Český energetický holding EPH skupuje staré uhelné a plynové elektrárny křížem krážem po celé Evropě. Skupuje sám pro sebe, nebo funguje jako prostředník pro Číňany?


"V lednu čekáme první miliardy z Číny": Daniel Křetínský (EPH) a Chan Chauto (CEFC China Energy) v Praze 27/08/2014.

Společnost E.ON se rozhodla prodat své plynové a uhelné elektrárny v Itálii společnosti Energetický a průmyslový holding (EPH). Jde o elektrárny s celkovým instalovaným výkonem 4,5 GW. Zhruba 3,9 GW je kapacita šesti plynových elektráren a zbytek, cca 600 MW, pak představuje výkon černouhelné elektrárny Fiume Santo na ostrově Sardinie. (viz zde)

Koncem minulého roku získal EPH, spoluvlastněný Danielem Křetínským a Patrikem Tkáčem z J&T, konvenční uhelnou elektrárnu Eggborough na severu Anglie. Touto poslední akvizicí bratru za 100 mil. eur se dosavadní instalovaný výkon 1,75 GW portfolia EPH více než zdvojnásobil. Proslýchá se, že EPH pošilhává i po německých uhelných elektrárnách švédské firmy Vattenfall s výkonem 9 GW.

Pokud je všechny získá, bude jeho instalovaný výkon vyšší než 16 GW, čímž předstihne svého tuzemského konkurenta ČEZ s cca 13 GW instalovaného výkonu v ČR. Hodnota italských elektráren E.ON se odhaduje na zhruba 2 mld eur a německé elektrárny Vattenfallu se cení na 4 mld. eur. Jejich nákupem by se současné zadlužení EPH, které nyní česká média odhadují na cca 5 mld eur, více než zdvojnásobilo.

EPH sází na masivní dotace z ‚kapacitních trhů‘ do své rozrůstající se flotily konvenčních elektráren. Jeho devětatřicetiletý předseda Daniel Křetínský to vysvětluje takto: „Naší strategií je udržet stávající elektrárny v provozu tak dlouho, jak to bude ekonomicky únosné, a následně ve střednědobém horizontu vybudovat nové kapacity, za předpokladu, že bude existovat funkční kapacitní trh nebo jiný způsob regulační podpory.“ [vyznačení kurzívou JdC]

Platby z kapacitního trhu pro konvenční baseload výrobce vycházejí z jejich potenciálu dodávat elektřinu, tedy tzv. instalovaného výkonu, bez ohledu na to, kolik jí ve skutečnosti prodají. EPH doufá, že se mu podaří vybřednout ze složité ekonomické situace prostřednictvím plateb, které získá z kapacitního trhu (měl by začít fungovat od roku 2018). Je to spekulace na předpoklad, že v přetahované o kapacitní platby zvítězí ti, kdo argumentují nezbytností těchto plateb pro pokrytí provozu konvenčních výrobních zdrojů pro zajištění dodávek elektrické energie. Podle jejich názoru jsou velkoobchodní ceny elektřiny na pokrytí provozních nákladů těchto elektráren příliš nízké a elektrárny by bez kapacitních plateb bylo nutno zakonzervovat nebo úplně vyřadit z provozu.

Oponenti naopak považují nízké velkoobchodní ceny za důkaz toho, že současný instalovaný výkon je zbytečně velký. Pokud mají pravdu, pak záchrana nehospodárných elektráren je to poslední, v čem by se měla jakákoli vláda angažovat. Můj kolega z Candole Partners Jan Ondřich ve svém článku pro blog spravovaný nadací Heinrich Böll Foundation, vysvětluje, proč: „Zbrklé a špatně připravené spuštění kapacitního trhu může zakonzervovat stávající pokřivení trhu s energiemi, bránit inovacím a poskytovat ekonomickou rentu slábnoucím evropským národním šampiónům… Pokud má být kapacitní trh zaveden, musí odměňovat flexibilitu a používání nízkoemisních technologií. Dále musí být transparentní a s nízkou bariérou vstupu pro nové hráče... Aby kapacitní trh zajišťoval efektivní alokaci zdrojů v rámci energetického trhu, musí zahrnovat nejen dodavatele, ale také odběratele a provozovatele přenosových a distribučních sítí. Omezování kapacitního trhu pouze na výrobu energie a poptávku po ní by vygenerovalo nežádoucí pobídky k výstavbě dalších elektráren, což je to poslední, co současná Evropa potřebuje.“

Akviziční politika EPH byla vždycky sázkou do loterie. Avšak poté, co v prosinci 2014 oznámil německý energetický holding E.ON, že se hodlá zbavit všech svých konvenčních elektráren a soustředit se na přenosové soustavy, spotřebitele a obnovitelné zdroje, hra, kterou tento český energetický holding s výrobou energie v konvenčních elektrárnách rozehrává, je přímo omračující.

E.ON tím jasně a veřejně devalvoval hodnotu svých elektráren spalujících fosilní paliva a signalizoval trhu, že očekává budoucí růst nikoli díky megawatthodinám z konvenčních elektráren, ale díky investicím do zákazníků, distribučních sítí, přenosových soustav, obnovitelných zdrojů a inovací. Sentiment trhu tento postoj sdílí – akcie E.ON po ohlášení rozhodnutí divestovat vyletěly o 14 %.

Jak vidno, E.ON má o blížícím se spuštění funkčního kapacitního trhu ve srovnání s EPH dost odlišné představy. Všechna svá nepohodlná aktiva nasypal do ‚špatného‘ E.ON, který bude nyní nabídnut investorům jako EPH, kteří sázejí na krach německé Energiewende, nízkou cenu uhlíku nebo na zavedení přeshraničního kapacitního trhu, který by udržel v provozu konvenční baseload kapacitu.

Zatímco E.ON se tedy konvenčních elektráren zbavuje a nehodlá spekulovat na zavedení kapacitních plateb, jiné společnosti, jako například EPH, postihla nákupní horečka a skupují elektrárny v očekávání, že je pak zachrání kapacitní platby.

Otázka zní: Skupuje EPH tyto konvenční elektrárny sám pro sebe, nebo funguje jako prostředník pro Číňany, kteří podle všeho významně investovali do J&T (viz zde a zde) A pokud EPH nakupuje v zastoupení Číňanů, jaký dopad to bude mít na současnou debatu o budoucím rozsahu kapacitních trhů, které budou financovány z kapes evropských daňových poplatníků?