavce představují dvě transakce, na které by ministr financí měl vletět, až z nich budou chlupy lítat:

Mezisklad vyhořelého jaderného paliva Temelín

Vladimír Hlavinka se minulý týden opět objevil na povrchu zemském jako místopředseda představenstva PSG International. Toto spojení je pochopitelné: Hlavinka je v energetickém odvětví velmi uznávaným odborníkem a PSG je jednou z nejrenomovanějších a nejstarších stavebních firem.

V současné době je PSG součástí rusko-českého konsorcia MIR 1200, jež se snaží prolobbovat zakázku na výstavbu dvou nových reaktorů v JETE. Podle tiskového oddělení ČEZu PSG získala v posledních dvou letech od ČEZu přímou cestou kontrakty za méně než 10 mil. Kč – jinými slovy, jako plivanec do moře. Tiskové oddělení ovšem neuvádí hodnotu prací, které PSG odvedla jako subdodavatel zakázek, nasmlouvaných mezi ČEZem a jinými firmami. Pokud by tedy zakázku na Temelín 3 a 4 získal Rosatom a PSG se stala jeho subdodavatelem, od tiskového oddělení ČEZu se hodnotu subdodávky PSG nedozvíme. Jinými slovy: Výše uvedená suma 10 mil. Kč může, ale také nemusí mít vypovídací hodnotu, pokud jde o skutečný objem obchodní spolupráce mezi PSG a ČEZem.

Zmíněnou PSG si například v letech 2009–2010 najala firma jménem Central Europe Engineering & Investment (CEEI), aby pro ni postavila mezisklad vyhořelého jaderného paliva v JETE (viz web PSG zde). O výši kontraktu mezi PSG a CEEI nevíme zhola nic. A nevíme ani, kdo ve skutečnosti vlastní CEEI.

Jak si možná někteří z vás vzpomínají, v době, kdy PSG získala tuto subdodávku, byla CEEI papírovou firmou registrovanou v Lichtenštejnsku a zastupovanou v České republice členem ODS Jiřím Kovářem (více zde). CEEI získala hlavní zakázku v hodnotě 60 milionů eur od Daniela Beneše v roce 2008. Byla vybrána díky tomu, že byla jediným uchazečem, který vlastnil licenci německé firmy WTI na nejmodernější konstrukci meziskladu jaderného paliva. Navzdory skutečnosti, že ČEZ byl rozhodnut nevyužít toto německé know-how už v době, kdy se CEEI o zakázku ucházela, pokračoval a přiřkl ji papírové firmě se sídlem v lichtenštejnské advokátní kanceláři. Beneš dal přednost tuzemské konstrukci meziskladu, která měla tu výhodu, že byla dvakrát tak drahá jako ta německá. Náklady na výstavbu srovnatelného meziskladu v sousedním Bavorsku, postaveném o rok dříve, sotva přesáhly 30 mil. eur.

To je přesně ten druh rozhodnutí, nad kterým by se majitel Agrofertu – na rozdíl od svých předchůdců na ministerstvu – asi hodně ošíval.

A teď přichází konečně ta pravá absurdita: Ani ČEZ, ani WTI, ani PSG si nějak nedokážou vzpomenout, s kým to vlastně šli do holportu, když podepisovali své jednotlivé smlouvy s CEEI. Všechny tři firmy popírají, že by věděly, kdo byl majitelem společnosti, pro kterou tři roky v rozmezí let 2008–2010.

Možná se ptáte – a proč by si to měly pamatovat? Koneckonců jde jen o vanu z monolitického betonu o objemu nějakých sto tisíc kubíků na uložení použitého jaderného paliva v areálu jaderné elektrárny na dohled od rakouských hranic. A 30 milionů eur je pro top manažery ČEZu, kteří se nacpávají akciovými opcemi jako krmných husy šiškami, stejně jen kapesné. Je to sumička, kterou můžete promrhat za příjemné zbytečnosti, jako je třeba sbírka plakátů, podíl v billboardové agentuře či dokonce ve vzdělávací věži ze slonoviny, ale sotva stojí za to, abyste kvůli ní otravovali auditory.

Ledaže by vaším většinovým vlastníkem byl Andrej Babiš, samozřejmě.

Nadkritický francouzský kotel v Ledvicích

Dalším projevem „jánabráchismu“, na který by si měl prostřednictvím forenzních účetních nový většinový akcionář posvítit, je případ nedodaného francouzského kotle v Ledvicích; ovšem pokud možno, měli by to být jiní účetní než ti z české franšízy Deloitte, která byla dlouholetým dodavatelem znaleckých služeb pro ČEZ za Romanovy a Benešovy éry. Mimochodem, kdo sledoval zhruba před čtrnácti dny pokračování ságy o slonovinové věži jménem PORG, zaregistroval, že škola má nového předsedu dozorčí rady – zástupce rodičů, kteří se obávají, že Martin Roman mohl zneužívat školu k prosazování svých vlastních obchodních zájmů. Martin Buranský je rodič, o tom není sporu; je ovšem také dlouholetým členem dozorčí rady PORGu s těsnými vazbami na ČEZ. Osm let stál v čele oddělení pro veřejný sektor Deloitte.

Avšak zpět k chybějícímu francouzskému kotli. Pro připomenutí: Koncem roku 2007 podepsala dceřiná společnost ČEZu Škoda Praha Invest smlouvu s francouzskou firmou Alstom na dodávku tzv. „nadkritického“ kotle pro elektrárnu Ledvice. Rekonstruovaná elektrárna měla být spuštěna v r. 2012, jenže potíže s kotlem, který měl být osazen už v roce 2011, způsobily, že elektrárna stojí nečinně dodnes, totalement hors d'action.

Upgrade ledvické elektrárny přišlo ČEZ na bratru 30 mld. Kč, z čehož zhruba třetina šla pro Alstom. Odhaduje se, že každý rok odkladu spuštění Ledvic přichází ČEZ o další miliardu korun na ušlých tržbách. O takové peníze by se měl prát každý akcionář, i když je jím stát.

V říjnu 2012 ČEZ oznámil, že samozřejmě vymáhá na Alstomu kompenzace. Vzhledem k tomu, o jak obrovské sumy peněz kvůli zpoždění přišel, se to zdálo zcela pochopitelné. Přesto má tento konkrétní příběh několik aspektů, které by k němu měly přitáhnout pozornost většinového akcionáře, čili Andreje Babiše. A nejde o to, že kotelna pro ledvický kotel je nejvyšší stavbou v ČR.

Smlouva mezi dcerou ČEZu Škodou Praha Invest a společností Alstom Power (Stuttgart) a Alstom Brno byla podepsána v říjnu 2007. To je důležité, protože někdejší šéf Škoda Praha Invest Radek Benčík z firmy odešel 25. září 2007. A šest měsíců nato se objevuje – jako ředitel Alstomu Brno, tedy té divize Alstomu, s níž ještě jako ředitel Škody Praha Invest vyjednával jménem své matky, ČEZu. Hlavinka měl aspoň tolik slušnosti, že počkal rok, než se nechal jmenovat do představenstva dodavatelské firmy svého předchozího chlebodárce. Pochybuji, že by Babiš v Agrofertu strpěl takovouhle šaškárnu.

Další pozoruhodnou skutečností je, že tiskové oddělení ČEZu dnes tvrdí, že kotel od Alstomu bude dodán včas a přesně podle podmínek smlouvy. Jenže podle podmínek které smlouvy? Je klidně možné, že mezi Škodou Praha Invest a Alstomem byla podepsána zbrusu nová smlouva, která stanoví dodání kotle v roce 2014 (kotel má být podle současných plánů spuštěn v prosinci 2014). To by ale znamenalo, že původní smlouva z roku 2007 byla buď změněna, nebo nahrazena novou, přičemž v obou případech došlo k posunutí trmínu dodání z roku 2011 na rok 2014. Toto zpoždění už stálo většinového akcionáře ČEZu odhadem 3 mld. Kč na ušlých tržbách. Ale z nějakých 3 miliard se přece mezi kámoši nestřílí, že?

Podezíravě naladěný akcionář Babiš by si něčeho takového určitě měl všimnout. Mohl by se na to zeptat Daniela Beneše. Beneš byl tehdy totiž předsedou dozorčí rady ve Škodě Praha Invest, čili odpovídal za výkon kontroly nad kotelníkem Benčíkem (který se mezitím proměnil v un homme du gaz v Net4Gas).

Ministr financí si určitě vzpomíná, že nám všem ČEZ v říjnu 2012 tvrdil, že vymáhá od Alstomu kompenzace. Musíme se domnívat, že tak činil na základě původní smlouvy z roku 2007, z čehož vyplývá, že ČEZ poté, co úspěšně kompenzace od Alstomu získal, přistoupil k úpravě či zrušení původní smlouvy. Je tu však ještě druhá možnost, že totiž ČEZ ve skutečnosti smlouvu z roku 2007 prohnal skartovačkou, protože byla naprosto bezzubá, totalement édenté. Pokud tomu tak bylo, bylo by moc dobré vědět, co přesně bylo v té smlouvě tak špatně napsáno. Většina akcionářů by se na takový detail přímo třásla. Takový Andrej Babiš, třeba. Takže, kolik dostal ČEZ (nebo Škoda Praha Invest) na kompenzacích za nedodaný francouzský kotel? Ministr financí by se mohl zeptat třeba tiskového oddělení ČEZu.

Tunelovali nám ČEZ, pane Babiši?

Takže shrnuto a řečeno „na plná ústa“: Existují důkazy, umožňující tvrdit, že management ČEZu v období, kdy jeho GŘ byl Martin Roman, firmu tuneloval. Případ ledvického kotle a temelínského meziskladu jsou jeden jako druhý příklady špatného vedení a možná dokonce hospodářského trestného činu.

Skutečnost, že protikorupční policie momentálně obě smlouvy vyšetřuje, je povzbuzující. Skutečnost, že obou kauz přímo intimně účasten také Daniel Beneš, v roce 2007 jako předseda dozorčí rady Škody Praha Invest a v roce 2008 jako místopředseda představenstva ČEZu, povzbuzující není. Rozhodně ne pro akcionáře.

Možná existuje legitimní vysvětlení zpoždění dodávky ledvického kotle a přestupu Radka Benčíka do Alstomu. A možná také existuje legitimní vysvětlení neochoty obchodních partnerů CEEI ukázat na vlastníky firmy a skutečnosti, že mezisklad v JETE byl dvakrát tak drahý jako srovnatelný mezisklad v JE Isar.

Předchozí ministři financí zaujímali vůči své povinnosti dohlížet na manažery ČEZu, které sami jmenovali, poněkud ležérní přístup. Tím se všichni akcionáři ČEZu octli v nebezpečí, že management bude v pokušení je při realizaci obřích investičních záměrů ČEZu okrádat. Přinejmenším přidělování zakázek, jako třeba v případě výběru dodavatele kotle pro Ledvice a výstavby temelínského meziskladu, posiluje pochybnosti o tom, že zájmem Daniela Beneše je maximalizace hodnoty firmy pro akcionáře.

To všechno se ale bezesporu změní, teď když ČEZ má většinového akcionáře, který v prosazování svých vlastnických práv přímo vyniká. Pokud bude ministr financí prosazovat vlastnická práva českého státu v ČEZu tak účinně, jako prosadil svá vlastní práva v Agrofertu, vše bude zalito sluncem.

Ministr financí bude jistě chtít vědět, proč ČEZ přichází o své nejtalentovanější manažery, a také zda Beneš hodlá i nadále umožňovat členům představenstva, jako byli Radek Benčík a Vladimír Hlavinka, aby dezertovali do vrcholových managementů dodavatelů ČEZu, jako jsou Alstom či PSG.

A ze všeho nejvíc bude Andrej Babiš určitě zvědav, zda nejcennější korporátní vlastnictví českého státu bylo tunelováno politiky a jejich nominanty v představenstvu ČEZu.


Tento článek nebyl nejdříve publikován v Lidových novinách. Když nic jiného, je příliš dlouhý. Omlouvám se!